Obchodní řetězce se chovají diktátorsky, tvrdí šéf ovocnářské unie

Ministerstvo zemědělství ve svém aktuálním zpravodaji kritizuje neférové marže maloobchodů. Obchodní řetězce v Česku mají podle něj u některých potravin příliš vysoké obchodní přirážky. „Supermarkety vykazují u potravin obchodní marže v průměru kolem 40 %. Nárůst koncových cen je u některých potravin extrémní. Není možné, aby zemědělci prodávali za ceny, které jim ani nepokryjí náklady,“ uvádí ministerstvo.

Na cenovou politiku obchodních řetězců si stěžuje také předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík: „Pokud jde o obchodní řetězce, chovají se podle mě diktátorsky a zneužívají svého postavení. Zajímá je jen cena. Tvrdím, že supermarkety jsou překážkou rozvoje české zemědělské prvovýroby a potravinářství, protože mají nepřiměřené marže,“ uvádí v rozhovoru, který vyšel ve zmiňovaných Zprávách z Ministerstva zemědělství (publikujeme jej se souhlasem MZe). Lituje také, že lidé nemají šanci ochutnat ovoce, které dozraje na stromě.

Počasí v těchto dnech a týdnech je pro letošní úrodu ovoce klíčové. V předchozích letech ovocnáři bojovali s jarními mrazíky, jak to vypadá letos?

V letošním roce jsme zaznamenali vlny mrazů v dubnu, naštěstí se neprojevily během května, v nejkritičtějším období pro ovocnáře. Jelikož zima byla velmi mírná, tak vše začalo brzy rašit a kvést, riziko poškození bylo velké. Lokálně byly poškozené jen meruňky, u ostatních druhů ovoce jsou škody minimální.

Dá se tedy říct, že konečně nastalo počasí, které je pro ovocnáře ideální?

Počasí nelze hodnotit jen podle jara. Přestože téměř nebyly silné jarní mrazíky, chyběla sněhová pokrývka v zimě, což se projevilo v nedostatku vláhy. V zimě by porosty měly projít mrazy, protože zredukují škůdce. Takový je přirozený vývoj v přírodě. V posledních letech však zažíváme zimy, které jsou typické spíše pro Španělsko nebo Francii.

Jaké ovoce je nejtypičtější pro české ovocnářství? A proč?

Polovina výměry u profesionálních sadů tvoří jablka. Mezi další významné ovoce patří švestky a višně. Dá se říct, že 90 procent podniků pěstuje jablka plus nějaké další ovoce. A důvod je jednoduchý. Češi jablka milují. Každý z nás sní průměrně až 24 kilogramů ročně. Pro srovnání, u banánů je to asi o deset kilogramů méně.

• 
• 
• 

Dalších 16 fotografií

V minulosti byly pro naše území typické švestky a hrušky. Před sto lety bylo dokonce v krajině více švestek než jabloní. Ve dvacátých letech minulého století však přišly silné mrazy (až 40 stupňů pod nulou), které zlikvidovaly celou řadu hrušní, a struktura sadů se změnila.

Je naopak nějaké ovoce, které je nyní opomíjeno a podle vás by o něj veřejnost i ovocnáři měli mít větší zájem?

V minulosti jsme pěstovali více drobného ovoce, jako jsou jahody, maliny, rybíz nebo angrešt. V posledních letech výrazně ubylo také broskví. Česká republika měla skoro dva a půl tisíce hektarů broskvoní, v současnosti máme jen něco přes sto hektarů. Supermarkety nemají o české broskve zájem, je pro ně jednodušší dovážet je z Řecka, Španělska nebo Itálie. Obchodní řetězce nechtějí nakoupit menší množství zboží z místních zdrojů. Jde jim především o velké dodávky v konkrétním čase. Je to velká škoda nejen pro naše ovocnáře, ale také pro spotřebitele, protože nemají šanci ochutnat ovoce, které dozraje na stromě. Chuť dovážených broskví nikdy nemůže být jako ta z domácí produkce.

Česká republika je v ovoci dlouhodobě nesoběstačná? Jak lze tento trend zvrátit?

Jednak jde o nastavení podmínek ve společné zemědělské politice a jednak jsou tu i další faktory… Například změna klimatu. Mírné zimy, silné jarní mrazy, letní krupobití. To vše zvedá náklady na produkci, protože pěstitelé musí pořizovat technologie, které ochrání úrodu. Jde o sítě proti kroupám, kapkové závlahy, protimrazové závlahy, fóliové tunely atd.

Začít podnikat v ovocnářství se tedy dnes nevyplatí?

Pěstování ovoce není rentabilní, na tom určitě nelze zbohatnout. Pramení to nejen z nestability výnosů kvůli počasí, ale i z chování supermarketů. Řetězce se u nás chovají tvrdě, cíleně kupují levnou produkci ze zahraničí a likvidují naše ovocnáře. Jejich jednání má nedozírné dopady na krajinu, protože za posledních třicet let z ní u nás zmizelo jen u profesionálních ovocnářů deset milionů ovocných stromů a sady nahradily běžné polní plodiny.

