Pansexualita, polysexualita, intersexualita, transsexualita… Koho to nemá rád náš pan prezident?

Až příliš jednoduché třídění sexuálních orientací

V našich krajích je běžně chápáno dělení lidově hovořící o „heterácích“ – sexuálně přitahovaných opačným pohlavím, „homouších“ – ty sexuálně přitahuje stejné pohlaví, a bisexuálech. Posledně zmínění jsou v dané sféře tzv. pod obojím. Odborněji řečeno existují heterosexuálové, homosexuálové a bisexuálové. V jednoduchosti onoho třídění není síla. Mj. i proto, co popisuje britský, homosexuálně orientovaný intelektuál Douglas Murray v knize Šílenství davů (nedávno vyšla v nakladatelství Leda). Píše:

„… mezi gayi a lesbickými ženami žádné přátelství nekvete. Gayům lesbičky připadají staromódní, nudné, a ti od nich na oplátku dostávají nálepku dětinskosti, pošetilosti a neschopnosti dospět. Ani jedna strana nemá pro tu druhou porozumění, natož důvod se potkávat… Jediné, co je spojuje, je značná dávka podezíravosti vůči osobám, které se považují za ‚bisexuální‘… Nikdo na ně nenahlíží jako na součást stejné ‚komunity‘, jsou to zrádci a vnitřní nepřátelé. Gayové jsou přesvědčeni, že se jedná o skryté homosexuály, kteří svou příslušnost popírají stylem ‚nyní bisexuální, později gay‘. A zatímco žena, která se občas vyspí se ženou, může počítat s tolerancí velkomyslného heterosexuála, málokterá partnerka, zjistí-li, že její chlap obcuje s muži, by reagovala s pochopením…“

• 
• 
• 

Dalších 29 fotografií

O tom, že nic není jen černobílé, svědčí následující sexuální orientace a variace.

Pansexualita: nevnímá rozdíl mezi pohlavími

Patříte-li do této skupiny, můžete s patřičným nadhledem tvrdit: „Mám lidi rád.“ Po stránce sexuální vás přitahuje kterékoliv pohlaví. Předpona pan znamená v řečtině vše. Problém genderu neřešíte. Mluví se o tzv. genderové slepotě. Podstatné je, jak se dotyčný chová, jaký má charakter, osobnostní rysy. To ne ve smyslu mít rád všechny dobré lidi. Hodně záleží na osobní hierarchii toho, co je správné a přitažlivé u posuzovatele. Jen vždy platí „nevidím, neslyším“ pohlavní rozdíly. Vystihuje to i trojice barevných, vodorovných pruhů na „vlajce hrdosti“ této komunity. Shora purpurového, žlutého a azurového.

Azurová barva reprezentuje sexuální přitažlivost pro ty, kdo se identifikují jako muži (bez ohledu na biologické pohlaví).

Purpurová představuje sexuální přitažlivost pro ty, kdo se identifikují jako ženy (bez ohledu na biologické pohlaví).

Žlutá znamená sexuální přitažlivost pro všechny lidi, kteří nespadají ani do jednoho ze základních pohlaví. Jde o androgyny (osoby, které se identifikují mezi mužským a ženským pohlavím), demigendery (jedince, kteří se cítí být více pohlavími současně), agendery (lidi, kteří se necítí být ani jedním pohlavím) a mnohé další.

Pan- není bi-: rozdíl mezi pansexualitou a bisexualitou

Když zmíněná „vlajka vzhůru letí k radosti svých dětí“, má to vést i k uvědomění si odlišností pansexuality od bisexuality. Zjednodušeně řečeno pansexuál navazuje vztahy s krásnými bytostmi, zatímco bisexuál s krásnými muži či krásnými ženami.

Polysexualita: mnoho druhů sexuality

Řecké „poly“ znamená mnoho. Zde sexuálně přitahují mnozí, leč ne všichni. Výhrady zde bývají zejména k tzv. mezipohlavnosti. Původně šlo o termín z oboru etymologie popisující změny pohlaví některých druhů hmyzu v embryonálním období.

