Pěstujeme si skleníkové děti

Snad ke každé mateřské škole patří zahrada. A k zahradě patří stromy. Jestli se domníváte, že si děti na podzim samy otrhají jablka a snědí si je, jste na omylu. Stejně tak ani kuchařka nemůže strom očesat a upéct dětem štrúdl ke svačině. Úrodu přijede sklidit firma a vyveze ji na skládku. Tak praví zákon.

Nejvíc se s ním potýkají takzvané waldorfské školky. Ty učí děti, mimo jiné, jak funguje život kolem nás, a že se třeba sýr nebo chleba nerodí v regále supermarketu, ale vyrábí z mléka či peče z obilí. Jenže: zážitek z vlastnoručně upečeného, čerstvého chleba, který si děti ve školce společně připravily, kazí fakt, že z něj nesmí ochutnat ani sousto.

„A to se dětem skutečně špatně vysvětluje,“ říká Anna Bayerová, učitelka z třídy waldorfské školky v Příbrami. „Takže to děláme tak, že tuto aktivitu pojmenujeme jako modelování z těsta, a když máme hotovo a chleba je upečený, tak jej rozkrájíme a děti ho odnesou domů, pochlubit se rodičům. A teprve když ti dovolí, že jej děti mohou sníst, tak je to v pořádku. Jinak ať jej třeba nadrobí ptáčkům, ale už je to na zodpovědnosti rodičů a nikoliv na školce,“ popisuje systém učitelka.

„Ale z lidského hlediska je to trochu nenormální a absurdní,“ kroutí hlavou. „Je proti lidskému rozumu, že se všichni tak strašně bojíme, že dítě bude mít průjem z jídla, a školka bude muset vysvětlovat rodičům, co se stalo, že děti chráníme až příliš ochranářskými předpisy. Myslím, že je to zbytečné, dělat jim ze života ve školce takový skleník,“ říká učitelka.

Hygiena nade vše

Co děti ve školkách smí či nesmí jíst, určuje především zákon 258 z roku 2000 o ochraně veřejného zdraví a vyhláška číslo 410 z roku 2005. Zákon říká, že osoba starající se o stravování, musí zajistit, aby přitom nedošlo k ohrožení nebo poškození zdraví mimo jiné infekčními nemocemi.

„Osoba provozující stravovací službu je dále povinna k výrobě a přípravě pokrmů používat jen látky, suroviny, polotovary a potraviny, které jsou zdravotně nezávadné a odpovídají ostatním požadavkům stanoveným zvláštními předpisy a používat jen technologické a pracovní postupy, které zajistí zdravotní nezávadnost podávaných pokrmů,“ nařizuje zákon.

Kámen úrazu je v paragrafu 24 a písmenku „e“ v zákoně. Podle něj musí kuchaři zajistit, aby pokrmy vyhovovaly „mikrobiologickým a chemickým požadavkům stanoveným prováděcím předpisem“ a také „splňovaly výživové požadavky“ pro děti.

„Uznejte, že to jaksi u jablka utrženého v zahradě školky zajistit nelze, protože kuchařka neví, kolik má dusičnanů a dalších chemikálií,“ říká hygienik Vladimír Polanecký.

„Ten chleba ve waldorfských školkách by mi až tak nevadil, ale ovoce a zelenina ano. Bez rozboru nelze říct, kolik obsahují nebezpečných látek, mohou mít vysoké dusičnany a chloridy. Navíc: když z ovoce budou chtít upéct koláč, tak jak v kuchyni spočítají, kolik cukru a tuku každý kousek má a zakalkulují to dětem do výživových tabulek na den? Nijak,“ krčí rameny hygienik.

Předpisy zakazující péct koláče dětem ve školkách nebo přijímat třeba ovoce, které školce někdo z dobré vůle dá, existují podle něj právě proto, že takto by nebylo kontrolovatelné, co v ovoci a zelenině je, jak ji kdo hnojil a jestli není pro děti nebezpečná. „Stejně se děti nesmí napít ze studny, pokud je na dvoře školky. Tam nelze zabránit průsakům chemikálií do vody, takže taková voda se nesmí používat,“ dodává Polanecký.

Školky si umí poradit, jak předpisy obejít

Existuje šance na výjimky. „Hospodářka mi říkala, že když jsme takto dostali pro děti meruňky, museli jsme žádat hygienu o výjimku a o povolení ovoce dětem dát,“ říká ředitelka mateřské školy Janouchova na Praze 4 Kateřina Kočerová.

Jenže: hygiena se pídí po tom, kdo meruňky vypěstoval, a jak, zda nejsou nasbírané někde u silnice a nemusí povolení školce dát. Stane se i to, že hygiena chce udělat rozbor ovoce z hlediska chemikálií, ovšem na náklady školky. A takový dar pak přijde draho. Zkrátka: je s tím tolik potíží, že školky za podobné dary raději poděkují a odmítají je.

Když už ale ovoce na zahradě roste, vymyslely některé školky fígl, jak nenechat jablka zbytečně shnít. „Normálně pozveme rodiče na brigádu, stromy očešou, rozdělí ovoce mezi děti a ty si je odnesou domů. A tam už rozhodují rodiče, co se s jablíčky stane. Už to není záležitost školky,“ vysvětluje ředitelka jedné středočeské školky, která si však nepřeje být jmenována, protože neví, jak by se na takový krok tvářila hygienička. Podobně to dělají třeba s ředkvičkami a s hráškem, který si děti samy pěstují na záhoncích.

„To je dobrý nápad, předpisům se učiní zadost a ovoce se nevyhodí – což není dobrý příklad pro děti. Myslím, že záleží na konkrétní ředitelce a konkrétní školce, jestli si umí poradit nebo musí zbytečně vyhazovat dary dětem či ovoce ze zahrady. Pořád je lepší, aby děti jablka očesaly třeba samy s rodiči a dovezly zvířátkům do ZOO (tam snad nikdo jakost a obsah dusičnanů v krmivu zvířatům nesleduje), než aby stromy česala drahá specializovaná firma a jablka skončila na skládce nebo v kompostu,“ podotýká učitelka z Příbrami Anna Bayerová.

Ilustrace Helena Zmatlíková: O jabloňce; ilustrační foto: agentura SXC, Isifa.cz