Nevoněli jsme si, shrneme občas důvod k rozchodu. I když jsme měli podobné zájmy i názory, společné intimní chvilky nás nechávali chladnými. Chemie zkrátka nefungovala. Jenže „nevoněli jsme si“ je diametrálně odlišné od „partner se nemyje a páchne“. S nedostatečnou hygienou nemají feromony nic společného, důvod k rozchodu je to však pádný.
Vyprávění lidí, kteří prožili vztah s partnery či partnerkami s vlažným vztahem k hygieně, většinou končí tím, že nenašli odvahu to tomu druhému říct. A tak raději odešli. Báli se, že by ublížili a zranili partnerovo ego. „Byl to hodný muž, ale strašně smrděl,“ zaznělo v jednom z příběhů. Jak je možné, že v 21. století se ještě najdou lidé, pro něž je každodenní hygiena neznámým pojmem? A že my, kteří se myjeme pro vlastní dobrý pocit i pro to, abychom okolí neobtěžovali tělesným pachem, se zdráháme říct partnerovi: „Smrdíš, jdi se umýt“?
Kolegyně špindíra ještě tak nevadí…
„Helena patřila ve firmě k nejlépe oblékaným ženám,“ vzpomíná na kolegyni třicetiletá Vlaďka, „nosila jen vybrané značky a používala nejdražší parfémy.“ Náhoda tomu chtěla, že právě ony dvě byly vedením vyslány na veletrh do italského Milána. „Přijely jsme do hotelu a těšily se, že si ještě prohlédneme večerní město,“ pokračuje Vlaďka a vypráví, že se cestou ze všeho nejvíc těšila na hotelovou sprchu, v níž spláchne prach i únavu z dlouhé cesty. „Nebude ti vadit, když se osprchuju jako první?“ zeptala se ze slušnosti kolegyně, s níž sdílely společné apartmá. Jenže Helena odvětila překvapivým: „Sprchovala jsem se doma.“ To Vlaďka samozřejmě taky. Jenže z domova vyjely před deseti hodinami. Během týdenního pobytu se Helena sprchovala všeho všudy dvakrát. „Nic jsem jí samozřejmě neřekla, ale můj vztah k ní zkušenost z Milána ovlivnila,“ dodává Vlaďka.
Zapáchá-li kolega nebo kamarádka či kamarád, je to taky problém, zejména pokud s ním sedíme celý den v jedné kanceláři, ale nežijeme spolu a nesdílíme intimní chvíle. Jenže co dělat, když vlažný vztah k hygieně má partner?
…u milence je to horší
„Partner mi vyčítá, že ho odmítám během milování dráždit ústy, jenže jeho penis tak strašlivě zapáchá, že toho zkrátka nejsem schopná. Říct mu to však nedokážu. Dělala bych to ráda, jen kdyby se před milováním osprchoval,“ vypráví pětadvacetiletá Simona a dodává, že nezabírá ani finta s předehrou ve vaně.
Čtěte dále: Je náš sexuální život (alespoň) uspokojivý?
„Pro ženy je snad největší potupa, když muž odchází do firmy navoněný, oholený, v čisté košili, kterou mu manželka vyžehlila, a i když se domů vrací upocený, sprchuje se až ráno, když jde znovu do práce,“ tvrdí psycholožka Alice Vondrová. „O víkendu se pak nemyje a neholí vůbec a větší část volných dní doma pobíhá v pyžamu. Jako by mu na partnerce vůbec nezáleželo.“
Měj mě ráda, jaký jsem
„Když jsem Vláďu před dvaceti lety poznala, byl trochu při těle, ale líbil se mi. Jenže za dvacet let společného života přibral padesát kilo. Stala se z něho valící se a zapáchající koule. Všude jezdí autem, nezavazuje si tkaničky od bot, protože se nemůže předklonit a samozřejmě strašně smrdí,“ vypráví pětačtyřicetiletá Marta.
Když se manželovi snaží naznačit, že by měl se sebou něco dělat, odpoví: „Měj mě ráda, jaký jsem.“ Jenže lze milovat takové monstrum, z něhož se člověku zvedá žaludek, kdykoli se k němu přiblíží? „ Už dávno mě nepřitahuje, o intimním životě ani nemluvě, ale nejhorší na tom všem je, že mám opravdu problém, když se ocitnu v jeho blízkosti, abych se nepozvracela.“ Marta tvrdí, že kdyby manželovi o všech svých pocitech řekla, zhroutil by se.
Psycholožka Alice Vondrová však radí, že páchne-li nám partner, ať už z důvodu nedostatečné hygieny, nebo proto, že jeho pot je příliš aromatický, musíme o tom mluvit. Partner by nám měl vyhovět, v opačném případě máme plné právo rozejít se s ním.
