– To o posuzovani, zda parkinson toho cloveka hendikepuje pri rizeni, jsou kecy. Samozrejme to posoudit jde a dobre. Staci proste jen zmerit reakcni dobu. Clovek, ktery neni schopen pruzne reagovat napr. na nahlou prekazku na silnici, nepatri za volant. To je moc hezke, ze parkinsonik umi jet pomaloucku, klidne a vsechno pekne vytoci a projede… a az mu vletne decko do vozovky, tak co…? Zvladne zabrzdit nebo se mu vyhnout?
– Kolik nehod parkinsonici zpusobi v absolutnich cislech je pro posouzeni nebezpecnosti te nemoci irelevantni. Samozrejme, ze kdyz je parkinsoniku malo, bude i nehod malo. Chtel bych znat cisla relativni vuci poctu parkinsoniku.
– Ta „studie“ na simulatoru je vtip, ze? Kazdy, kdo nekdy v takovem simulatoru sedel, vi, ze se to absolutne neda srovnat se skutecnym provozem. Tohle mam fakt nejradsi, kdyz nejaka zajmova skupina udela „studii“, jejimz jedinym cilem je podporit jejich nazory bez ohledu na realitu.
Me je tech lidi uprimne lito. Jsem si vedom toho, ze se muzu klidne dostat za cas do stejne situace. Ale to nic nemeni na tom, ze by se meli vyvarovat sobectvi a meli by byt schopni si na rovinu priznat, ze za volant nepatri. A pokud to nepujde po dobrem, bude se to holt muste resit legislativne.
> a az mu vletne decko do vozovky, tak co…? Zvladne zabrzdit nebo se mu vyhnout?
Snad jsem se nespletl: Pojedete-li rychlostí 50 km, reakční dobu budete mít 0,6 s a zpomalení auta bude 6,5 m/s2, pak řidič jedoucí rychlostí 40 km/h může mít reakční dobu dvojnásobnou a přesto zastaví na stejné vzdálenosti. Když přičteme případné zkušenosti a předvídavost parkinsonisty, bude schopnější, než „divoký mladík za volantem“.
Jinak máte pravdu, že test na simulátoru stoprocentní není. A každý by měl posoudit své schopnosti a případně řízení zanechat; to se týká všech, nejen parkinsonistů.
ČLÁNKY DO MAILU