Co je pásový opar
Pod názvem pásový opar (Herpes zoster) se skrývá bolestivé kožní onemocnění, které má na svědomí virus Varicella zoster. Tento druh viru způsobuje při prvním kontaktu plané neštovice, a to především u dětských pacientů. Po prodělání planých neštovic však zcela nevymizí, ale je uchován v nervových buňkách (přesněji v senzorických gangliích hlavových nebo míšních nervů). Tam přebývá klidně i dlouhé roky, dokud nedostane podnět k probuzení. Ve chvíli, kdy je obranyschopnost pacienta oslabena a dojde k vyšší zátěži organismu, může být virus „aktivován“ a způsobit výsev pásového oparu.
Pásový opar se může objevit v jakémkoli věku, ale nejčastěji postihuje osoby starší 40 let. Zhruba u jednoho ze tří jedinců, kteří nebyli očkováni proti planým neštovicím nebo pásovému oparu, se v určité fázi života vyvine pásový opar, a to bez zjevného spouštěče. Pravděpodobnost výskytu onemocnění je přitom vyšší v následujících případech:
- u osob ve věku nad 60 let,
- u osob prožívajících fyzický a emocionální stres,
- u osob s HIV a AIDS,
- u osob, které podstoupily transplantaci orgánu,
- u osob, které nedávno podstoupily transplantaci kostní dřeně,
- u osob, které podstoupily chemoterapii. [1, 2, 3]
Jak vypadá pásový opar
Chcete-li vědět, jak poznat pásový opar, představte si seskupení puchýřků v pásu na postiženém místě těla. V raném stádiu je oblast puchýřků menší, takže se dá zpočátku zaměnit například s vyrážkou planých neštovic. Postupně se však rozšiřuje a pokrývá celý zasažený pás. Puchýře se v případě neléčené nemoci slévají, přibývají a po jejich seschnutí se na pokožce vytváří strup.
Místa na těle, která mohou být postižena pásovým oparem:
- pásový opar v obličeji (obvykle pásový opar na tváři, pásový opar na nose nebo pásový opar u oka),
- pásový opar v uchu,
- pásový opar na hlavě,
- pásový opar na krku,
- pásový opar na noze,
- pásový opar na ruce,
- pásový opar na zádech,
- pásový opar na břiše,
- pásový opar v podpaží,
- pásový opar na zadku,
- pásový opar na genitáliích.
Výsev pásového oparu se obvykle vyskytuje na jedné straně těla. Vytváří tedy pruh vyrážky na levé nebo na pravé straně trupu, nohou, rukou i krku. Může však také postihovat oblast hlavy včetně obličeje. Existují dokonce případy, kdy se u pacientů objevil pásový opar v oku, který může v extrémním případě vést až ke ztrátě zraku. Stejně tak pásový opar u ucha nebo v uchu může způsobit infekci, která někdy vede ke ztrátě sluchu, potížím s rovnováhou nebo oslabení obličejových svalů.
Kromě uvedeného však existuje navíc také vzácnější varianta nemoci, kdy virus způsobí výsev pásového oparu uvnitř těla. V takovém případě se jedná o takzvaný vnitřní pásový opar. Na rozdíl od výše zmíněné kožní formy tato varianta ale nezpůsobuje vyrážku, jde tedy o pásový opar bez puchýřků. Kvůli absenci exantému a výskytu symptomů, které jsou typické pro jiné choroby, je diagnostika vnitřního pásového oparu poměrně obtížná. [4, 5, 6, 7]
Příznaky pásového oparu
Co se týká toho, jaké má pásový opar příznaky, v první fázi onemocnění je typická pro pásový opar bolest v místě, kde zhruba o týden později dojde k výsevu vyrážky. Ta tvoří více či méně souvislý pruh načervenalých mokvajících puchýřků, na základě kterého vznikl český název této nemoci. Dříve než k výsevu puchýřků dojde, kůže bývá v postižené oblasti zarudlá, napnutá a citlivá, či dokonce bolestivá.
Mezi typické symptomy pásového oparu patří:
- bolest,
- pocit pálení, brnění nebo svědění,
- bodavý pocit,
- citlivost na dotek,
- necitlivost v postižené oblasti těla,
- citlivost na světlo,
- horečka a/nebo bolesti svalů,
- nevolnost,
- malátnost a únava.
Výskyt pásového oparu v prvním stádiu nemoci navíc mnohdy doprovází nepříjemné mravenčení a svědění pokožky. V místě vyrážky se na kůži objeví ostrý zánětlivý lem, kde se později vytvoří puchýře obsahující vezikulární tekutinu. Po vyschnutí puchýřů vzniká na postiženém místě žlutohnědý strup, který po několika dnech odpadá. V oblasti, kde se pásový opar vyskytoval, pak mohou v některých případech vzniknout pigmentové skvrny.
