Parkinsonova choroba souvisí s gamblerstvím

Mnohé z drogových závislostí začínají jako rekreační zábava, pokračují – slovy alkohologa docenta Jaroslava Skály – jako darebáctví a končí jako choroba. Zmíněný rizikový vývoj má svou logiku. Ne bezvýhradnou, neb posloupnost může být i opačná. V takových případech je primární choroba. Postižený najde krátkodobou úlevu před chorobnými příznaky nejprve při využívání a posléze zneužívání něčeho, co má potenciál k drogové závislosti. Chvíli to pomáhá. Netrvá dlouho a jsou zde choroby dvě. Ta původní – a „nadstavbová“. Kořeny druhého, později propuknuvšího onemocnění souvisí s nemocí první.

Ti, kdož po léta přepíjeli depresi, až skončili v protialkoholní léčebně, by mohli povídat… žel věci všeobecně známé. Sklenička s něčím ostrým nějakou dobu pomáhá proti rozladě, dokáže zlepšit usínání, odstranit zábrany v sexu. Vše jen dočasně. Po určité době klesá zmíněný pozitivní vliv. Problémy rostou a objeví se i nové. To jsou poznatky dostupné i z poměrně vzdálené minulosti.

Plodem vědeckého výzkumu zahájeného až v tomto tisíciletí je zjištění možného vztahu mezi závažným onemocněním Parkinsonovou chorobou a gamblerstvím.

Známé projevy „Parkinsona“

Parkinsonova choroba, tj. neurodegenerativní onemocnění, vede k úbytku nervových buněk v jedné z části mozku. Její nápadné projevy jsou známé od pradávna. Poprvé byla systematicky popsána Jamesem Parkinsonem. Tento ctihodný a uznávaný lékař tak učinil na počátku 19. století v Londýně.

Komunikace mezi jednotlivými neurony mozku je zajištěna pomoci tzv. mediatorů. Dnes víme, že jde o látky, jež se při podráždění jednoho neuronu vylijí mezi něj a neuron další. Podráždění pak může mezi nimi putovat dál. Jestliže zanikají neurony produkující látku dopamin, těžce se komunikuje i neuronům zbývajícím. Nadměrná ztráta mozkových buněk (neuronů), a tudíž i nezbytných látek, které produkují, působí negativně na bazální ganglia v mozku. Důsledkem jsou poruchy pohybu.

V počátcích onemocnění je stav je řekněme nenápadný. Posléze je hůř. Parkinsonické trias tvoří zpomalení pohybu, výskyt třesu a svalová ztuhlost.

K tématu: Patří „Parkinson“ za volant?

Postižený s již značně rozvinutou chorobou se pohybuje s nápadnými obtížemi. Obvykle jakoby ztuhle sedí. Často jsou u něj zaznamenány mimovolné pohyby a třes. Kroky pacienta jsou velmi nejisté. Chybí souhra pohybu nohou s horními končetinami. Zdaleka ne vždy se daří včas zastavit nebo úspěšně obejít překážku. Hovoří se mj. i o „noční ztuhlosti“. To je pak problém i otočit se na lůžku. Jít na WC je problém značný.

Když se k tomu přidá horší domluva související s nedokonalou artikulací postiženého, obtíže spojené např. s písemným projevem, zvýšená únavnost a psychická labilita, vzniká prazvláštní dojem komplikovaného postižení. V psychickém obraze se objevují i deprese, stejně tak i jejich rodná sestra – podrážděná agrese. Negativně je ovlivněna mimika. Někdy se mluví o maskovitém obličeji.

Nemoc lze jen zpomalit

O některých chorobách se dá říci, že nemocní jsou z historického pohledu v nejlepší společnosti. U Parkinsona to není tak jednoznačné. Na různých úrovních byla nemoc diagnostikována u značně odlišných lidí. Namátkou Adolfa Hitlera i Jana Pavla II. Trpěl jí Muhammad Ali, Mao Ce-tung i Salvator Dalí.

Nejčastěji se nemoc projeví v seniorském věku. Po šedesátce postihuje zhruba jednu osobu ze sta. Výrazná je převaha mužů.

Parkinsonova choroba patří mezi nevyléčitelné. Vhodná medikace ji dokáže výrazně zpomalit a příznaky tlumit. Možná jsou režimová opatření – nerezignovat na krátké procházky, nevzdávat duševní činnost – číst, luštit křížovky, sledovat naučné pořady. Vhodnou dietu tvoří ovoce, zelenina, ryby. Vhodné jsou pokrmy přinášející organismu vitamin B6.

Galerie: Zdroje vitamínu B v potravinách

Co James Parkinson netušil

Moderní vědecké výzkumy potvrdily u překvapivě značné skupiny nemocných sklon k patologickému hráčství. Na „rozbíjení banku“ tihle hráči psychicky nemají. Parkinsonova choroba vyvolává mimo jiné i poruchy rozhodování, snižuje soustředěnost. Postižení jako by neměli při hře pomyslnou „klapku“- stop. Méně intenzivně než ostatní vnímají prohru. Nedotýkají se jich mnohé souvislosti materiálních ztrát.

Výše zmíněná zjištění vyvolávají otázku, zda gamblerství nesouvisí se změnami mozku ve sférách mj. zodpovědných za Parkinsonovu chorobu.

Vše připomíná skutečnosti – gamblerství není jen důsledek nekázně, slabé vůle, svedení špatnými kamarády. Nejde ani tak o magickou přitažlivost lákavého světla linoucího se z „proherního“ automatu tvářícího se jako výherní. Není to záležitost typická pro nezkušené mládí. Může mít souvislosti s některými jinými chorobami. Zjednodušené laické rady typu: „Na gamblery stačí zavřít herny a pak velký bič a malý dvůr… a bude pokoj,“ jsou jen silácké mýty. Souvislosti jsou mnohem složitější.

Přečtěte si: Gambler vede dvojí život