Konference České unie sportu (ČUS) začala krátkým videm z reálného života; mladík stojí v korbě nákladního vozu, z níž se má dostat na zem, ale nedaří se mu přijít na to, jak toho má docílit. Jako holub na báni se na korbě dlouho točí, pořádně ani nedokáže přehodit nohu přes bočnici. Nejde mu to ani ve chvíli, kdy mu to jeho o desítky let starší kolega názorně ukáže. Nakonec mu ke korbě jeho spolupracovníci raději přistaví žebřík.
Tímto videem ČUS chtěla poukázat na úpadek základních pohybových dovedností naší mládeže, jež vede k obezitě, neobratnosti a absenci vztahu ke sportu. Na vině jsou, mimo jiné, dle erudovaných odborníků z řad sportovních trenérů i lékařů zabývajících se sportovní medicínou, pouhé dvě hodiny tělesné výchovy týdně v rámci školní výuky. To prý rozhodně nestačí; u dětí se vytrácí zájem o sport, hry a spontánní pohyb. Co s tím?
Dvě hodiny tělocviku týdně jsou málo
„Časová dotace pro tělesnou výchovu nesmí ze zdravotních a hygienických důvodů klesnout pod dvě hodiny týdně,“ píše se v Rámcových vzdělávacích programech MŠMT.
Minimální dotace pro tělesnou výchovu jsou stanoveny Rámcovými vzdělávacími programy:
- 1. stupeň ZŠ (1.–5. ročník) – 10 hodin/týden (udáváno za všechny ročníky dohromady)
- 2. stupeň ZŠ (6.–9. ročník) – 10 hodin/týden (udáváno za všechny ročníky dohromady)
Skutečnost je však taková, že právě tělesná výchova bývá tím předmětem, který často odpadá, děti se na něj omlouvají, nebo na něm hrají nezáživné hry, které lásku ke sportu rozhodně nepěstují.
Na konferenci na to upozornil Antonín Plachý, vedoucí vzdělávacího úseku Fotbalové asociace ČR: „Pokud na hodinách tělesné výchovy bude pár dětí stát, dobře, pokud jich stojí polovina, je to chyba učitele. A pokud se tohle děje ve většině škol, tak je ten systém špatný.“ Hovořil i o celé řadě již vypracovaných projektů, které by učitele naučily zapojit děti do hry, ale aktuálně jsou pozastavené, a děti tak dál tupě stojí ve frontách na kotoul nebo na dvě tyče na šplh. A nudí se, chybí jim variabilita, kreativita. Pomoci může lepší vedení hodin a více hodin tělesné výchovy.
Dětem chybí radost z pohybu, tělocvik ve škole je nudí
„Ve škole je potřeba přidat další tři hodiny aktivit týdně, nejlépe formou spontánního pohybu,“ uvedl na konferenci bývalý hokejový trenér, současný šéftrenér Českého svazu ledního hokeje Slavomír Lener.
O navýšení hodin tělocviku se neuvažuje
Trvalo dlouho, než se zavedla jediná hodina tělocviku navíc, která se však dodnes aplikuje jen v družinách. Zajímalo nás proto, co na smělé plány ČUS a pět hodin tělesné výchovy za týden říká ministerstvo školství. To mimochodem na konferenci vůbec zastoupeno nebylo (je otázkou, zda bylo pozváno), navzdory tomu, že akci svou účastí podpořil Patrik Eliáš, basketbalista Jiří Welsh nebo olympijská vítězka Kateřina Neumannová.
„O plošném navýšení hodinové dotace MŠMT neuvažuje, muselo by to být na úkor jiných předmětů,“ uvedlo pro Vitalia.cz MŠMT, a rázem tak plány ČUS smetlo ze stolu. Dodává však, že škola může podle vlastního uvážení další pohybové aktivity svým žákům přidat, ale je to dobrovolné.
Co se týká kritiky náplně hodin, povinný Rámcový vzdělávací program stanoví očekávané výstupy a cíle, kterých má žák ve výuce dosáhnout, škola pak ve svém vlastním školním vzdělávacím programu popíše, jakým způsobem a metodami cílů konkrétně dosáhne. Náplň hodin tělocviku je na dané škole, respektive na učiteli. A protože se na MŠMT ví, že stav není ideální, hledají řešení.
Ministerstvo chce zbavit děti prostojů
Tělesná výchova je součástí revizí, které právě započal Národní ústav pro vzdělávání. Zástupci pracovního týmu nám sdělili, že u tělesné výchovy chtějí řešit hlavně formu a organizaci vyučovacích hodin, což požaduje i ČUS. „Rádi bychom do hodin dostali radost z pohybu, co nejvíce pohybu (co nejmenší prostoje ve stání ve frontách na cvičení), eliminovat uvolňování z hodin TV, motivaci k celoživotnímu zápalu pro pohyb. Rádi bychom v Metodické části Rámcových vzdělávacích programů připravili názornou videometodiku, kterou by se učitelé, kteří vyučují tělesnou výchovu bez potřebné aprobace či praxe, mohli inspirovat,“ plánuje ministerstvo a Národní ústav pro vzdělávání.
Zdá se, že se MŠMT s ČUS sice shodují, ale společnou řeč zatím ale asi nevedou. ČUS totiž více než na MŠMT, které má náplň tělesné výchovy v gesci, sází na bývalého profesionálního hokejového brankáře Milana Hniličku. Ten byl loni jmenován vládním zmocněncem pro sport a předpokládá se, že jde o budoucího představitele vládní sportovní agentury, která má vzniknout letos na jaře. „To je člověk, od kterého si slibujeme, že nastartuje systémové změny a vytvoří nový systém státní přípravy pro pohybovou gramotnost,“ uvádí předseda ČUS Miroslav Jansta.
Vládní agentura pro sport by se měla věnovat sportu, transparentnímu přerozdělování peněz, měla by pomáhat vytvářet metodiku, spolupracovat s vysokými školami a zahraničím. Vznik této agentury stojí na zákoně, který by měl být do května 2019 schválen. Pokud se tak stane, agentura pro sport vznikne do konce roku 2020.
ČLÁNKY DO MAILU