Ovocnářství je investičně náročný obor. Nevznikají v něm nové firmy, protože pokud chcete pěstovat ovoce, musíte investovat velké peníze do porostů a poté několik let čekat na první úrodu. A musíte také vybudovat nějaký sklad, protože nikdo dnes od vás nekoupí celou úrodu najednou, jako třeba u pšenice. Úskalí je celá řada. Bohužel na celé situaci je smutné, že ovocnářství je obor s vysokou mírou přidané hodnoty, dalo by se tedy očekávat, že bude generovat zisk. Opak je ale pravdou…

Jde dnes v zemědělství, a v ovocnářství zejména, hospodařit bez dotací?

Společná zemědělská politika je dnes postavena na dotacích. Kdybychom je neměli, ukázalo by se, jak jsou zemědělci konkurenceschopní. O české zemědělce bych strach vůbec neměl, protože dělají skvělé produkty. Bohužel trh je deformován, každý stát má jinak strukturované dotace. Některé unijní státy dokonce podporují své zemědělce přes národní dotace, které nemají žádné mantinely.

Vy sám pěstujete ovoce. O jak náročnou práci jde?

S otcem jsme obnovili rodinnou farmu v Podkrkonoší, má 10 hektarů. S místními farmáři jsme v odbytovém družstvu, abychom měli lepší vyjednávací pozici s odběrateli, nemusíme platit za marketing. Jde o těžký obor, protože stromů ubývá, úrodu ohrožují teplotní výkyvy a pracovní síly je nedostatek. Za mého dědečka jsme však dělali rostlinnou a živočišnou výrobu. Pěstovali jsme zelí. Jsem historicky základem zelinář.

S čím ovocnáři, vyjma počasí, v posledních letech bojují?

Jednoznačně s odbytem a s cenovou politikou obchodních řetězců. Musíme si také uvědomit, že Evropská unie zažívá v ovocnářství těžké časy, protože je silně nadprodukční. Velké objemy ovoce není kam vyvážet, vzniká tak na trhu přetlak. Nevadí nám konkurence ze Západu, jde do určité míry o zdravou konkurenci, protože ti výrobci reflektují své náklady. Vrásky nám dělají polští pěstitelé, neboť vyrábějí silně pod náklady. O české ovoce není zájem, protože těmto cenám nelze konkurovat. Polsko průměrně exportuje milion tun jablek ročně, což je desetina produkce celé EU.

U polních plodin má zemědělec výhodu, že může při přebytku některých plodin na trhu změnit osevní plány, z roku na rok může snížit osevní plochu. U ovocných sadů to pěstitel udělat nemůže, protože v tom má obrovské investice.

Pokud jde o obchodní řetězce, chovají se podle mě diktátorsky a zneužívají svého postavení. Zajímá je jen cena. Tvrdím, že supermarkety jsou překážkou rozvoje české zemědělské prvovýroby a potravinářství, protože mají nepřiměřené marže. Ovocnářská unie si dělala průzkum, kdy jsme v supermarketech po celé Evropě hledali letákové akce. Například jsme zjistili, že v České republice, až na nějaké výjimky, byla všechna jablka v akci z Polska. Zatímco v Německu neexistuje, že by prodejce dal do akce nějaké polské ovoce. Obchodní řetězce v západních státech mají naprosto jinou morálku než ve střední a východní Evropě.

Zmínil jste jeden aspekt, a tím je levnější dovoz. Jak je možné, že je jablko z dovozu levnější?

Primárně to jsou skryté národní dotace, ale jak jsem již zmiňoval, jsou to například i nižší odvody do zdravotního a sociálního systému. Na celé situaci je paradoxní, že když v současnosti všechno zdražuje, tak se jablka meziročně prodávají za nižší cenu. Spotřebitel z toho sice může mít radost, ale úplně je znehodnocen samotný výrobek. Stačí se podívat na situaci u vepřového, výkupní ceny se držely tak nízko, že domácí produkce jde rapidně dolů.

Často se hovoří o vysokých obchodních přirážkách, jak je to u ovoce?

Vítám snahu ministra zemědělství Zdeňka Nekuly se tím zabývat. Obchodníci to samozřejmě kritizují, jejich mediální tlak je silný, důležité je však nepolevit. Už jen jejich útočná reakce je důkazem toho, že nemají čisté svědomí. Pokud by totiž bylo vše v pořádku, nebyl by pro ně problém zkontrolovat marže. Jsem zastáncem toho, aby se zkontrolovalo minimálně 100 položek v delším časovém intervalu, aby to mělo vypovídající hodnotu. A samozřejmě zboží, které není v akci.

Bohužel se často stává, že je rozdíl i v obchodních přirážkách. Máme zboží, které obchody prodávají se zápornou obchodní přirážkou, respektive pod cenou, čímž narušují trh. A pak tu máme výrobky, u nichž je nezdravá přirážka přes 200 procent. Spotřebitel by měl vědět, když si koupí kilo jablek za 40 korun, kolik korun má pěstitel a kolik zůstává obchodu. Pokud jde o marži u jablek, tak za únor činila podle oficiálních statistik 53 procent.

• 
• 
• 

Dalších 5 fotografií

Jaké ovoce máte nejradši?

U mě to nebude žádné překvapení, mám rád jablka. Těch dnů, kdy nesním jablko, je opravdu velmi málo. Jak říká jedno anglické přísloví, „jedno jablko denně drží daleko od doktora“. Mám rád i jahody, maliny a rybíz.