Vlákno názorů k článku Pandemie koronaviru zvyšuje riziko sebevražd. Pomoc je nutná od Radim - Ze své vlastní zkušenosti si dovolím varovat před...

Ze své vlastní zkušenosti si dovolím varovat před nějakým vkládáním nadějí do odborné pomoci. Předepíšou vám léky, v podstatě ještě dřív, než vejdete do ordinace. Opakovaně i přes námitky, že s nimi máte negativní zkušenosti. Budou vám slibovat, že vám pomůžou, že pro vás nikdo jiný než oni nic lepšího nemůže udělat. Když vás přijmou, na dny až týdny vás v podstatě zavřou. I přes veškerou snahu o spolupráci na vás budou křičet, vytýkat vám, že neděláte, co máte. Ale informace o tom, co máte dělat, nedostanete. Dostanete na vyžádání tištěnou verzi domovního a léčebného řádu, dokonce ve dvou provedeních, každé trochu jiné. A ani jedno neodpovídá skutečnosti. Denní program bude na papíře plný nějakých činností, ale reálně jediná věc, která se tam děje, je čekání na léky, na jídlo, a pro kuřáky jednou za hodinu čekání na otevření kuřárny.Taky se tam můžete "socializovat". S lidma, kteří po vás budou žebrat cigarety. S lidma, kteří vám budou vyhrožovat, že když jim nedáte kafe, tak vás zbijí. S lidma, kteří na potkání všem ostatním názorně předvádějí, jak ty, kteří je budou štvát, chytnou za vlasy a rozkopou jim obličej kolenem. S lidma, kteří blokují dveře třeba na záchod a nechávají lidi projít za "protislužby". Když to řeknete sestrám, dostane se vám opakovaně odpověď: "To víte, oni jsou vážně psychicky nemocní. Ale co byste čekal, jste na psychiatrii." A zároveň vám píšou do záznamů, že se nesnažíte sblížit s ostatními pacienty. A budou vás přesvědčovat, že je tam chráněné prostředí, kde se nemůžete cítit špatně a že je to pro vás takhle nejlepší. S kamerama nad psotelí, s kamerama na záchodě, s kamerama všude.

Po dnech až týdnech vás třeba přeřadí na jiné oddělení. Denní rozvrh podobný, bez kamer,a tentokrát se začnou dokonce i věci z rozvrhu i dít. No.. To, čemu říkají muzikoterapie je, že si pod dohledem sester (a někdy ani to ne) poslechnete pět písniček, které vybere jeden z pacientů. To, čemu říkají terénní terapie, je to, že se půjdete pod dohledem sester projít k rybníku, tam kuřákům dovolí dát si cigaretu a jde se zpátky do nemocnice. To, čemu říkají pracovní terapie, je, že se dvakrát denně vytřou všechny pokoje, chodby a koupelny a sestry to potom zkontrolují. To, čemu říkají kreativní terapie, je, že vám sestra rozdá barevný papíry, lepidlo a odejde s tím, že se máte inspirovat výtvory ostatních a něco vyrobit. Čekali byste, že na psychoterapeutickém oddělení budete vídat třeba psychologa? No, psycholog má na třicetilůžkovém oddělení tři řádné pohovory týdně. Takže než na vás dojde řada, tak to pár týdnů potrvá.

Když se sestře svěříte, že je vám smutno a v tom, co se děje, nevidíte smysl, tak vám poradí, že když se vám tam nelíbí, tak máte jít domů. Když na to kývnete, že teda ano, že byste rádi šli, tak vám oznámí, že to nejde. Že by nejprve musela volat doktorovi, aby mě vyšetřil, pak Policii, aby se chránila, a udělat o tom zápis. Když zavolá doktory (dokonce dva), tak vám řeknou, že je podezřelé, že chci odejít zrovna poté, co mi sestra poradí, abych odešel, začnou vám vysvětlovat, že to, co dělají, je to nejlepší, co pro vás kdo může udělat a že doporučujou zůstat v "chráněném prostředí" a pokračovat v "léčbě", kterou nabízejí.

Dobrý den, pane Radime,

mohu se zeptat, v jakém konkrétním zařízení se Vám toto stalo?
Děkuji.

Psychiatrická nemocnice Horní Beřkovice.