Mladá maminka Tereza mluví o období po svém prvním porodu jako o období temna. Objevil se u ní totiž takzvaný prolaps, tedy sestup pánevních orgánů. „Nechápala jsem, co se to se mnou děje, netušila jsem, že se něco takového může stát,“ říká.
Co se dozvíte v článku
Něco, co tam být nemělo
„Asi tři týdny po porodu jsem začala mít pocit, jako by ze mě mělo dole všechno vypadnout. Nahmatala jsem si, že je tam něco, co tam nemá být. Fyzicky to nebolí, ale je to velice nepříjemný pocit. Navíc máte pocit, že se to s každým dalším pohybem zhoršuje. Ráno je to lepší, ale večer už je to úplná katastrofa,“ vzpomíná.
První informace si našla na internetu. Zjistila sice, že není jedinou ženou s prolapsem, jenže na druhou stranu se dočetla, že se to děje spíše mnohem starším ženám a že jiné řešení než operace neexistuje. „A také se dozvíte, že operace neznamená, že se to nevrátí, nebo třeba že už nikdy nebudete sportovat, zvedat něco těžkého… Že život vlastně skončil,“ popisuje žena.
Chtělo to cvičení a hlavně čas
Její gynekolog ji poté nasměroval do péče urogynekologa, který ji následně poslal na fyzioterapii. „Řekl mi, že to chce čas a cvičení. Že je to vlastně také otázka postury, dechových stereotypů, že jde i o to, jak má člověk zpevněný střed těla. Začala jsem cvičit a stav se zlepšil. Ale trvalo to dlouho.“
Druhý porod ji poté vrátil zpátky na začátek, ale i díky tomu, že už věděla, co se děje a jak na to, nebyla tolik vyděšená. Navíc se dostala do péče fyzioterapeutky Idy Hurtíkové z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, která o cvičení pánevního dna nyní napsala knihu s názvem Pánevní dno a léčba pohybem (vydala Grada).
„Teď jsem rok a půl po třetím porodu a jsem ve stavu, kdy bych se nazvala, že jsem stabilizovaná. Vyléčit to zcela nejde, ale kvalita života už za něco stojí a dokážu si představit, že takhle dokážu dožít. Perfektní to není, ale kdybych tehdy věděla, že se můžu dopracovat až sem, asi by se mi hodně ulevilo,“ říká Tereza s tím, že už si občas i zacvičí jógu a žije aspoň v rámci svých možností aktivně.
Problém se týká až 40 procent žen
Poškození pánevního dna přitom není vůbec ojedinělé, objeví se zhruba u každé páté ženy po přirozeném porodu. Také je prolaps častější, než se může zdát. „Sestup pánevních orgánů je velmi častý zdravotní problém, který v průběhu života postihne až 40 procent žen. Celoživotní riziko, že žena podstoupí operaci pro sestup, je kolem 13 procent. Inkontinence moči u žen kolísá od pěti procent u mladých žen až do padesát procent u žen starších. Vědomé zdravotní cvičení pánevního dna je vhodné před i po operačním zákroku a vyplatí se také v rámci prevence,“ vysvětluje urogynekolog Jaroslav Mašata z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK.
Kolik času týdně věnujete cvičení a aktivnímu pohybu?
Zda při porodu dojde k poškození pánevního dna, do velké míry ovlivňuje to, jak žena tyto své svaly umí ovládat a především relaxovat. Právě uvolnění svalů pánevního dna je totiž pro porod zásadní.
„Pokud to žena umí, proběhne porod bez komplikací, protože se otevře na těch místech, kde má, a zranění budou buď malá, nebo žádná. Ale pokud v pánevním dnu sedí stres, kdybych to takto obrazně řekla, a svaly jsou zatuhlé a nepovolí, kostrč se neodklopí, nic se neotevře tak, aby miminko mohlo vyjít, pak tam trauma vždycky bude,“ vysvětlila pro server Vitalia.cz fyzioterapeutka Ida Hurtíková.
Příznaky prolapsu pánevních orgánů
Pacientka s prolapsem cítí, že je něco v nepořádku. Obecně se symptomy zhoršují po delším stání nebo během nevhodného cvičení, případně při zvýšení nitrobřišního tlaku (například při vyměšování), a naopak zlepšují ve chvílích, kdy nefunguje gravitace, tedy vleže.
Hurtíková v knize „Pánevní dno a léčba pohybem“ jako symptomy uvádí:
- Poševní vyboulení: pacientka si stěžuje na „bouli“ nebo „něco sestupujícího dolů“ či skrz poševní vchod. Udává, že si může nahmatat „bouli“ nebo ji vidí například v zrcátku.
- Tlak v pánvi: pacientka si stěžuje na zvýšený tlak či tah v oblasti za stydkou kostí a/nebo v pánvi.
- Krvácení, výtok, infekce: pacientka si stěžuje na poševní krvácení, výtok či infekci způsobenou otlaky prolapsu.
- Zatlačení/repozice: pacientka si stěžuje na nutnost manuálního vsunutí prolapsu (například ruční tlak na oblast vchodu či hráze nebo zasunutí pochvy či konečníku za účelem vyprázdnění se).
- Křížové bolesti: pacientka si stěžuje na bolesti kříže a bederní oblasti („jako menstruační“), spojené přechodně s prolapsem pánevních orgánů.
Jak se léčí prolaps?
