Je-li nějaká zemědělská plodina symbolem geneticky modifikovaných zemědělských surovin, pak je to kromě kukuřice především sója. Tato celosvětově nejčastěji pěstovaná olejnina tvoří především významnou složku krmných směsí pro hospodářská zvířata.
Co se dozvíte v článku
Sója coby potravina
Z potravinářských produktů se spotřebitelé v ČR setkávají s rafinovaným sójovým olejem, zastánci veganské a vegetariánské stravy pak považují výrobky ze sóji za alternativu ke konzumaci masa, především kvůli vysokému obsahu bílkovin v sójových bobech.
Prakticky vždy jde ale o produkty vyráběné z dovážených surovin, neboť v ČR se sója téměř nepěstuje a není tu ani žádný významný zpracovatel této komodity. Alespoň je o tom většina lidí přesvědčena.
Tak úplně pravda to ale není. Sója se v současné době v ČR pěstuje na ploše něco přes 10 000 hektarů, což představuje necelé půlprocento ploch z plodin pěstovaných na orné půdě. Situace by se však mohla radikálně změnit.
Velké plány se sójou – bez genetické modifikace
Jak totiž konstatuje významný pěstitel sóji Roman Koutek z Topolan u Olomouce, sója na našich polích by se mohla pěstovat až na 150 000 hektarech. To by znamenalo přínos pro krajinu, zvýšení soběstačnosti ČR v této komoditě, ekonomický přínos pro zemědělce i rozšíření nabídky produktů ze sóji pro konečného spotřebitele.
Sója má přitom vysokou schopnost vázat dusík (až 80 kilogramů na hektar), který pak není třeba do půdy dodávat prostřednictvím umělých hnojiv. Tak může pěstitel ušetřit zhruba 1000 korun nákladů na hektar. Sója se kromě toho seje i sklízí v jiných termínech než většina hlavních polních plodin, takže lze lépe rozložit využití potřebné zemědělské techniky.
A navíc nejsou odrůdy sóji pěstované u nás geneticky modifikované, což vychází vstříc požadavkům spotřebitelů, kteří GM produkci odmítají.
Sójový olej i retro suk
Roman Koutek ale nemíní zůstat pouze u pěstování sóji. Již z letošní úrody hodlá vyrábět za studena lisovaný sójový olej a jako regionální potravinářský produkt jej také dodávat na trh. Termín je obdobou „panenského“ olivového oleje – pojem „panenský“ je ovšem možné používat jen ve spojení právě s olivovým olejem.
Nová lisovna se v současné době na farmě buduje, produkt je už registrován Státní zemědělskou potravinářskou inspekcí. Nerafinovaný sójový olej má přitom široké použití ve studené kuchyni, prakticky stejné jako zmiňovaný olivový olej.
Ze sóji vypěstované v ČR by také bylo možné vyrábět už v předlistopadovém období oblíbený „sójový suk“, s nímž se sice mohou spotřebitelé setkat v maloobchodu i teď, v budoucnosti by ale mohlo jít o produkty s jasnou zárukou „non GMO“ suroviny tuzemského původu.
Každý kraj potřebuje jinou odrůdu
V praxi jde tak o další z mnoha členských farem Asociace soukromého zemědělství ČR, která našla volné místo na trhu jak zemědělských surovin, tak z nich vyráběných potravin. Zároveň jde o příklad spolupráce se šlechtiteli a osiváři (konkrétně s firmou Prograin Zia), neboť pěstování sójových bobů v ČR je tak trochu alchymie.
Ne každá odrůda se totiž hodí do každého prostředí, a platí tak, že například odrůdy pěstované na Kutnohorsku jsou jiné než sója, kterou pěstuje Roman Koutek na Hané. Prezentace možností produkce sóji v ČR i možností z plodiny vyráběných potravin ostatně proběhne na jeho farmě letos v září.
Zdroj rostlinných bílkovin
I když sója patří mezi alergeny a její častá konzumace se nedoporučuje především těhotným a kojícím ženám a malým dětem, jako zdroj rostlinných bílkovin je částí spotřebitelů stále žádanější.
Galerie: Fermentované potraviny ze sóji
Pražená sója (tzv. alaburky) může také být vítanou alternativou ke konzumaci bramborových lupínků nebo buráků při společenských setkáních nebo třeba při sledování televize, přičemž alaburky si může každý připravit sám doma:
Pražené sójové boby – alaburky
Sójové boby naložíme přes noc do vody. Vodu následně slijeme, boby krátce povaříme (zhruba 15 až 20 minut, aby příliš nezměkly). Poté je přisolíme, naklademe na pečicí plech do trouby a upečeme při teplotě 150 až 180 stupňů Celsia do hněda.
ČLÁNKY DO MAILU