Na řadu konkrétních příkladů zneužití v předchozích vlnách nákazy SZPI opakovaně poukazovala ve svých tiskových zprávách dohledatelných na webových stránkách inspekce. Na vlnu obav z nákazy a pocitu ohrožení zdraví pak hbitě nasedli další distributoři údajných zázračných prostředků; inspekce pro Vitalia.cz popsala, které se těší popularitě, a přitom jsou samy o sobě rizikem.
Co se dozvíte v článku
Spása před covidem
Zachránit před koronavirem přitom mělo podle ředitele pražského inspektorátu SZPI Petra Cuhry spotřebitele podle doprovodných tvrzení skoro všechno – vitamíny, omega mastné kyseliny, probiotika, konopné produkty, kolostrum, aloe vera, kurkuma, ájurvédská medicína, lichořeřišnice, grepové kapky, beta glukany nebo přípravek používaný proti červům či výrobky s názvy jako „kontravirus“ či „antivirus“.
Značná část na trhu nabízených výrobků, především pak doplňků stravy, přitom obsahovala zakázaná a nedoložená léčebná tvrzení, což SZPI hodnotí jako zneužití krizové situace. Podle Cuhry řešila inspekce v období od března 2020 do června letošního roku celkem 123 takových případů, přičemž sankce se pohybovaly v jednotlivých případech v desítkách až stovkách tisíc korun. Psali jsme o nich i na Vitalia.cz:
„Léčivá“ křemelina je plná olova a hliníku
Rostoucí snaha spotřebitelů předcházet rizikům nákazy koronavirem, ale i riziku dalších nemocí ústí podle SZPI v rostoucí poptávku po produktech, jejichž konzumace může představovat a často také představuje naopak zdravotní rizika.
Jedním z hitů poslední doby je podle Petra Cuhry například křemelina, které jsou připisovány „zázračné účinky“. Z kontrol SZPI ale vyplývá, že tento „lék“ často obsahuje těžké kovy, především pak nadlimitní množství olova a hliníku.
Maximální množství olova je přitom limitováno ve výši 3 mg/kg, hliník ale stanoven žádný limit nemá. SZPI přitom zakázala již sedm šarží nevyhovující křemeliny s obsahem olova až 5,6 mg/kg a hliníku až 13 500 mg/kg.
Na trhu v ČR je ovšem podle poznatků SZPI několik tun křemeliny prodávané necelou desítkou subjektů v několika desítkách variant. I vzhledem k tomu chce inspekce produkty z křemeliny (což je v zásadě hornina tvořená schránkami rozsivek obsahující především křemen a jílovité materiály) častěji a systémově kontrolovat.
Molekulární vodík: o co jde ve skutečnosti?
Dalším hitem je pak podle SZPI tzv. molekulární vodík, prodávaný jako prášek rozpustný ve vodě. Nabízený je coby prostředek prevence civilizačních chorob, stárnutí a jako „účinný antioxidant“.
Ve skutečnosti je ale oním práškem kovový hořčík, který není povolenou formou hořčíku v potravinářství (podle Nařízení Evropského parlamentu 1925/2006). Práškový kovový hořčík přitom skutečně produkuje při kontaktu s vodou vodík – jeho přítomnost však není (patrně kvůli jeho zákazu) v prodávaných produktech (například H2 Vita, Nano H2 Vita) deklarována.
Údajné příznivé účinky, jako je podpora krevního oběhu, metabolismu, regenerace buněk nebo boj s volnými radikály, ovšem nebyly prokázány a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) je ani neposuzoval.
Amygdalin ohrožuje na životě
Zřejmě největší riziko pro spotřebitele ale představuje údajný prostředek proti rakovině, doplněk amygdalin, občas také nesprávně označován jako vitamín B17. Z amygdalinu, který je ve velké míře obsažen v meruňkových jádrech, se totiž uvolňují jedovaté kyanidy (HCN), patřící k nejprudším jedům blokujícím přívod kyslíku do buněk.
Nadměrná konzumace amygdalinu může přitom končit i smrtí a spotřebitelé by měli zpozornět vždy, narazí-li na produkt obsahující spojení B17. Inspekce navíc letos zjistila u jednoho typu těchto produktů život ohrožující množství látky amygdalin.
Pokud má někdo snahu konzumovat jádra meruněk (amygdalin jsou v zásadě jejich rozemletá jádra), pak bezpečné množství představují podle SZPI pouhá tři jádra, léčitelé ale doporučují konzumaci až šedesáti kusů jader. „Mnohá doporučení jdou prostě proti nejzákladnějším lidským poznatkům,“ komentuje nabídku řady zaručených prostředků na podporu zdraví Petr Cuhra.
Nebezpečná tvrzení u doplňků stravy
Jak již bylo řečeno, největší rizika představují zejména doplňky stravy a s nimi spojená zdravotní, nebo dokonce léčebná tvrzení, která jsou mimochodem zcela zakázána.
Uvedení doplňku stravy na trh sice podléhá ohlašovací povinnosti k Ministerstvu zemědělství ČR, to ale nemá kapacity na zjišťování míry potenciálního nebo skutečného rizika. Denně totiž na MZe evidují stovky a ročně desetitisíce hlášení o uvedení doplňků stravy na trh.
Vůbec největší problém ale nakonec podle Petra Cuhry není v samotných evidovaných doplňcích (které musí být opatřeny etiketami, a spotřebitel by tak z nich měl minimálně zjistit jejich složení), ale to, co se o jednotlivých produktech tvrdí v doprovodných internetových komentářích.
Postižitelná navíc nejsou za šíření nevěrohodných informací v reklamních sděleních ani média – kvůli poslanecké iniciativě vyškrtli totiž nedávno naši zákonodárci z možných sankcí „šiřitele reklamy“, což jsou právě média, takže postižitelný a kontrolovatelný je pouze „zadavatel reklamy“. Ten ovšem často sídlí mimo území ČR i mimo území EU, a pro kontrolní orgány je tak nedosažitelný.
ČLÁNKY DO MAILU