Pivo se dávalo i dětem. Lidé věřili, že je to tekutý chléb s léčivými účinky

Pivo je tradiční nápoj z kvašeného obilí, který má tisíciletou historii. Ve významu potravin v dějinách lidstva se staví na stejnou úroveň jako chleba, který patří mezi základní produkty obživy. Kdysi pily pivo běžně i děti a byl to v podstatě takový tekutý chleba, nápoj svým způsobem zdravější než často znečištěná voda. 

Pivo si vařili už staří Sumerové a Egypťané, Izraelci, Keltové, Germáni, zkrátka objevovalo se u mnoha národů již ve starověku. Pivo bylo také obětováno bohům a patřilo mezi obřadní nápoje. V severském eposu Edda se tvrdí, že „víno je pro bohy, kdežto pivo pro obyčejné smrtelníky“.

Přečtěte si také:

Pivní styly na léto: méně alkoholu, hořkost, ovoce

Obřadní pivo Keltů obsahovalo různé byliny, například blín černý (Hyoscyamus niger), což je jedovatá halucinogenní rostlina. Využívalo se pak při různých obřadech, například oslavách slunovratu a dalších keltských svátků. Kromě blínu se do obřadního piva přidávaly různé kořenité a aromatické rostliny, jako třeba vřesno bahenní (Myrica gale), rojovník bahenní (Ledum palustre) nebo jílek mámivý, u nás řečený koukol či sněť (Lolium temulentum), které zvyšovaly opojnost piva.

Pivo poněkud mámivé

Rojovník je jedovatá rostlina, která se kdysi využívala k léčebným účelům, dnes je na červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh. Staří Germáni jej používali jako hořké koření do piva, čímž se zvyšovala opojnost piva a údajně možná rojovník stál i za pověstnou zuřivou bojovností Vikingů. 

Jílek je zase obilnina, jejíž semena často napadají houby, což podněcuje vznik neurotoxického alkaloidu, čehož se právě využívalo pro zvýšení mámivých účinků piva. Jeho používání je ale samozřejmě velmi nebezpečné a v současné době též tato rostlina patří mezi vysoce ohrožené druhy, u nás se již takřka nevyskytuje.

Přečtěte si také:

Takových linek je na světě jen dvacet. A my ji máme v Česku. Stojí 50 milionů a třídí lahve

Chmel byl nežádoucí novinkou

V dávných dobách bylo typické to, že se pivo sladilo medem a přidávaly se do něj různé byliny. Ne však chmel. Ten přišel až později. A zpočátku nebyl vůbec oblíbený, naopak. 

Například v Anglii o chmelové pivo původně vůbec nebyl zájem. Panovník Jindřich VI. v 15. století kvůli tomu pěstování chmele zakázal, protože kazí chuť piva, nechal se slyšet. Jindřich VIII. zase tvrdil, že chmel je zlá bylina ničící chuť anglického piva a zdraví lidí. Prohlášení o nové přísadě se chytil i botanik John Evelyn. Jistě zvyšuje trvanlivost, ale zkracuje život, hlásal botanik. 

Dnes tedy víme, že chmel nebyl typickou a prvotní součástí piva a Wolf Dieter Storl ve své knize Pradávná medicína uvádí, že prostý lid ve Skandinávii, Holandsku, Anglii a u Baltu se ještě dlouho držel svého kořeněného piva s bylinkami, ovsem a sladovou obilninou. 

Mezi bylinky a běžné přísady původního piva bez chmele patřily například: popenec břečťanovitý, řebříček, list jasanu či dubu, vřes, borůvčí, výhonky borovice, pelyněk brotan i vratič zavěšené do sudu, kopřiva, bukvice, jeřáb, šípek, kapradí, dobromysl a mateřídouška, květ černého bezu, řešetlák, chrpa, kmín, svízel, smetanka lékařská, kuklík městský, petržel, jalovec, jablečník. 

Běžné bylo svaření piva s bylinami vyloženě za účelem léčby konkrétních zdravotních potíží, jak je v mnoha případech popsáno v Matthioliho herbáři.

Vaření piva v klášterech

Vaření piva bylo kdysi výsadou žen, stejně tak jako příprava dalších pokrmů, ale také mnichů. Protože se v klášterních zahradách pěstovaly hojně byliny a vyráběly nejrůznější léky a elixíry, bylo i běžnou samozřejmostí, že mniši vařili pivo.

