Kdo byl někdy za dveřmi některé z psychiatrických léčeben, může potvrdit: je to peklo. Přestože jsem uvnitř byla jen několikrát z titulu své práce, i tak je podle mě pobyt v oprýskaných zdech více než sto let starých, konkrétně v léčebně v pražských Bohnicích, hodně depresivní zážitek. Dost jsem se divila, že se tady vůbec daří někoho léčit, někomu duševně nemocnému pomoci. A tak sem chodím už jen jednou ročně, na hudební a divadelní festival Mezi ploty, který se koná naštěstí venku na trávě a na slunci. A šéf této léčebny Martin Hollý taky sám přiznal, že systém péče o nemocné s psychickými chorobami je u nás stále na úrovni 19. století.
Přečtěte si: Kdy je psychiatrická péče chorá
Příběh čtyřiadvacetileté dívky trpící maniodepresivní psychózou, která se mi jako novinářce svěřovala, mi jen potvrdil, že byť jí v léčebně pomohli a po několika měsících se ocitla venku, vrátit se do světa za zdí by už nikdy nechtěla. A je možné, že nově pacienti s psychickými chorobami do léčebny vůbec nebudou muset. Tedy: pokud se podaří naplnit ambiciózní plány na reformu české psychiatrie, které má ministerstvo zdravotnictví a jež minulý týden představilo.
Psychiatrických pacientů přibývá
Elektronické náramky se již používají v zahraničí pro odsouzené v domácím vězení i pro psychiatrické pacienty
Jaké jsou představy? V léčebnách ubude lůžek. Ta, která zůstanou, se zmodernizují, pokoje se zmenší, budou mít sociální zařízení a další vybavení 21. století. A pacienti, jejichž počet stále roste? Například jen během posledních pěti let vzrostl počet lidí, kteří museli být hospitalizováni v psychiatrických léčebnách, o tři tisíce, což je celá třetina kapacity českých léčeben (těch je dvacítka a mají něco přes devět tisíc lůžek). Nově se však pacienti budou moci léčit více doma nebo v komunitách, či v takzvaně v chráněném bydlení.
„Počet pacientů s duševní poruchou stále roste a současný model zdravotnictví není schopen tu péči lidem dát,“ vysvětlil náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek, proč se ministerstvo hrne do reforem. Marek Ženíšek se k týmu ministra zdravotnictví přidal teprve nedávno, přišel z ministerstva spravedlnosti, kde prosazoval, aby vězni nemuseli vždy do věznic, ale přeplněné věznice nahradilo takzvané domácí vězení s elektronickými náramky v roli hlídačů. Podobný plán má nyní i na ministerstvu zdravotnictví.
Pacienty mají hlídat náramky
Je to nápad, který má logiku. „Je důležité, aby lidé žili ve svém přirozeném prostředí a ne v léčebnách,“ říká předseda České psychiatrické společnosti Jiří Raboch. Má to však svá ale: třeba pacienti schizofrenici musí obvykle doživotně brát léky a jen díky tomu mohou zůstat se svými blízkými a často se i zapojit do práce a do života.
„Problém je v tom, že když se dostanou domů a léky berou už díky pobytu v léčebně dlouhodobě, mají pocit, že jim nic není, že je tudíž brát nemusí. Mají totiž často řadu vedlejších nepříjemných účinků a tak je pacienti sami svévolné vysadí,“ popisuje Jana Petrenko, předsedkyně Koalice pro zdraví, která sdružuje pacientské organizace. První den se nestane nic, druhý taky ne, ale jak postupně odeznívá účinek důležitých léků, schizofrenikům se začnou vracet bludné představy a pod tímto vlivem pak i vraždí, jak ukázaly smutné případy posledních měsíců. Je tedy nutné, aby chodili na pravidelné kontroly k lékaři a polykali prášky.
