Jednou z mnoha aktuálních výzev, které budou muset zemědělci, výrobci potravin a jejich prodejci řešit, je složení celé řady běžně používaných potravinářských obalů. Ty mnohdy obsahují rizikové látky skupiny PFAS (per- a polyfluoroalkylové sloučeniny), které se z těchto obalů uvolňují do životního prostředí i potravního řetězce.
Co se dozvíte v článku
Které obaly obsahují rizikové látky?
V praxi jde o obaly odolné proti vodě a mastnotě, jako například krabice na pizzu, popcorn, kelímky na colové a jiné nápoje. Dále například papírové obaly upravené pro mastné potraviny, používané ve fast foodech.
Zdrojů PFAS je ale mnohem více, nejen v potravinářství. Jde například o vodoodpudivé nátěry, lyžařské vosky, takzvané funkční textilie nebo složky hasicích pěn.
Perfluoroalkylové chemické látky (PFAS)
- Per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS) jsou velkou skupinou tisíců syntetických chemických látek, které jsou široce používány v celé společnosti a nacházejí se v životním prostředí.
- Všechny obsahují vazby mezi uhlíkem a fluorem, které jsou jednou z nejsilnějších chemických vazeb v organické chemii. To znamená, že při použití i v životním prostředí odolávají rozkladu. Většina látek PFAS se také snadno přenáší v životním prostředí na dlouhé vzdálenosti od zdroje svého uvolnění.
- U látek PFAS bylo často pozorováno, že kontaminují podzemní vody, povrchové vody a půdu. Vyčištění znečištěných míst je technicky náročné a nákladné. Pokud bude jejich uvolňování pokračovat, budou se nadále hromadit v životním prostředí, pitné vodě a potravinách.
Zdroj: Agentura Evropské unie ECHA ( Euroepan Chemicals Agency)
Tisíce používaných látek, vliv je nejasný
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) přitom podle dostupných dat identifikovala v národních registrech chemických látek svých členských zemí více než 4000 těchto látek. Na seznamu PFAS zpracovaném v roce 2019 Americkou agenturou pro ochranu životního prostředí figuruje dokonce více než 7000 položek, přičemž pouze u 17 látek z tohoto rozsáhlého seznamu existuje konkrétnější představa o jejich negativním vlivu na lidský organismus.
Jak ale již před časem informoval Státní zdravotní ústav (SZÚ), o řadě těchto látek je nicméně známo, že „zvyšují hladinu cholesterolu a poškozují játra, podílejí se na vzniku karcinomu ledvin a prostaty, rozvracejí hormonální rovnováhu, zejména u dětí poškozují imunitní systém, a vzhledem k možnému průchodu placentou mohou negativně působit na vývoj plodu“.
PFAS ve vodě a v mase
Základní problém přitom spočívá v tom, že PFAS jsou velmi stabilní a obtížně rozložitelné, takže v životním prostředí přetrvávají mnoho let, a navíc se kumulují v živých organismech.
A to zdaleka nejen v tom lidském, ale také například v rybím masu (zdokumentována je jejich přítomnost v masu sardinek, úhoře nebo třeba kapra), vnitřnostech lovné zvěře, vejcích či červeném masu, a také například v ovoci a zelenině, tedy nejen v potravinách a surovinách živočišného původu.
To jsou poměrně nové poznatky, dosud se o PFAS mluvilo především v souvislosti se složením pitné vody. I proto stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO) takzvaný bezpečný limit PFAS (ve Směrnici 2020/2184/ES pro pitnou vodu na 0,5 μg/l obsahu celkových PFAS). Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) se jedná o zcela nový parametr, který bude povinné sledovat dle uvedené Směrnice od roku 2026, ale možná už od příštího roku, přičemž jde o parametr, „o jehož přítomnosti ve zdrojích vody a ve vodě pitné máme dosud jen velmi omezené informace“.
V ČR se PFAS ve vodě již měří
V podmínkách ČR ale v současné době úplně „v bodě nula“ nejsme. SZÚ totiž loni zahájil ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, Ústavem analýzy potravin a výživy a s Pražskými vodovody a kanalizacemi monitoring celkem 28 PFAS v pitné vodě, které definuje Směrnice EU. Zatím byly odebrány vzorky ze zhruba 180 vodovodů ze všech krajů ČR vybraných tak, aby reprezentovaly strukturu zásobování pitnou vodou.
Závěr je, že nálezy PFAS v pitné vodě jsou v ČR ve srovnání se zahraničními studiemi velmi nízké a v žádném z analyzovaných vzorků nedošlo k překročení nového legislativního limitu dle Směrnice EU pro pitnou vodu.
Podle ředitele SOVAK ČR Viléma Žáka jsou navíc v ČR k dispozici technologie, které dokáží PFAS z vody odstranit, jsou ale drahé. Proto je v naší zemi používají, nebo je zavádí zejména velké vodohospodářské společnosti, především ty, které upravují na pitnou vodu z povrchových zdrojů. Jak se s povinností sledovat PFAS v pitné vodě vyrovnají malé, většinou obcemi vlastněné vodohospodářské subjekty, je ale velkou otázkou, zvláště pokud se na úrovni EU prosadí myšlenka povinného monitoringu již od příštího roku.
Bude nutné řešit i obaly potravin
Obalovou revoluci lze ale také očekávat ohledně v úvodu zmiňovaných potravinářských obalů. A jak je vidět, nepůjde jen o redukci nejčastěji zmiňovaných plastů. Ty zatěžují životní prostředí, některé z obalů však zatěžují také organismus člověka.
„Člověk je účinkům PFAS vystavován při konzumaci kontaminované vody a ryb a mořských živočichů. Obavy představuje i konzumace potravin, které jsou v kontaktu s materiály obsahujícími PFAS (některé potravinové obaly nebo kuchyňské náčiní),“ popisuje organizace Arnika, která se zabývá mj. toxickým znečištěním.
„V lidském těle nacházíme PFAS v játrech, krevním séru a plasmě, ale i v ledvinách, moči, placentě a kojeneckém mléce,“ uvádí Arnika.
ČLÁNKY DO MAILU