I když nový školní rok právě začal, tzv. pamlsková vyhláška ministerstva školství zatím nevyšla ve Sbírce zákonů; nejpozději do konce roku (ale spíše dříve) se tak jistě stane. Půjde přitom podle všeho o největší revoluci ve školním stravování v poslední době. Klíčovou otázkou ale je, jaké budou její praktické důsledky a zda nepřinese více škody než užitku.
Konec mléčným svačinkám
Původní, logický a obecně správný důvod ke vzniku vyhlášky byla snaha zamezit nákupům pro děti nevhodných potravin typu chipsy či sladkých kolových a jiných nápojů v areálech školních zařízení. (A jak ukázal průzkum, již děti na základních školách si ve školních automatech dávají brambůrky a kafe.)
Seznam ale postupem času neustále bobtnal, takže v současné době nedokáže splnit nastavené podmínky například hodně přes polovinu mlékárenských výrobků, podle některých odhadů až sedmdesát procent, i těch, které mohou být do současné doby zařazeny do státem a Evropskou unií podporovaného projektu „školní mléko“. Tento program by ale měl mít výjimku do 31. 7. 2017, takže začínající školní rok je zcela jistě posledním, v němž mohou žáci využívat dotované mlékárenské výrobky v dosud nabízeném spektru. Již v tomto školním roce, jakmile vejde v platnost příslušná vyhláška, si ale ve škole mnohé z potravinářských produktů, nejen těch mlékárenských, žáci nekoupí.
Do škol pak mohou být dodávány jen takové výrobky (zůstaneme-li u mlékárenské produkce), které obsahují maximálně půl procenta soli (0,5 gramu na 100 gramů nebo ml výrobku), pět procent tuku a jedenáct procent celkových cukrů – pokud jde o mléko a jogurty; případně maximálně dvě procenta soli a třicet procent absolutního tuku v případě sýrů – fakticky jde tedy o nízkotučné sýry. Vzhledem k tomu, že i pro školáky platí, že „tuk je nositelem chuti“, a samozřejmě totéž platí o cukru, vzniká kardinální otázka: Budou si takové produkty školáci opravdu kupovat, když jim nebudou chutnat? A nebudou-li si je kupovat, co tedy budou po dobu školní docházky jíst? Budou si třeba nosit z domova svačiny, které určitě v mnoha případech příslušné limity rizikových látek mnohonásobně překročí?
Přestože kvalitní svačiny mohou být za babku, podívejte se, jak vypadají reálné svačiny českých školáků:
Nebo budou žáci po dobu vyučování hladovět a po skončení poslední hodiny vezmou útokem nejbližší automat nebo prodejnu rychlého občerstvení v blízkém okolí školy?
Uberte cukr, přidejte tělocvik
Na to vše odpoví čas, lze ale předpokládat, že vyhláška zdravějšímu stravování dětí příliš nepomůže a v důsledku může jejich návyky ještě zhoršit. Nejde totiž samozřejmě jen o mlékárenské výrobky, do limitů stanovených ve vyhlášce se nevejdou ani tak hojně konzumované (a například na různých výživových portálech doporučované) sušenky Bebe dobré ráno nebo müsli tyčinky.
A především – za údajně rostoucí dětskou obezitou (podle úplně posledních údajů se ale situace zlepšuje) není jen způsob stravování, ale nedostatek pohybu, což samozřejmě vyhláška neřeší. Přitom taková hodina tělocviku navíc může klidně vykompenzovat třeba právě vyšší podíl cukru…
Je jistě v zájmu dětí (mimochodem více než ve školním, především v předškolním věku) vytvářet si správné stravovací návyky. Klíčovou roli by v tom měli hrát rodiče, osvícení učitelé či nevládní organizace, které dokáží spektrum dětem nabízených potravin obhájit a alespoň částečně je o správnosti příslušného výběru přesvědčit.
Stravování ve škole je důležité
Projektů je celá řada, například Skutečně zdravá škola, do něhož se zapojuje stále více školních zařízení, aniž by k tomu potřebovala ministerské vyhlášky. Při rostoucí angažovanosti obou rodičů v pracovním procesu, a zejména v případě matek nucených živit sebe a potomky pouze ze svých příjmů, je samozřejmě role školního stravování velmi důležitá a podle všeho ještě poroste. I když se část maminek snaží doma vařit či připravovat dětem zdravé svačinky do školy, rozhodně to není většina. Škola je tedy důležitá.
Galerie: Školní obědy amerických dětí. To jste ještě neviděli
Právě proto je ale vhodné úzkostlivě dbát na to, aby se takzvaně s vaničkou nevylilo i dítě – v tomto případě skoro doslova. Jinými slovy – když nebudou potraviny prodávané ve školách dětem chutnat a když si od příštího školního roku nebudou moci dopřát třeba ochucené mléko, budou svou potřebu něco jíst a pít řešit v řadě případů mnohem horším výběrem.
Právě rok odkladu působnosti vyhlášky pro projekt školní mléko, o který se zasloužilo ministerstvo zemědělství, může proto posloužit jako lakmusový papírek paralelní nabídky potravin ve školách (školní mléko a „neškolní mléko“) a jako monitoring následné reakce dětí. Vzhledem k tomu, že složení potravin je v tomto případě věcí vyhlášky, tedy dokumentu, který lze operativně měnit (i když zrovna při přípravě této vyhlášky se to moc nepotvrdilo), bylo by zřejmě možné její podobu v budoucnosti ještě upravit. Bude-li k tomu ale vůle…
ČLÁNKY DO MAILU