Když je muž alkoholik, rodina jeho nastávající vychvaluje, až jí pochlebuje. Zdá se jim možnou záchranou. Je pro ně bájným cestovatelem. Tím, jemuž může pohádkový převozník předat své veslo a tak se zbavit své sudby převážet pocestné až do smrti.
Typickým výrokem bývá: „Ty jsi jediná, na koho dá. Uvidíš, že pít přestane. Budete mít rodinu, dítě. Bude mít pro co a pro koho žít.“
Váháte-li, příbuzní manipulativně přitvrdí: „Když ho necháš, tak se žalem upije. Budeš ho mít na svědomí.“
On není zlý. Když nepije
V této souvislosti poprvé a zdaleka ne naposled zazní obvykle pravdivý výrok: „On není zlý, když nepije.“ Realistický, leč nevyslovený dodatek k onomu konstatování je: Problém spočívá v tom, že pije.
Láska s podtónem vypočítavosti – po určitou dobu – obvykle alespoň částečně změní i osoby závislé na alkoholu. Pití mohou do jisté míry omezit. Efekt je ovšem dočasný. Již v období tzv. chození lze očekávat lži, nespolehlivost, agresi v podnapilém stavu.
K tomu problémy v zaměstnání a dluhy. Alkoholik ví, že slibem nezarmoutí. Nejenže slíbí buď abstinenci nebo „jen jedno pivo po večeři“. Bravurně umí své pití zdůvodnit a načrtnout šťastné zítřky. Vše bude v pořádku. Jen co … (najde novou práci, přestanou ho trápit rodiče, nebudou ho svádět kamarádi, bude otcem atd.). Obvykle až v manželství zazní „až se změníš také ty“. Závislost na alkoholu vede k pseudo zdůvodňování i k sebeobhajování. „Ebrieta (opilost) je chemická forma lži,“ napsal již před lety psychiatr František Křivák. Od té doby se na tom nic nezměnilo. Lži jsou zaměřeny na okolí i na sebe sama.
Obraz agresora fyzicky napadajícího své blízké a rozbíjejícího vše, co mu padne pod ruku, je reálný. Není však jediný možný. Velmi těžko snesitelné bývá i nenápadnější jednání. Jeho věčné pospávání a dospávání. Pokud dotyčný nespí, je jakoby duchem nepřítomný. Někdy jakoby neposlouchal, co mu řeknete. Jindy mumlá nadávky. Když mlčí, nevíte, co udělá za chvíli.
Komunikace s alkoholikem degraduje
Snad dnes až poněkud módním zdůvodněním partnerských problémů bývají nedostatky v komunikaci. Ne vždy tomu tak je. Ovšem komunikace alkoholika a s alkoholikem zákonitě degraduje. Mizí kladné slovní projevy. Nedočkáte se tzv. pozitivního podmiňování ve smyslu ocenění a povzbuzení. Hojně a bez ohledu na realitu budete kritizováni a obviňováni. Jindy jakoby věty ztrácely komunikační význam. Jde pak obrazně mlácení prázdné slámy.
Pozor – alkoholik se umí – v kocovině – kát a omlouvat. Popsán je trapný, poněkud sadomasochistický partnerský model začarovaného kruhu. Opije se – udělá ostudu – v kocovině se kaje a partnerka mu hojně vyčítá, peskuje ho. Po nějakou dobu tzv. seká dobrotu. Pak se opije znovu… a vše se opakuje.
Nechceš mě? To je jasné, kur… se s jiným
Typické jsou pijákovy projevy žárlivosti. Zde se snoubí jak alkoholická vztahovačnost, tak důsledky nadměrného pití. To mj. snižuje erektivní potenci leckdy až k impotenci. Pach potu, zbytkového alkoholu táhnoucího z úst, hospodský odér, nejapné žvanění, někdy pomočení a podobné srovnatelné projevy nepatří mezi afrodiziaka. Partnerka pak uslyší: „Nechceš mě? To je jasné, kur… se s jiným.“ Agresivita samozřejmě nebývá jen slovní.
K výše zmíněnému poklesu potence se alkoholik propracuje až časem. Předtím může být v podnapilém stavu jeho libido silnější než obvykle. Mluvit zde o erotice nelze. Zábrany vůči různým formám perverze bývají alkoholem zcela potlačeny.
Proč si bereme kopii svého otce-alkoholika
Pití je drahá zábava. Tolerance zaměstnavatelů k zaměstnancům s tzv. hladinkou (alkoholu) v uplynulém desetiletí výrazně klesá. Nemocný závislostí přestává zvládat nejen práci, ale i roli manžela a otce. Ve vědě o manželství je poměrně málo zcela objektivně prokázaných poznatků.
Mezi ty skutečně podložené patří sociální dědičnost. Míváme tendenci volit partnera alespoň částečně připomínající rodiče opačného pohlaví, i když jsme jeho chování odsuzovali. Bez ohledu na zmíněný odsudek v zátěži opakujeme mnohé z chování rodiče pohlaví stejného. Předsevzetí typu „takto nikdy ne“ na věci obvykle nic nezmění. Popsané nevědomé volby lze za určitých okolností odmítnout a potlačit. Často za tuto variantu platíme výraznou neurotizací.
Jen na okraj – někde mezi (sociální) dědičností a nápodobou bývají kořeny tzv. tandemového pití. To za alkoholem vyrazí společně otec a syn. Jindy se spolu s manželem rozpije i partnerka. Její cesta do pekla může být dlážděna předsevzetím: „Budu ho kontrolovat, napijeme se spolu doma, do hospody nepůjde.“
Co s tím – rady klasiků
Miroslav Plzák – k mužským slabostem obvykle tolerantní – napsal: „Dejte si na ně pozor. Pijí šest piv denně.“ Tím míní nezřídka poměrně mladé muže. Ti si projevy své závislosti rozloží po celý den. Jakoby alkohol zvládají. Postupně ovšem osobnostně degradují. Lidově řečeno – blbnou.
Psycholog a bojovník proti alkoholismu Jaroslav Skála radíval manželkám mužů závislých na alkoholu použít sdělení připomínající konfrontační asertivitu: „Mám tě ráda a chci s tebou žít. S alkoholem to ale možné není. Vyber si – buď abstinence, nebo rozvod.“ Tento legendární alkoholog a abstinent jednoznačně odmítal diskuse na téma „mnozí pijí víc než já, nejsem žádný alkoholik“. Tvrdil: „Není podstatné, kolik vypijete. Závislý na alkoholu jste, pokud pijete i tehdy, pokud máte v souvislosti s pitím sociální potíže.“ Pan docent nesnášel přístupy radící alkoholikům naučit se pít s mírou. Byl přesvědčen o nevyléčitelnosti alkoholismu. Zvládnout jej lze jen za předpokladu trvalé bezalkoholové diety.
Závěrem radu z americké příručky pro partnerky závislých: „Nezabraňujte nejhoršímu. Je to marné. Nechte partnera klesnout až na dno. Pokud se ovšem v debaklové situaci sám rozhodne léčit, podporujte ho. Léčbu nechť začne co nejdřív. Byť by na kalendáři třeba právě byl Den díkuvzdání.“
ČLÁNKY DO MAILU