Paní No Silicone: Narodila jsem se nahá

Pokud byste čekali, že proti vylepšeným ňadrům bude brojit zapšklá a škaredá stará panna, Dita Janková vás vyvede z omylu. Atraktivní blondýnka má muže a dvě dcery, v nahotě nevidí žádný problém („Nahota je přirozená, nakonec – nahá jsem se narodila,“ říká) a sem tam používá výrazy hodné chlapa. Co byste taky čekali od ženy, která vymyslí slovo silikozy?

O Ditině aktivitě No Silicone jsem se dozvěděla z fejetonu Milana Tesaře v Reflexu. Daly jsme si schůzku v kavárně Slavie a já jsem hned dostala jeden exemplář trička, jehož logo Dita vymyslela. V lehce upravené podobě ho můžete vyhrát i vy v naší soutěži nebo si ho objednat v e-shopu. Tričkem odměníme i zajímavé příspěvky k tématu. Budete vy (míněno ženy, ale muže se smyslem pro humor a dostatečnou odvahou nevylučujeme) nebo vaše partnerka (vážený mužský čtenáři) nosit na prsou hrdý nápis No Silicone, 100 % Nature?

Fotografii Dity tu nenajdete, focení je pro ni prý utrpením a navíc jí vyhovuje její veřejná „neexistence“. Zastupuje ji tu první návrh loga pro trička No Silicone …

Co vás vlastně přimělo vymyslet logo a nechat vyrobit první trika?

Zdánlivě banální situace – sháněla jsem letní šaty a zjistila, že téměř všechny mají odkrytá záda až k pasu. Nejdřív jsem se domnívala, že jsou myšleny pro mladé dívky, které podprsenky tolik nenosí. Ani nemusí. Ale ono té gravitaci nelze vzdorovat věčně…

Jenže když jsem se zeptala prodavačky, proč nejsou šaty, pod které je možné umístit podprsenku, dozvěděla jsem se, že je to prý dané současným trendem umělého poprsí – kdo má silikony, podprsenku nosit nemusí – nepotřebuje žádnou oporu ňader. Prostě šaty pro silikozy. To mě samozřejmě rozladilo; a tak jsem dostala nápad na trička s nápisem No Silicone… a začala je rozdávat kamarádkám.

To by mě zajímalo, jak na to reagovaly?

(Směje se schválně zvýšeným hlasem) Chachacha, hihihi.

Autor: Filip Singer

… a takhle to dopadlo (100 % přírodní firma)

Když tedy přitažlivost zemská pracuje a nese sebou jistá omezení, uvažovala byste někdy o operaci prsou?

Ne, a abych pravdu řekla, neměla jsem ani potřebu se tou otázkou zvlášť zabývat nebo se k ní nějak zásadně vymezovat, ten nápad mě spíš pobavil… Ale tato otázka úzce souvisí s tím, jakým způsobem se posouvají hodnoty ve společnosti, a to už mně (jako matce dvou holčiček) tak zábavné nepřipadá…

Tím, že do sebe člověk nechá takhle říznout – a o tom, že to není zdravé, si nemusíme povídat -, vlastně klade krásu nad zdraví. A nejde zdaleka jen o ta prsa, například v současnosti diskutovaná otázka eutanazie nebo řadu let probíhající screeningy vývojových vad plodu v těhotenství zase nenápadně posouvají hodnotu zdraví nad hodnotu života (ve jménu “kvalitního života“). A pojem “kvalitní život“ je jen otázkou definice společností.

Vzpomeňme si kupříkladu na přelom devadesátých let, o plastických operacích dívek účastnících se světových soutěží krásy se mluvilo pouze „pod pokličkou“, zejména u Brazilek. Dnes už je to vnímáno téměř jako nutná oběť na cestě k úspěchu. Tělo se stává produktem a začíná jej tak chápat stále více lidí.

Co tedy myslíte, že ženy vede k tomu, aby operaci podstoupily?

Je to právě ta otázka pokřivení hodnotového žebříčku. Nemusíme si už sice nechávat odstraňovat žebra pro štíhlý pas, nemáme tady ženskou obřízku, místo nohou lotosový květ, ale… Na první místo se dostávají peníze, úspěch. A prostředkem k jejich dosažení může být krása, mládí. A pevná prsa jsou přeci znakem mládí.

Velkou roli také hraje způsob, jakým jsou podobné ‚úpravy‘ prezentovány. Téměř jako banalita. Především bulvár se zabývá jenom otázkami „z jaké velikosti na kterou“, kolik pracovních nabídek, milenců atp. změna dotyčné přinesla. Přitom za normálních okolností, když budete mít na sobě deset štychů, každý vás bude litovat…

Všechno, co jste o nich chtěli vědět

Ňadra v historii / Prsa „na pojišťovnu“ / Silikony: výhra, nebo risk? / Krvavá historie plastické chirurgie / Jak se šijí prsa aneb Typy operací

Dřív to bylo s hodnotami jinak?

Je to paradoxní, člověk by řekl, že lidský život (z pohledu naší historie) má dnes vysokou cenu. Na smrt je nazíráno téměř jako na nějaké nedopatření. Často se spekuluje o pochybení lékařů, selhání medicíny. Pokud tedy dotyčnému není devadesát a nemá už několik let nakročeno do hrobu, pak za to někdo určitě může!

Ale možná že i to je ten důvod, to jak je nahlíženo na smrt, a na stáří. Staří lidé jsou dle mého soudu diskriminovaná skupina. Spadají do „komického ranku“ podobně jako homosexuálové, řeholníci, obézní, a bezdomovci. Je zvláštní, že stáří dnešním lidem nemá co nabídnout. A mají lidé co nabídnout stáří?

Dřív platilo, že ňadra patří mužům, případně dětem. Mužský pohled na „věc“ těžko můžeme v tomhle případě vynechat. V internetových diskusích řada z nich tvrdí, že by jim silikony vadily… 

Myslím si, že jsou po letech ve vztahu důležitější hodnoty. Ale když je žena s prominutím povrchní, tak bude asi mít i povrchního chlapa. A ten pak třeba ty silikozy vyžaduje…

Mají do toho, jak by ženy měly vypadat, muži vůbec co mluvit?

Pokud není předmětem „směny“ ženské tělo a mluvíme o skutečném vztahu, měli by mít pouze poradní hlas. Platí to vzájemně.

Zaráží mě, že operace prsou podstupují i úplně „obyčejné ženy“.

Odráží to současnou konzumní dobu. Konzumují se věci, vztahy, a stejně tak konzumují lidi i svoje tělo.

Všimněte si taky, jak málo se v této otázce diskutuje o lékařské etice… Přitom v těchto případech nelze mluvit o nějaké indikaci, dnes už každé malé dítě ví, že stačí dát padesát na dřevo…

A možná že to je i způsob prezentace bohatství (že na to dotyčná prostě má, nebo že jí to někdo zaplatí). V minulosti ženy svoje ‚vylepšování‘ spíše tajily (šlo o to, aby vše vypadalo přirozeně, nenuceně). Současná prezentace krásy je pro mne mnohdy za hranicí studu, viz proběhlá americká módní vlna s ‚bělením‘, dnes to jsou zase silikozy a možná si za pár let přečteme titulek: „Kateřina X. Nové stydké pysky!“