Placebo (z latiny „potěším, zalíbím se“) není pouze něco na způsob „léčivého zelí mezi koleny“, jakási pseudovědecká parodie, trik, nad nímž lze s úsměvem mávnout rukou. Ani to není nějaká šou pro naivní a ještě naivnější.
Otcové přírodních věd včetně medicíny placebo chápali jako neutrální látku umožňující porovnání s účinkem jiných – chemicky aktivních látek. Psychiatrické a psychologické slovníky hovoří v této souvislosti o lécích, jež lze využít při odstraňování příznaků choroby bez toho, že bychom využívali farmaka.
Něco na způsob starého rčení: „Dobré slovo nic nestojí a mnohé dokáže.“ Moderní jazyk by zde mohl hovořit o podpoře pozitivního myšlení. Reálné a realistické je uvažovat o navození a následné podpoře kladného očekávání nemocného. Jak známo „nic nového pod sluncem“ a „víra tvá tě uzdravila“.
Lék podaný primářem léčí víc…
Francouzský psychologický slovník (La Psychologie moderne de A–Z) si s placebem takříkajíc vyhraje:
„Je to neutrálně působící chemický přípravek ordinovaný pacientům, mezi jejichž potřeby patří přání být stále intenzivně léčeni. Nepůsobí reálně ve sféře fyziologické. Jeho výhodou je schopnost naprosto neofenzivního působení. Nemůže proto mít negativní vedlejší účinky. Jeho doménou je působení psychologické poskytující pacientům velkou úlevu. Nesmí být zneužíván ani využíván jako forma šarlatánství. Je podporou lékařova psychologického působení. Mnohdy umožní snížení dávky léků, u nichž hrozí návyk. Mimo jiné využívá i podmíněných reflexů.
Vliv placeba kladně koreluje s mírou sugestibility. Precizně provedené a statisticky podložené výzkumy navíc prokázaly, že i mnohé seriózní léky pracují mimo své chemické složení i s placebem. Drahé, obtížně dostupné léky pocházející ze zemí, jež mají u nemocného vysokou prestiž, působí úspěšněji než léčiva stejného složení a domácího původu. Účinnosti pomáhá i rituál kolem léčby. Dále složitost a exkluzivnost jejího zajištění.“
V zemích, kde si na bezplatné zdravotnictví nikdy nepotrpěli, mívá kladný vliv i výše honoráře.
Galerie: I barva léků léčí
Z tuzemských medicínských historek tomu odpovídá povzdech: „Lék podaný primářem léčí víc, než když jej podá sekundář.“
Naivka a pan profesor
Výše uvedený výrok je znám z časů dávno před vydáním knihy Jak si lidé hrají zakladatele psychologického směru transakční analýza Erica Berneho. Ten do kapitoly Hry v poradnách zařadil i opus zvaný Naivka.
Jejím prototypem je prostá venkovanka, která prodá svou jedinou krávu. Za utržené peníze odjede do hlavního města a zaplatí si vyšetření na tamní klinice. Vyšetří ji slavný profesor, a nejen to. Demonstruje příznaky její nemoci i studentům. Vědomí, že zaujala vědce i studenty, je pro ni zážitek zcela nezapomenutelný. Nastojte! Pan profesor s ní mluvil vlídně o léčbě a napsal jí recept!
Žena odchází z ordinace se slovy: „Vy jste báječný, pane profesore!“ Předepsané léky si ovšem nekoupí. Ve vesnici, kde žije, není lékárna. To by se snad dalo řešit. Recept s podpisem a razítkem dědice Hippokratova je pro ni natolik cenný suvenýr, že jej nedá z ruky. Žije dál jako předtím. Vlastně ne. Každému, koho potká, chválí dobrotu a zlaté srdce profesorovo. Z vděčnosti se za něj každý večer modlí…
Berne používá hru Naivka jako overturu k popisu možného využití i zneužití hry „Vy jste báječný, pane X“.
Kladný či negativní vztah k lékaři či léku může ovlivnit efekt léčby
Úsměvný příběh má i pozoruhodný psychologický odstín. Pacientka promítá do osoby lékaře (pracujícího s nemocnými, tudíž člověka mocného) svá očekávání. Profesor jí nepohrdá. Bere její nemoc vážně. Věnuje se jí víc, než čekala. V terminologii transakční analýzy poskytuje oné staré ženě pohlazení. Pouhá vzpomínka na oněch „pár minut slávy“ ji povznáší na těle, a zejména i na duchu.
