„Každoročně diagnostikujeme více než 5 tisíc různých druhů leukemie, lymfomů, myelomů a dalších hematologických nemocí. Počet nových pacientů roste přibližně o 2,5 procenta za rok. Přičítáme to stárnutí populace, protože nádory se vyskytují ve stále pozdějším věku. A také častějším poruchám imunity,“ říká profesor Marek Trněný, přednosta I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a Všeobecné Fakultní Nemocnice v Praze.
Co se dozvíte v článku
Víc rakoviny, méně úmrtí
Zatímco rakovina krve se vyskytuje čím dál častěji, úmrtnost na hematoonkologická onemocnění v posledních desetiletích stagnuje (za 30 let vzrostla jen o 1,1 procenta), u některých diagnóz dokonce klesá. To ve výsledku znamená, že v Česku přibývá lidí, kteří se s nemocí léčí – v posledních 30 letech téměř čtyřikrát.
„Nejvíce to pozorujeme například u chronické myeloidní leukemie, u níž vzrostla šance na pětileté přežití téměř o 40 procent, nebo u non-Hodgkinových lymfomů – o 20 procent. U tohoto typu lymfomu dnes umíme vyléčit více než 80 procent pacientů, díky obrovským pokrokům v terapii, kterou máme k dispozici,“ vysvětluje profesor Trněný.
Pacienti častěji dostávají imunoterapii
Důvodem čím dál lepších vyhlídek hematoonkologických pacientů je hlavně převratný vývoj v léčbě. Od chemoterapie se často přestupuje k imunoterapii. „Hitem“ posledních let je pak například terapie pomocí tzv. CAR-T lymfocytů. Jde právě o typ imunoterapie, u které lékaři „vycvičí“ vlastní buňky pacienta tak, aby uměly zaútočit na buňky nádoru.
„CAR-T lymfocyty jsou buňky imunitního systému, které nejprve odebereme z těla pacienta a následně se geneticky upraví tak, aby se uměly navázat na nádorové buňky, aktivovat se a nádor zničit. Tato terapie dosahuje opravdu pozoruhodných výsledků například v léčbě nehodgkinských lymfomů nebo akutní lymfoblastické leukemie. Je opravdu fascinující, jaké pokroky ve výzkumu se vědcům v tomto ohledu daří podnikat,“ popisuje profesor Marek Trněný.
Nové formy terapie lékařům umožňují hematologické nádory přesněji zacílit a ochránit pacienty před nežádoucími účinky.
Možností jsou monoklonální protilátky
Čím dál častěji používaným lékem jsou kupříkladu monoklonální protilátky. „Tyto léky označí imunitnímu systému pacienta místo, kam má zaútočit. Označí nádorovou buňku a imunitní systém ji následně sám zabije. Léky se také mohou navázat na jiné látky, například cytostatika, které nádorové buňky zabíjí. Výhodou léčby je tak vyšší účinnost a zároveň nízká toxicita,“ popisuje profesor Petr Cetkovský, ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Monoklonální protilátky se staly nepostradatelnými například při léčbě lymfomů nebo u chronické lymfatické leukemie. Krevní nádory byly také první, u nichž lékaři monoklonální protilátky k léčbě použili – dnes se již běžně využívají i mimo onkologii.
Chemoterapie hlavně pro děti
Mohlo by se zdát, že od chemoterapie už lékaři pomalu upouštějí, ale není tomu tak vždy. Například pro dětské pacienty jde stále o jednu z nejdůležitějších a také nejúčinnějších forem léčby.
„Například u dětské akutní lymfoblastické leukemie, nejčastějšího nádoru krve u dětí, je chemoterapie stále hlavním způsobem léčby, díky kterému vyléčíme 85 procent pacientů. Moderní léky pak používáme tam, kde chemoterapie selhává nebo dojde k návratu onemocnění. Případně moderní léky kombinujeme s chemoterapií tak, aby se zvýšil účinek léčby, ale zároveň klesla její toxicita a zmírnily se nežádoucí účinky,“ vysvětluje docentka Lucie Šrámková, přednostka Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
Lékaře těší přístup pacientů do studií
Pozitivní podle odborníků také je, že čeští pacienti mají dobrý přístup k nejnovějším lékům. Desítky z nich jsou nyní léčeny v rámci studií na experimentální léky. „Česko je rovnocenným partnerem hlavně evropských zemí, jako jsou Německo, Rakousko, Itálie nebo Švýcarsko, ale i USA či Japonsko, a to zejména v oblasti dětské hematologie. Tam už v podstatě dvě desítky let hrajeme důležitou roli v různých významných pracovních skupinách a podílíme se na zavádění nových diagnostických a léčebných postupů. Díky tomu jsou u nás nejmodernější léky dostupné a čeští pacienti je mají k dispozici,“ říká profesor Jan Trka, vedoucí Laboratorního centra Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol.
Vadu na kráse však moderní léky mají – jsou velmi drahé. Například léčba jednoho dětského pacienta pomocí zmíněných CAR-T lymfocytů vyjde přibližně na 8 milionů korun.
Galerie: Putování krve: jak cestuje zkumavka krevní laboratoří
Pacientů přibývá, zdravotníků ne
To, kam směřuje vývoj léčby hematoonkologických onemocnění, řešili odborníci na svém lednovém sjezdu Hematologie 2024. A shodli se, že už brzy česká hematologie narazí na hranici svých kapacit. Zatímco pacientů totiž neustále přibývá, počty zdravotníků, kteří se o ně starají, se ale stejným tempem nezvyšují.
V Česku v současnosti funguje osm center specializované hematologické péče (HOC) pro dospělé a dvě pro děti a v nich se nyní soustředí nejkomplikovanější a nejnákladnější péče. „S nedostatkem kapacit bojuje dle mých informací většina hematoonkologických center v Praze. Jen u nás bychom potřebovali zvýšit kapacitu o 15–20 procent. Snažíme se tento stav postupně narovnat,“ popisuje profesor Petr Cetkovský, ředitel ÚHKT.
Specializovaná centra jsou přetížená
„Máme velmi dobře fungující, ale často přetížená centra specializované hematologické péče (HOC). Situaci by pomohlo, kdyby se o stabilizované pacienty mohla starat tzv. pracoviště rozšířené hematologické péče, kterých je nyní v Česku celkem deset. Do budoucna bude snaha ukotvit centra rozšířené hematologické péče ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR. Tento věstník definuje pouze centra HOC a pak hematologické ambulance, nic mezi tím. Pokud by se podařilo pracoviště rozšířené hematologické péče jasněji legislativně zařadit, odlehčilo by to systému a pomohlo pacientům, aby měli lépe dostupnou péči,“ říká profesor Pavel Žák, předseda České hematologické společnosti ČLS JEP.
Příkladem je podle něj Karlovarský kraj, který nemá centrum rozšířené hematologické péče, a pacienti tak musí dojíždět do HOC v Praze nebo Plzni. „Typickým příkladem nemoci, kterou by centra rozšířené hematologické péče mohla převzít, je chronická myeloidní leukemie, jež se dnes léčí tabletami. Pacienti se obvykle dostanou během jednoho až dvou let od diagnózy do stabilizovaného stavu, a mohou tak být nadále sledováni jinde. Dalším příkladem může být i chronická lymfatická leukemie,“ dodává profesor Žák.
ČLÁNKY DO MAILU