„V zahraničí funguje více modelů kontrol – někde opravdu náramky, ale nejčastěji mají lidé komunitní systém, tedy způsob hlídání, kdy se zdravotní sestry nebo dobrovolníci stýkají pravidelně s pacienty, sledují jejich stav, navštěvují je doma a díky tomu i hlídají, zda léky berou. Každé zhoršení stavu pak vidí včas a mohou upozornit lékaře, aby zasáhl,“ popisuje Jana Petrenko.
Ministerstvo chce prošlápnout ještě i další z možných cest, a tou je chráněné bydlení. To jsou speciální byty a domy, kde pacienti sice žijí sami, ale kde jim s běžnými nástrahami života pomáhá odborník. A ten také dohlíží, zda člověk dodržuje léčbu.
Čtěte dále: Nelehký život se schizofrenikem
Schizofrenici bez léků jsou nebezpeční
Podobným hlídačem by mohl být i zmíněný elektronický náramek. Ten pacienta upozorní, že je čas si vzít lék; také pokud třeba nemocný nepřijde na kontrolu k lékaři a je tudíž prakticky jisté, že přestal brát léky, dá se díky náramku dohledat.
Neléčení schizofrenici jsou totiž okolí nebezpeční. Jen za poslední dva roky u nás šest lidí trpících paranoidní schizofrenií vzalo nůž nebo v jednom případě železnou tyč a zabíjelo. Naposledy minulý měsíc poslal zlínský soudce zpět do léčebny (už popatnácté) pacienta se schizofrenií, který vytáhl nůž na kolemjdoucí ženu a zničehonic ji pobodal. Žena přežila jen díky tomu, že si sama včas stihla zavolat pomoc telefonem. Další schizofrenik letos navštívil svou matku v „práci“, kde hlídala jako chůva dvě děti, a málem ji ubil železnou tyčí, jedno z dětí se mu bohužel zabít podařilo. I to je výsledek toho, že pokud pacient se schizofrenií přestane brát léky a docházet k lékaři, nikdo jej nemá šanci najít a vrátit zpět do léčebného procesu. Elektronické náramky by to snad vyřešily. Ale…
Náramky stigmatizují. Hlídat umí i telefon
Ne všichni lékaři jsou však z nápadu ministerstva nadšení. Podle některých jde jen o další stigma pro pacienty s psychickou nemocí. A ti jsou prý už tak dost ponižováni ostatní společností. Náramky by se proto podle Marka Ženíška daly využít jen u části pacientů, těch, kteří třeba trpí stařeckou demencí a jsou schopni se ztratit i několik metrů od svého bytu, nebo u těch, jimž soud nařídil ochrannou léčbu. Díky náramku by museli docházet na ambulantní léčení a nemohli by jen tak zmizet.
Přečtěte si: Máma, táta, Alzheimer
„I na to už některé systémy pamatují. Existuje třeba model, kdy pacienta hlídá mobilní telefon. Ten je schopen monitorovat pohyb pacienta a z něj vyhodnotit, zda se pacient nedostává do takzvaného relapsu nemoci. Jeho pohyb a rychlost pohybu se totiž konkrétně u pacientů se schizofrenií mění, když léky berou a když je vysadí. A systém je schopen zaslat třeba esemesku a na dálku upozornit lékaře pacienta, že je problém,“ popisuje Jana Petrenko. Mobil navíc pacienta nijak nestigmatizuje na rozdíl od náramku. Tady je však jedna potíž: zdravotní pojišťovny to neplatí.
Co se týče náramků, jde zatím pouze o nápad. Zda má k tomuto řešení Česko skutečně přistoupit, má pomoci zjistit i analýza, kterou ještě letos vypracuje Česká psychiatrická společnost. Jak tedy bude podoba péče o české pacienty s duševními chorobami vypadat a kudy se reforma rozeběhne v letech 2014 až 2020, bude jasné zhruba za čtvrt roku. Jisté je už teď, že na změny bude potřeba zhruba šesti miliard korun, které chce ministerstvo zdravotnictví čerpat ze strukturálních fondů Evropské unie.
ČLÁNKY DO MAILU