Nejprve se do piva přidávaly byliny, později chmel, který zvyšoval jeho trvanlivost a skladovatelnost. Wolf Dieter Storl píše, že chmelové pivo chránilo mnichy před ženskými démony sukubami, které je ve spánku okrádaly o semeno, podporovalo dobrý spánek a tlumilo u mnichů chtíč. Chmelové pivo totiž obsahuje množství fytoestrogenů, které mají tlumivé účinky. 

V malém množství to nicméně moc nepomáhalo a mělo to spíše opačný efekt, pro jistotu tedy pili (podle kronikářů) až pět litrů piva denně. Tam už se účinky jednoznačně projevovaly a mniši ztráceli mužnost, libido i potenci.

Přečtěte si také:

V klášteře sv. Hildegardy. Tady jeptišky vyrábějí víno

Z klášterů pivo odkupovala šlechta i měšťané. Později si také pivo vařily panské stavy, na úkor rozvoje vaření piva ve městech. Na rozvoj pivovarnictví pak u nás mělo vliv zrušení nevolnictví Josefem II. v roce 1781 a také to, že se vaření piva přesunulo více do měst. Právo vařit ve městě pivo a prodávat ho nebo zákaz dovozu cizího piva uděloval panovník. V roce 1516 vydal vévoda Vilém Bavorský Příkaz čistoty: do piva se mohla přidávat jen voda, slad, kvasinky, chmel, nic jiného. Tím se mělo zabránit nežádoucímu obsahu v pivu. V Augšpurku byl zase o nějakou dobu dříve (1156) vydán zákon Justitia Civitatis, v němž se píše, že „kdo prodává špatné pivo nebo dává podměrečnou míru, bude potrestán…“.

Léčivé účinky piva

Pivo není špatný nápoj, nýbrž lék… rozmnožuje substanci, z níž vznikla krev. Proto je to také potravina, soudil před několika staletími známý lékař, astrolog a alchymista Paracelsus. Dneska už bohužel víme, že to s léčivými účinky piva není zase taková sláva a že převažují spíše ty negativní, spojené s tím, že oblíbený nápoj obsahuje alkohol. Zvláště, pokud se to s jeho spotřebou přehání – dávka, kterou si můžeme dát bez obav, není nijak vysoká, činí podle odborníků třetinku denně u žen a dvě malá piva denně u mužů. Dobře to shrnuje například tatozahraniční studie z roku 2021.

Mírné pití piva snižuje riziko nemocí srdce a cév a celkovou mortalitu. Kromě toho mírná konzumace snižuje riziko cukrovky u mužů, zvyšuje hustotu kostí a snižuje riziko zlomenin u starších osob. Nezdá se, že by byla spojena s celkovou nebo abdominální obezitou, píše se v odborné práci. Pozor, dávka by se neměla kumulovat – dát si tedy více piv najednou je chybou, pak totiž kladný účinek mizí. 

Nealkoholické pivo může pomoci překonat rozjíždějící se zánět močových cest. Naše babičky doporučovaly pivo, zvláště tmavé, jako nápoj podporující tvorbu mateřského mléka. Chmel v pivu obsažený má uklidňující účinek. 

Často bývá zmiňován obsah vitamínů skupiny B, ale není nijak zásadní. Ale zrovna česká tradičně kvašená piva jsou na vitamín B bohatší než ta zahraniční. Porovnávali jsme 22 tuzemských a 16 zahraničních piv, ve kterých jsme analyzovali vitamíny skupiny B, polyfenolové látky, fytoestrogeny, sacharidy a vlákninu. Ve všech sledovaných parametrech bylo možno české pivo odlišit, množství sledovaných benefitních látek bylo obecně vyšší. Například vitamínu B₆ obsahuje až o 45 procent více, vitamínu B₁ o 30 procent více a fytoestrogenů o 55 procent více, uvedl Karel Kosař, ředitel Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského pro web České pivo. 

Každopádně, pivo se dá brát i jako zdroj minerálních prvků, jako je draslík, hořčík, sodík, chloridy či fosfor. Obsahuje však zároveň také mnoho sacharidů, což je rozhodně minus.