Jako možnost léčby poklesu pánevních orgánů se nabízí operace. Ta ale často není zapotřebí, problém se často dá vycvičit, jak také ukázal příběh pacientky Terezy ze začátku článku.
Kromě operace a fyzioterapie existují i další metody, například pesaroterapie. O efektivitě dalších podpůrných metod, jako například laserové léčby sestupu (a močové inkontinence) či užívání potravinových doplňků, jako jsou vitaminy C a D, kolagen a tak dále, zatím podle odborníků neexistují dostatečné důkazy.
Pro koho se hodí operace?
Jak Hurtíková ve své knize píše, prolaps není život ohrožující stav a cílem operace je proto zlepšení kvality života. „Operace by se měla provádět při subjektivních potížích a objektivně prokázaném sestupu minimálně II. stadia,“ uvádí s tím, že u mladých žen by měla operaci vždy předcházet adekvátní fyzioterapie a je zapotřebí brát v úvahu i možná další těhotenství a porody.
Fyzioterapie při prolapsu
„Nejdřív se ženy vyptám, co jí je, co ji trápí, jaké má subjektivní vjemy, že je na těle špatně, a co nefunguje. Pak ji prohlédnu jako klasický fyzioterapeut: ve stoje celého člověka – zepředu, zezadu, z boku. Předvede mi nějaké konkrétní pohyby, abych věděla, jak její tělo funguje: předkloní se, postaví se na špičky, ukloní se, stoupne na jednu nohu… Potom si lehne na vyšetřovací lehátko a pokračujeme v testech některých pohybů, jako posadit se, udržet nohy, položit nohy. Vyšetřím ji, jestli nemá nějaký velký blok v oblasti páteře nebo žeber, jestli jsou pohyblivé kyčle. Sáhnu do určitých svalů, jestli tam nejsou nějaké trigger pointy – bolestivá místečka, která svědčí o přetížení svalů. Zkusím také, jak pacientka dýchá – jestli dýchá pomocí bránice, nebo dýchá jen povrchově. Z toho všeho si udělám obrázek,“ popisuje Ida Hurtíková.
Následuje speciální část – vyšetření pánevního dna. To probíhá vleže na zádech s pokrčenýma nohama. „Není to gynekologické vyšetření, nikam nekoukám, jen hmatám jedním prstem. Při vyšetření se dozvím, jak jsou svaly napjaté, jestli jsou silné, jestli s nimi klientka umí vědomě něco dělat nebo jestli tuto oblast neovládá, jestli tam jsou bolestivá místečka, která by svědčila o nějakém přetížení. To tam může být, i když jsou svaly slabé. A jestli tam není ještě nějaký problém, třeba bolestivá jizvička. To všechno jsou věci, které nás zajímají,“ vysvětluje fyzioterapeutka.
Cvičení připomíná medúzu
Následně klientka dostane první úkol, při kterém aktivuje a následně uvolňuje svaly pánevního dna. Tento pohyb není na pohled vůbec vidět a nejde ho ani dost dobře nahmatat. Jde totiž o svaly ohraničené vpředu stydkou kostí, zezadu kostrčí a ze stran sedacími kostmi. Pohyb, který svaly vykonávají, Hurtíková přirovnává k pohybu medúzy.
„Uvědomte si, kde máte kostrč. Kostrč je takový váš ocásek, který nyní v klidu leží mezi vašimi hýžděmi. Když budete chtít svaly pánevního dna aktivovat, představte si, že svůj ocásek zvedáte vzhůru směrem mezi stehna. Ale pouze váš ocásek, ne celou pánev. Při relaxaci jej opět položíte,“ popisuje fyzioterapeutka v knize s tím, že svaly by žena měla vtahovat současně s nádechem.
A jak často cvičit? „Když začínáme, žena dostane první cvik – tento s kontrakcí, vtáhnutím pánevního dna. Jde o jeden jediný cvik, kterým se zabývá až do další návštěvy, a protože je jen jeden a já potřebuji, aby si tento pohyb dobře zvědomila a stal se pro ni přirozeným, opakuje ho vícekrát denně. Později už máme sestavičku více cviků, které klientka cvičí jedenkrát denně,“ vysvětluje Hurtíková.
Kniha jako první ucelený návod
Další cviky fyzioterapeutka uvádí ve zmiňované knize Pánevní dno a léčba pohybem. „Prostřednictvím knihy ženám předkládám návod na cvičení tak, jak jej v denní praxi používám. Jediný rozdíl je, že při individuální terapii mám kontrolu, zda žena cvičení dělá správně,“ uvádí důvody, které ji vedly k napsání knihy. „Jsem ráda, že mohu ženám touto cestou ukázat, že vědomý a prociťovaný pohyb, propojený se správným dýcháním, pánevnímu dnu prospívá a může být první volbou řešení obtíží inkontinence nebo sestupu pánevních orgánů,“ dodává.
„Po léta jsme si zvykli říkat, že rehabilitace a cvičení pánevního dna jsou důležitou složkou léčebného procesu,“ komentuje publikaci předseda Urogynekologické společnosti ČR Lukáš Horčička a upřesňuje: „Kdybychom si ale sáhli do svědomí, mnohokrát jsme ‚uhnuli‘ a indikovali operaci, raději než abychom pacientku motivovali k aktivnímu osobnímu přístupu k léčbě. Nějaký všeobjímající návod, jak pánevní dno cvičit správně, dosud chyběl. Tato kniha by jím do budoucna mohla být.“
ČLÁNKY DO MAILU