Tupé hrany mohou být nebezpečné
Životnost lyží se různí podle toho, jakým způsobem, jak často a v jakých podmínkách lyžujeme. Zvláště na horách, které lemují naši republiku, se často nedočkáme takových podmínek, jaké bychom si pro sebe i naše lyže přáli. Sjezdovky leckdy bývají vydřené a sníh plný štěrku nebo hlíny, což samozřejmě vytváří nejrůznější jizvy na skluznici lyží, která se nám pak pomstí tím, že jednoduše drhne.
Pokud máme rádi rychlou jízdu a do lyžování dáváme opravdu všechno, zaplatíme za náš adrenalinový zážitek daň v podobě dříve sjetých hran. Lyže jsou pak hůře ovladatelné a na zledovatělé sjezdovce podkluzují. Tupé hrany si rozhodně nemohou dovolit milovníci velkého carvingového oblouku, který hranění přímo vyžaduje.
Životnost našich lyží, kromě terénu a lyžařské intenzity, rovněž ovlivňuje i to, jak se o ně staráme. Pokud je hned po lyžování uložíme do fusaků a necháme je tam až do začátku příštího výletu nebo dokonce do začátku další sezony, nemůžeme se divit, že nám hrany lehce korodují a skluznice neklouže tak, jako dříve. Přitom nám základní péče o lyže tolik času nezabere.
Jak tedy o své lyže pečovat během sezony?
Pokaždé, když se unavení z „lyžovačky“ vrátíte do vyhřáté horské chaty, najděte v sobě ještě zbytek energie a pečlivě své lyže, případně snowboardy, dosucha otřete. Postačí k tomu jakýkoliv starý savý hadr. Chráníte tím hlavně hrany od nežádoucího rezivění. Lyže pak uložte do chladné a suché lyžárny.
Poměrně důležité je pravidelné voskování očištěné skluznice. Ideální je po každém druhém lyžování. Typ vosku závisí na sněhu. Když je teplejší počasí, sníh měkne, a čím měkčí až rozbředlejší sníh je, tím měkčí vosk volíme. Je-li naopak mráz a sníh je tvrdý, použijeme tvrdší vosk. Voskování je důležité proto, aby vám to lépe klouzalo a jízda byla celkově plynulejší. Pokud budete voskování opomíjet, skluznice se začne vysoušet, což poznáte podle drobných chloupků.
Po zakončení sezony lyže vyžadují celkové ošetření, což znamená, že je vždy nutné hrany nabrousit a opravit skluznici. I kdybyste byli velmi opatrní a pomalí jezdci, stejně si drobné rýhy jako vzpomínku z hor domů přivezete. Na konci sezony se na lyže a snowboardy nanáší silná vrstva teplého vosku. Stejně tak, hlavně z důvodu bezpečnosti, nezapomínejte na seřízení vázání, to bychom měli udělat také minimálně jednou za rok.
Údržba lyží po ukončení sezony nebo při viditelném poškození
Někteří lyžaři a snowboardisté o své náčiní umí pečovat sami a mají k tomu i potřebné vybavení, které lze pořídit ve specializovaných lyžařských obchodech. Já osobně takové vybavení nemám a ráda nutné komplexní pořádné ošetření lyží přenechám odborníkům. Každoročně je svěřím chlapcům z jedné žižkovské specializované dílny. Letos jsem chtěla být u toho, protože mě zajímalo, co že to tam s mými lyžemi provádějí. Kluci nebyli proti a dovolili mi jejich práci přihlížet. Pro ty zručnější z vás může moje zkušenost sloužit jako návod, jak postupovat při servisu lyží vlastními silami. Jen připomenu, že se taková práce musí dělat ve snadno větratelné místnosti.
Nejprve lyže upevnili do svěráků, skluznicí pochopitelně nahoru. Pochválili mě, že mám lyže již očištěné a pomocí akrylového skla (cidlina ke stahování vosku) několikrát směrem od špičky k patě setřeli zbytky vosku. Má skluznice mi nyní odhalila všechny jizvy a rány, které jí mé ježdění způsobilo. Poté na skluznici ještě nastříkali smývač vosků. Po několika minutách působení tohoto přípravku skluznici vytřeli pomocí čisticího papírku, běžně by prý postačil i čistý hadřík.
Na skluznici jsem měla několik drobných rýh a pak jednu velmi hlubokou, kterou „zdrsnili“ brusným papírem, lze prý použít i hrubší drátěný kartáč, a zapálili černou svíčku. Zvolili černou, protože mám skluznice černé, kdybych měla barevné, použili by svíčku průhlednou, tedy transparentní. Měla jsem štěstí, že rýha nebyla u hrany lyže, protože tam se teplo rychle odvádí a materiál se v těchto místech špatně spojuje. To by museli použít horkovzdušnou pistoli.
Opravené místo po vychladnutí zarovnali nožem a jemným brusným papírem přebrousili. Pak mě odborníci ze servisu požádali, abych svým nalakovaným nehtem přejela po hraně lyže. Barva laku zůstala nedotčená – jednoduchý test tak ukázal, že jsem hrany lyží na svazích rozhodně nešetřila, což je samozřejmě pro lyžování dobře. Otestovat si ostrost, nebo spíše tupost hran můžete i tak, že po ní zlehka přejedete bříškem prstu.
Lyže bruste pouze v pevném úchytu!
Broušení hran lyží může být nebezpečné, proto je důležité, aby byla lyže pevně uchycená. Servismani si kvůli bezpečnosti navlékli i speciální rukavice, pak vzali plochý pilník a vedli jej po ploše skluznice. Tím srovnali největší nerovnosti. Poté na pilník namotali jemný brusný papír a zlehka hranu přebrousili dlouhými tahy, opět ve směru od špičky lyže k patě. Hrany je nutné brousit i z boku. K tomu, aby docílili ideálního úhlu (maximálně do 88,5°), použili tzv. „škrabák hran“.
Po nabroušení přišel na řadu opět vosk. Tentokrát jej však zažehlili. Použili k tomu speciální žehličku, se kterou po skluznici neustále pohybovali. Chcete-li si zažehlit vosk sami, stačí, když použijete vyřazenou běžnou žehličku na prádlo. Nastavte si na ní ovšem ten nejnižší stupeň. Po vychladnutí se přebytečný vosk ze skluznice i z hran stáhne pomocí plastové cidliny. Po finálním naleštění měly moje lyže skluznici jako novou. Jen vrchní část výmluvně signalizovala, že už nějakou dobu slouží.
Kromě manuální údržby je v servisech samozřejmě běžné, že vám lyže nabrousí a navoskují pomocí velkého stroje, což je nejspíše mnohem jednodušší. Ceny se tak jako tak pohybují od dvou do osmi set korun, podle rozsahu poškození a doby trvání práce. Částka je přijatelná a lyže si takové ošetření jednou za rok rozhodně zaslouží. V případě, že se na hory nedostanete tak často, jak byste chtěli, je rozhodně výhodnější si lyže půjčovat a starost o ně tak nechat na pronajímateli.
ČLÁNKY DO MAILU