Kromě typického pálení, svědění nebo brnění mohou pásový opar doprovázet také příznaky, které nejsou příliš specifické. Patří mezi ně například horečka, zimnice, bolest svalů, zduření lymfatických uzlin, malátnost či nevolnost. Vnitřní pásový opar může navíc vykazovat symptomy, jako jsou bolesti břicha, slabost obličejových svalů (Bellova obrna), ztráta sluchu nebo bolest ucha (Ramsay Huntův syndrom) a bolest hlavy. [8, 9, 10]
Pásový opar: inkubační doba
Inkubační doba pásového oparu u osob, které přišly do kontaktu s pacientem trpícím nemocí Herpes zoster a nakazily se, je odhadována přibližně na jeden až dva týdny. Ve skutečnosti ale u tohoto onemocnění inkubační doba v pravém slova smyslu neexistuje, neboť se jedná o takzvanou reaktivaci infekce. [11, 12]
Jak se přenáší pásový opar
Tekutina, jež se vytváří v puchýřích pásového oparu, je infekční. To znamená, že pacient je nakažlivý v době, kdy se na jeho těle vyskytuje mokvající vyrážka. Vyhýbat by se měl přitom především dětem, které od něj mohou snadno virus chytit a onemocnět tak planými neštovicemi. Samotný pásový opar u dětí je ale poměrně vzácný. Pokud se však u dítěte přeci jen objeví, jsou jeho projevy i léčba prakticky stejné jako u dospělého jedince.
Nakažlivost pásového oparu tedy probíhá v době výsevu exantému. Jakmile se všechny puchýře nachází ve stádiu krusty, pacient již není infekční. K přenosu viru Varicella zoster přitom dochází při styku kůže s kůží. Aby došlo k nákaze, musí být navíc kůže zdravého jedince nějakým způsobem narušena (například nějakou rankou či oděrkou). [13, 14, 15]
Léčba pásového oparu
Pokud vás zajímá, jak léčit pásový opar, vždy je nejlepším řešením návštěva lékaře. I když toto onemocnění většinou není závažné a obvykle opar během několika dnů nebo týdnů zmizí, je dobré konzultovat váš zdravotní stav s ošetřujícím doktorem. Zejména u pacientů se sníženou imunitou je cílená léčba pásového oparu nutná. Na základě vyšetření pak lékař zvolí vhodnou terapii a medikaci. Neléčený pásový opar může v některých případech způsobit vážné následky.
K léčbě pásového oparu a zkrácení trvání a závažnosti onemocnění jsou obvykle předepisována antivirotika. Ta jsou nejúčinnější, začne-li je pacient užívat do 72 hodin od výsevu vyrážky. Mezi předepisované léky na pásový opar patří například Acyclovir, Famciclovir nebo Valaciklovir. Užívat je pacient může buď v podobě tablet, nebo v závažnějších případech nitrožilně.
Pacienti dále mohou užívat také léky proti bolesti, které jsou dostupné buď na lékařský předpis, nebo volně prodejné, jako je například Ibuprofen. Pro zmírnění vyrážky je pak možné na postižené místo aplikovat mast na pásový opar (například zinkovou) nebo tekutý pudr. Tímto způsobem se může urychlit vysychání puchýřků a jejich hojení. [16, 17, 18, 19]
Objevil se u vás někdy pásový opar?
Domácí léčba pásového oparu
Stejně jako v případě jiných nemocí existují také pro pásový opar babské rady, jejichž cílem je ulevit od bolesti a zmírnit průběh onemocnění. Ty je však potřeba brát s rezervou a raději aplikaci těchto doporučení konzultovat s lékařem, aby nedošlo naopak ke zhoršení stavu pacienta. Domácí léčba, která může zmírnit svědění a průběh pásového oparu, pak zahrnuje například koupel z ovesných vloček nebo některou z následujících terapií:
- chladivé koupele nebo sprchy k čištění a zklidnění pokožky,
- přikládání vlhkých studených obkladů na vyrážku ke snížení bolesti a svědění,
- použití kalamínového mléka či vytvoření pasty s vodou a jedlou sodou nebo kukuřičným škrobem ke snížení svědění,
- konzumace potravin s vitamínem A, vitamínem B12, vitamínem C a vitamínem E,
- užívání doplňků L-lysinu k posílení imunitního systému. [20]
Prevence pásového oparu
V současné době je nejúčinnějším způsobem prevence očkování proti pásovému oparu. Vakcinace proti tomuto virovému onemocnění se doporučuje zdravým osobám ve věku od 50 let výše a osobám ve věku 19 let a starším, které mají oslabený imunitní systém v důsledku nemoci nebo terapie. Také pacienti, u nichž se nemoc již někdy projevila, se mohou nechat očkovat. Je však potřeba mít jistotu, že pásový opar zcela zmizel.
Vakcína proti pásovému oparu nezaručuje, že pásový opar nedostanete. Může ale zmírnit průběh a závažnost onemocnění a pravděpodobně také riziko postherpetické neuralgie, což je bolestivý chronický syndrom, který může přetrvávat několik měsíců i let. O vhodnosti očkování by však měl vždy rozhodnout váš ošetřující lékař. [21, 22]
Zdroje: fnbrno.cz, nzip.cz, mayoclinic.org, cdc.gov, clevelandclinic.org, healthline.com, healthdirect.gov.au, nfid.org, nj.gov
ČLÁNKY DO MAILU