Placebo dává naději
Ta sama o sobě může podpořit hojivou sílu přírody – chcete-li tzv. zdravý kořínek člověka. Výrazněji působí zejména u psychosomatických chorob. Nepůsobí na každého. Odhaduje se, že výraznými „placebo reaktory“ je pouhá třetina populace. Druhá třetina reaguje částečně, či za určitých okolností. Zbytku není placebem pomoci.
Placebo Domino in regione vivorum (Zalíbím se Pánu v zemi živých) je součástí pradávné promluvy kněze při udělení svátosti umírajících a ono přání je občas vyslyšeno. Nemocný poté občas přece jen vyklouzne z náruče Smrtky k živým.
Škodlivé nocebo
Nocebo (z latiny „ublížím“) je svým způsobem mladší bratr placeba. Do odborné literatury termín uvedl na počátku šedesátých let minulého století lékař Walter Kennedy – jmenovec slavného britského piráta žijícího v 17. století. Nocebo lze chápat jako jakési „pirátství“. Původně bylo vnímáno jako nežádoucí účinek po podání placeba. Posléze pojem získal širší význam.
Tč. zahrnuje nocebo záporný vliv farmak, jež sice něco léčí, leč jiné poškozují. Stejně tak jde i o vliv skepse, negativních očekávání od léčby ze strany pacienta. Patřičnou dávku noceba obdržíte prakticky v každém balení léků. Kdysi mi jeden z klientů řekl: „Když čtu příbalovou informaci pro pacienty léčící se lékem X, začnu se třást po celém těle.“ Mezi námi – nedivím se.
Placebo
Zpravidla jde o medikament bez obsahu farmakologicky účinné látky, případně terapeutický postup (například terapeutický přístroj nebo formu psychoterapie).
Nocebo
Podobný efekt jako u placeba může působit i obráceně, tedy negativně. Obecně jde o to, že účinnost mnoha léků je do značné míry závislá na psychickém stavu a „naladění“ pacienta.
Více v článku Placebo a nocebo: psychická síla léků je ohromná.
Ilustrovaný vševěd v podobně internetového vyhledávače dovádí možný děs z příbalové informace k dokonalosti. Nic proti potřebnosti „informovaného souhlasu“. Na druhé straně platí: „Nemaluj čerta na zeď… mohl by tam zůstat.“ Česká zdravotní výchova, chcete-li osvěta, nebyla nikdy příliš úspěšná. Vynikla ovšem v „přesvědčování (takřka již) přesvědčených“. Osoby, jimž drogová závislost nikdy ani v nejmenším nehrozila, utvrdila v přesvědčení, že „prášky jsou jed“. Takto postižení se chlubí, že „nevezmou ani acylpyrin“. Co do jejich pevné vůle je to hodno obdivu, ve výsledku ne však následování.
V praxi se dosti často setkávám s lidmi v depresivní fázi bipolární poruchy. Obvykle užívají příslušné léky. Je rozdíl, pokud k nim přistoupí bez předsudků, obav a pocitu zklamání nad vlastním psychickým stavem, nebo zda mají dojem životní prohry, bezvýchodnosti a totálního neúspěchu. Prvně zmíněným – sice depresivním, ale přece jen léčebným optimistům – zabírají antidepresiva jakoby rychleji a úspěšněji.
Pane ministře…
Pozitivně působícím placebem, a naopak i negativním nocebem, může být i způsob jednání lékaře. Zájem a povzbuzení z jeho strany léčí již samo o sobě. Poněkud již vyhořelý lékař – zdá se, že to odpoledne, kdy na fakultě probírali psychologii pacienta, zrovna chyběl – působí… vzpomeňte si jak. (Přečtěte si: Lékaři, smějte se na pacienty, říká Radkin Honzák.)
Pokud bych mohl položit jednu otázku ministrovi zdravotnictví, tázal bych se: „Pane ministře, jak myslíte, že na pacienta působí situace, kdy jej k jiným lékařem požadovanému vyšetření objednají až za několik měsíců?“
Nemám možnost interpelovat členy vlády. Zeptal jsem se české lékařky působící v Anglii. Odpověděla: „V Británii čekáte několik měsíců, než se dostanete k zdravotní sestře.“ Dodávám: Brexit obdobného modelu má mnohé kladné stránky.
ČLÁNKY DO MAILU