Přečtěte si: Musí Češi tak smrdět? Čichněte si k sobě, prosím…
Otevřela jsem dveře a věděla jsem, že je doma
„Skutečný vztah manžela k hygieně jsem zřejmě nikdy doopravdy neodhalila,“ vypráví čtyřicetiletá Milena. „Sprchoval se zásadně večer, než šel spát, přes den nikdy. To však důvodem rozvodu nebylo,“ pokračuje s tím, že poznala, jestli je partner doma, jakmile vešla do předsíně. „Tak strašně mu smrděly nohy. Jeho ponožky jsem zahrabávala hluboko na dno koše na prádlo, jinak se v bytě nedalo vydržet. Byl to smrad jako hodně zralé syrečky.“
Milena vypráví, že teprve po rozvodu, když k manželovi začaly jezdit děti, zjistila, že skutečnost byla zřejmě ještě horší, než signalizovaly páchnoucí nohy. „Táta si nečistí zuby,“ kroutila dcera nevěřícně hlavou. „Táta si nemění pravidelně spodní prádlo a ponožky,“ pronesl zase po návratu od otce syn. „Začala jsem přemýšlet, jestli se jeho vztah k osobní hygieně časem zhoršoval, nebo jestli jsem byla tak málo všímavá.“
„Vůči ženám je nespravedlivé, že zatímco na ně jsou kladeny stále vyšší nároky a do vysokého věku musí být upravené a voňavé, od mužů se nic podobného nevyžaduje,“ tvrdí psycholožka Alice Vondrová. Je to snad dané tím, že metrosexuálové nejsou pozitivně vnímáni ani ženami? Než mít doma metrosexuála, to raději špindíru? Jako by nic mezi nebylo. Upravených a voňavých mužů potkáváme na ulici hodně, ale stále ještě dost je párů, kdy vedle vyfiknuté ženy jde muž s mastnými vlasy a páchnoucí pižmem.
Změnila se…
Nedostatečná hygiena ale není výhradně nešvarem mužů. „Dášu jsem poznal krátce poté, kdy ovdověla,“ říká šestatřicetiletý Dušan, „klapalo nám to do chvíle, než začala chodit pravidelně do kostela,“ pokračuje. Dušan věděl, že je jeho milá věřící, o to nešlo. Problém nastal v okamžiku, kdy se začala vyhýbat milování a přestala o sebe dbát. Dušanovi se měnila před očima. „Myla se zásadně jen v sobotu, jinak se občas ošplouchla v umyvadle, ale to opravdu nestačilo. Vypadala zanedbaně a ušmudlaně.“ Dušan vypráví, že čím více slábl jeho vztah k Dáše, tím silněji si ona vynucovala mazlení.„Jenže já jsem pak už opravdu nemohl.“
„Po narození dvojčat se náš do té doby hezký vztah začal rozpadat,“ vypráví dvaatřicetiletá Ivana. „Když jsem v jejich třech letech nastoupila do práce, nastartovala jsem jeho definitivní konec,“ pokračuje s tím, že pár let před rozvodem se už s manželem viděli jen ráno v pyžamech a večer těsně před usnutím. „Ubití všedními starostmi jsme usínali dříve, než jsme se přikryli, a často nemytí. Na sex jsme neměli ani pomyšlení. Zapomněli jsme jeden v druhém vidět partnera, ženu, muže, stali se z nás kamarádi. Navoněli a vyfikli jsme se, jen když jsme někam šli. Za pět let se naše manželství rozpadlo,“ uzavírá téma Ivana s tím, že se z chyb poučila a ve svém současném vztahu dbá na to, aby nejvoňavější byla právě pro muže, s nímž žije a kterého miluje.
Přečtěte si: Máme dítě, sex už ne
Čich hraje při výběru partnera klíčovou roli. Ani společné zájmy nebo skvělá povaha nic nezmohou, pokud si nebudeme vonět. I když si namlouváme, že mluvíme o feromonech, přirozené vůni, hygiena v tom hraje obrovskou roli. Zpočátku to víme a chováme se podle toho. Ale zapomenout bychom na vůni neměli ani za pět, deset či padesát let společného života. I když už se vzájemně tak nepřitahujeme jako na začátku, štítit bychom se jeden druhého neměli.
Jaký je váš názor na to, jestli a jak sdělit partnerovi, že nevoní? Opatrně, nebo rázně a natvrdo? Nebo raději mlčet? Setkali jste se někdy se „smraďochem v posteli“?
ČLÁNKY DO MAILU