Děkuji za odpověď, některé příznaky u aspergrova syndromu mého známého jsou výraznější a některé méně. A některé vůbec nejsou nebo nejsou pro laika možná nepostřehnutelné.
Jen by mne zajímalo, jestli má vůbec význam pro tohoto člověka (je mu přes 40 let), aby šel s tímto - nechci říci zrovna postižením - k lékaři, když o něm neví? Neudělalo by to s jeho sebevědomím (které je i teď menší) obrat k špatnému? To, že má tento syndrom jsme konzultovali s osobou, která se tímto zabývá u dětí a která nám ho potvrdila. On o tom neví.
Podotýkám, známý je velmi inteligentní. A není jednoduché s ním žít v partnerském vztahu... (Není můj partner.)
Významný český psychoanalytik děl : "Psychoanalýzu má smysl začínat i po čtyřicítce.Ovšem jen jako přípravu na smrt.".
Jiný klasik -J.W.Goethe praviL : "Samota není zlá.Pokud žije člověk sám se sebou v míru a má co dělat"
Napoleon po bitvě u Slavkova pozdravil přeživší vojáky slovy:"Vojáci,řeknete-li doma :"Byl jsem v bitvě u Slavkova "můj národ vám odpoví :" Ejhle hrdina!"
Ani :vysoce inteligentní autista neporozuní souvislosti oněch výroků.My -empatičtí neatisté mějme jasno.:
4O letému autistovi lékař nepomůže. Když jsme se sebou spokojeni a máme co dělat je to pořád ještě O.K. Řekne-li viz výše zmíněná dáma :"Jsem manželkou autisty....."odpovíme :"Ejhle hrdinka " .
ČLÁNKY DO MAILU