Samozřejmě si každý může nalhávat že je jedno kolik času s dítětem stráví, "záleží (hlavně) na kvalitě", a tak dále a tak podobně.
Přesto je naprosto zjevné že žáleží na kombinaci kvality a kvantity.
I z toho článku mi připadá že autorka se musí dost namáhat aby si ustála názor že důležitá jsem JÁ a moje kariéra - ne ani tak před poradci, ale sama před sebou.
Prokázaná skutečnost je, že první roky jsou pro vývoj mozku nejdůležitější a do nějakých 3-4 let je v hrubých rysech dané všechno, jak ten člověk bude inteligentní, vztahy k lidem a sám k sobě.
Paradoxem je že věnovat se malému děcku je i z naprosto sobeckého hlediska dobrá investice. "Stojí" (??) to pár let, ale na desítky let získáte člověka, který vás bude mít rád, pomáhat vám, starat se o vás. Jistěže záruka v konkrétním případě neexistuje, ale v průměru to tak je.
JAK JE DOBRÉ DÁVAT DĚTI DO JESLÍ POCHOPÍTE PO LETECH - AŽ BUDETE UMÍŔAT V DOMOVECH DŮCHODCŮ A LDNKÁCH.