Také jste lehce zneklidněli, když bylo jedno z vašich dětí poseté neštovicemi od vlásků až po paty a druhé mělo po nákaze sourozencem tři sotva viditelné puchýřky? Strach, že pak onemocnění prodělá znovu nebo bude „trpět na pásový opar“, je všeobecně vžitý – ale zbytečně. Tyto dvě choroby mají společného jmenovatele, který se jmenuje virus varicella zoster, ale počet neštovic nemá žádný vliv na budoucí vznik pásového oparu. Jak je to tedy doopravdy?
Dvě různé nemoci, jeden původce
„Když se pacient nakazí neštovicemi a prodělá je, virus už v organismu trvale žije,“ vysvětluje primář dětského oddělení nemocnice v Kolíně René Hrdlička. „Pásový opar vzniká jako následná infekce po neštovicích. Při oslabení organismu, stresu, námaze a jiném onemocnění se virus může aktivovat a způsobit pásový opar.“
Souvislosti jsou tedy jasné. První setkání člověka s virem varicella zoster způsobí vždy neštovice. A pak už o sobě virus dá vědět jedině jako pásový opar (až na imunologické výjimky člověk neštovice dvakrát neprodělá). Pokud ovšem vůbec. Je totiž třeba uvést na pravou míru, že „může“ neznamená „bude se aktivovat.“
Jak ho poznáte
I když nepatří mezi častá onemocnění, máte-li za sebou prokašlanou zimu, několikery antibiotika nebo pár nepříjemných viróz, je vaše imunita oslabená a můžete tak být kandidátem pro toto onemocnění. Obvykle si také najde starší pacienty nebo lidi po extrémní fyzické či psychické zátěži.
Už jeho název napovídá, jak se projevuje. Pásový opar se objeví vždy podél nějakého nervu, protože viry v těle přežívají právě v oblastech nervů. „Mezi častá místa výskytu patří hrudník a břicho. Ložisko může být různě velké od jednoho do deseti centimetrů v průměru,“ udává primář Hrdlička. „Jedná se o nahromaděné puchýřky, které většinou výrazně bolí.“
Právě bolest je to, co odlišuje projevy pásového oparu třeba od alergické reakce, která spíše svědí. Onemocnění doprovází zvýšená teplota a obvykle se ložisko do týdne zahojí. „Problém může nastat v případě, že si pacient místo rozškrábe, pak je tu samozřejmě riziko infekce,“ dodává lékař.
Pásový opar pilulka nevyléčí
V léčbě si obvykle „vystačíme“ s klidem, což je pro většinu hodně zaměstnaných lidí problém. Kromě tekutého pudru nebo zinkového oleje, které mohou nemocnému ulevit, se nedoporučuje ani tzv. místní léčba v podobě mastiček. Má totiž jen minimální efekt.
Zapomeňte i na babské recepty v podobě česneku, citlivější jedince totiž může dráždit a s pásovým oparem nijak nepomůže. Lékař může předepsat antivirové léky, těžší případy nemoci se pak neobejdou bez jejich podání infuzemi v nemocnici.
Infekčnost je minimální
Zatímco u planých neštovic je inkubační doba dva až tři týdny, v případě pásového oparu se jedná o sedm až čtrnáct dní. Nakažlivý je ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu vzbuzuje obvykle nepřiměřený strach, ve skutečnosti je ale minimální, na rozdíl od neštovic, kterými jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku.
„Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená,“ vysvětluje primář Hrdlička. „Při dodržování běžných hygienických pravidel se tak nemusíme bát.“
Není tedy třeba izolovat člena rodiny, který má pásový opar, do zavřené místnosti a dokonce ani odvážet k babičce dítě, které mělo při nákaze planými neštovicemi jen pár téměř neviditelných pupínků. Je totiž dalším velkým mýtem, že takové dítě „nemá dostatečnou imunitu“ a pásový opar jej nemine. Zůstaňte v klidu a neštovice nepočítejte na kusy.
„Množství neštovic nemá žádný vliv na pásový opar,“ uklidňuje lékař. „Neštovice mohou proběhnout tak, že dítě má jedno nebo dvě ložiska a k tomu třeba zvýšenou teplotu. Kožní nález může být minimální nebo mírný, i tak se vytvoří imunita. Pochopitelně může dítě dostat v budoucnu za určitých okolností pásový opar, ale ne podle počtu ložisek neštovic.“
Kdo se musí mít na pozoru
Existují dvě výjimky, pro které může být virus varicella zoster skutečným nebezpečím. Jsou to v první řadě těhotné ženy, u nichž může mít virus vliv na plod. Další skupina ohrožených jsou všichni ti, kdo v dětství neprodělali nákazu neštovicemi. U nich se totiž po kontaktu s nemocným pásovým oparem virus projeví právě jako plané neštovice (podle pravidla prvního kontaktu s virem). V dospělosti mívá toto „dětské“ onemocnění obvykle závažnější průběh, provází jej i horečky, malátnost, nechutenství nebo střevní potíže a na několik týdnů „vyřadí z provozu“.
Pro mnohé dospělé, kteří plané neštovice neprodělali, je pak možnou variantou očkování. Zvážit by jej měli všichni, kdo jsou v intenzivním kontaktu s malými dětmi: učitelé, zdravotníci na dětských odděleních nebo pracovníci kin či divadel. Očkování doporučuje primář Hrdlička i ženám, které plánují otěhotnět a patří do skupiny těch, kdo se s virem varicella nikdy nedostaly do kontaktu: „Jinak je plod v ohrožení vrozenou varicellou, když ji žena prodělá během 10–20. týdne těhotenství. Dále se může objevit novorozenecká varicella, pokud se žena nakazí neštovicemi v posledním trimestru. Tento přenos z matky na plod je poměrně častý.“
V hlavní roli zvyšování imunity
Proti nákaze virem varicella se toho mnoho dělat nedá. Plané neštovice prodělá většina z nás naštěstí v dětství a patří k nemocem, které jsou naprosto běžnou záležitostí obvykle předškolního věku a bývají zkomplikované jen v ojedinělých případech. Do boje proti riziku pásového oparu se vydejte zvyšováním imunity. Dobrou volbou jsou třeba echinaceové kapky nebo rakytníkový sirup, dbejte na zvyšování příjmu vitamínu C z čerstvého ovoce a zeleniny. To vše je navíc částečná obrana i proti kašli či rýmě. Pokuste se také vyhýbat stresu a únavě, dbejte u sebe i dětí na vyváženou stravu a otužování. Tím se můžete vyhnout nejen pásovému oparu, takže dodržovat prevenci se každopádně vyplatí vždy.
ČLÁNKY DO MAILU