Smysl života cítí každý jinak, to je pravda. Děti by si ale měly uvědomovat, že nejsou středobodem vesmíru a také se učit sociálnímu chování v kolektivu. Každopádně, celkem dobře si pamatuji, jak po 89. roce všichni lamentovali nad školkami a tvrdili, že ideálně by mělo být dítě do 7 let s maminkou doma, protože tak to vždycky bylo. Zapomínají, že "vždycky" děti sice nechodily do mateřské školy, ale byly zpravidla od útlého věku zapřažené do povinností (například pasení). A pokud měly volno, trávily čas venku s vrstevníky.
Ano, je to divné, autorka odmítá vnucování cizích názorů, ale sama (nejméně) jeden vnucuje. To asi není dobře.
Osobně si myslím, že dítě je pro někoho smyslem života (a vůbec to není špatně), pro někoho není, ale určitě by mělo být důležitou součástí. Jestliže to rodič bere jako něco mimochodem, někde se to projeví a špatně to dopadne.