Intersexualitu provází nejednoznačnost pohlaví

Nyní je pro výše uvedené užíván spíše název intersexualita. Člověk se narodí s pohlavím, které není zcela jednoznačné. Přesněji jeho vnitřní nebo vnější pohlavní orgány jsou rozdílné od typicky ženských nebo mužských. Intersexuální jedinec může mít vnější pohlavní orgány jednoho pohlaví a současně vnitřní orgány pohlaví druhého.

Někdy se mluví o hermafrodismu. Možných variant je několik a jednotlivci se mohou lišit mj. i počtem chromozomů.

Transsexualita: nesoulad těla a duše

Je opět něco jiného. Transsexuální muž se identifikuje s ženským pohlavím, transsexuální žena s pohlavím mužským. Není to osobní rozmar, či dokonce stav lidově popisovaný „neví roupama, co dělat“, ba ani sexuální zmlsanost.

Postižení mají trvalý pocit opačné sexuální příslušnosti, než do jaké spadá jejich tělesné vybavení. Touží po změně a chtějí žít v dobrém i složitějším v souladu s ní. Vlastní genitál jim je mírně řečeno protivný, a to jak co do estetického, tak i dotykového vjemu. Fyziologická pohlavní specifika – menstruace, erekce, poluce apod. –, která dostali do vínku, jsou vnímána jako nepříjemná a nepřirozená.

V dětství spíše preferují hry a zájmy s vrstevníky odlišného pohlaví. Triumf „ducha nad hmotou“ tu je možný díky zásahům hormonálním, psychologickým, chirurgickým s kýženou třešničkou na dortu v podobě úřední změny jména a dokladů. Člověk procházející přeměnou z ženy na muže bývá odborně označován zkratkou FtM (z anglického „Female to Male“). Naopak zkratka MtF (z anglického „Male to Female“) označuje cestu opačnou.

Pokud se jim v dospělosti podaří dosáhnout kýžené změny, pak „teď, když máme, co jsme chtěli,“ chovají se heterosexuálně. Ovšem ne všichni. I mezi nimi je homosexuální minorita.

Pokud „transky“ z duše nesnášíte, zkuste zapojit fantazii do malého pokusu. Představte si, že přišel kouzelník a začaroval vás do těla opačného pohlaví. Jak by vám asi bylo?

Kouzelník by se při plnění výše zmíněné zakázky jen stěží spokojil s jevem zvaným transvestitismus.

Transvestitismus neboli „převlékačství“

Složenina z latinských slov trans – přes a vesis – šaty. Rozumí se šaty opačného pohlaví. Jde o nutkavou touhu nosit oděv obvyklý pro druhé pohlaví. Převlek je spojen se sexuálním vzrušením. Termínem transgender jsou označovány všechny trans skupiny, včetně transvestitů.

Identifikace s druhým pohlavím nemusí být podstatná. Spíše bývá částečná a dočasná. Hlavní motiv je sexuální uspokojení. V zásadě – řekněme v rekreační podobě – nejde o nic nového. Od starověku existovaly svátky, kdy bylo „vše dovoleno“ – ženy se převlékaly za muže a naopak. Převleky bývaly mj. i rituální součástí svatebních obřadů. Například nevěsty ve Spartě se vdávaly s oholenou hlavou a v mužském oděvu.

Kulturní vývoj lidstva směřoval posléze k důslednému gender odlišování úpravou oděvu. O rázný průlom se postarala George Sandová v šedesátých letech 19. století, když si na vysokohorskou túru oblékla na místo sukně kalhoty. Zlí jazykové tvrdí, že se tak zapsala do historie možná výrazněji než svým rozsáhlým literárním dílem. Leč ještě na počátku 20. století byly ženy oděné do kalhot bílými vránami. Demonstrovaly tím za genderovou rovnoprávnost.