Nezvládnutí silného zážitku může mít až charakter nejzávažnějšího duševního – tj. psychotického – onemocnění. Jev byl poprvé popsán v městě mimořádně významném pro několik náboženství, tj. v Jeruzalémě. Pravděpodobněji vzniká u lidí, kteří měli i v minulosti psychické potíže. Zdaleka to ovšem není pravidlem. Náchylnější k němu bývají ženy. Poměr takto postižených dam k mužům je tu 10: 7. Dle některých pramenů je stav častější u křesťanů než u židů a muslimů, kde se objeví jen ojediněle.
Jak se tzv. Jeruzalémský syndrom, který ovšem může propuknout i na jiných místech, projevuje?
Hospitalizace je nutná
Jde o pestrou směs výrazných příznaků. Typická jsou bludná přesvědčení o povolání sebe sama k reformátorské činnosti. Dále ztotožnění sebe s některou osobou, o níž je zmínka v Bibli. Je tu magické myšlení, vnímání hlasů nabádajících v lepším případě ke kázání. V horším případě k destrukci. Agresivita může být zaměřena na okolí, ať již na lidi nebo na objekty. Může ovšem působit i proti sobě samotnému. Chování postiženého je nezávislými pozorovateli hodnoceno jako nepřiměřené, bizarní. Vysvětlení podivností nemocnému nepomáhá. Hospitalizace je nutná. Nebývá však dlouhá. Po několika dnech se psychický stav normalizuje. Jeruzalémským syndromem onemocní spíše lidé hluboce věřící.
Psychiatři doporučují nejprve vyloučit propuknutí klasického psychotického onemocnění. Podobně se mohou projevit i možné důsledky požívání drog. Dále je vhodné zvážit, zda nejde o projev náboženského fanatismu spojený s hysterickou stylizací.
Z turisty bláznivým kazatelem
Typický vývoj je následující: Několik dní po příjezdu se u turisty vystupňují – již předtím v mírné formě zaznamenané – projevy úzkosti. Objevuje se neklid, zvýšená pohybová aktivita, poruchy spánku. Postižený – pokud přijel se skupinou účastníků zájezdu – odchází, neřekne kam a proč. Chce být sám.
Změní své oblečení. Častá je volba oděvu připomínající tógu z biblických časů. Takto oděn zpívá žalmy a jiné svaté písně. Objevuje se obviňování sebe sama z hříšného života. Oslovuje náhodné okolojdoucí, zejména cizince. Kárá je za jejich pomyslné hříchy. V jejich výčtu sice náhodně, ale přece jen občas má pravdu. Pokouší se kázat evangelium. Kázání není promyšlené. Obsah je jen na první poslech spirituálně přijatelný. Při podrobnějším rozboru jde o projev do značné míry zmatený.
Náhled na změnu chování nemocnému chybí. Eventuálnímu pobytu v psychiatrickém zařízení se brání. Může být v této souvislosti i velmi agresivní.
Přiměřená medikace zabírá poměrně rychle. Tzv. propuštění do domácího ošetřování je spojeno především s doporučením k odjezdu ze země domů. Po návratu do známého prostředí je stav již upraven. Vzpomínky na to, co se dělo, jsou do značné míry zachovány. Ex post to je vzpomínáno jako sen nebo spíše jako noční můra. Zážitek si dotyčný nepřeje opakovat. V odborné literatuře je popsáno několik kazuistik jak u Evropanů, tak i u občanů USA.
Nejen svatá místa, ale i koncentrační tábory
V domácí psychologické praxi se lze setkat s problémy, jež zdaleka nedosahují intenzity a závažnosti změny vědomí Jeruzalémského syndromu. Přece jen ale souvisejí s dopadem atmosféry daného místa na psychickou rovnováhu poněkud labilnějších jedinců. Nemusí jít o náboženskou extázi. Opakovaně jsem se setkal s úzkostnou reakcí po návštěvě bývalých koncentračních táborů spojených s holocaustem. Vždy šlo o osoby, jejichž příbuzní tam zahynuli.
Pozoruhodná je i opakovaně publikovaná epizoda ze života spisovatele Oty Pavla. Ten coby sportovní novinář doprovázel československé sportovce na zimní olympiádě roku 1964 v Innsbrucku. Opustil výpravu, odejel do hor, tam mj. zapálil statek a pronášel zmatené projevy o zkaženosti světa a s tím souvisejících nebezpečích. Stav je v životopisné literatuře připisován propuknutí maniodepresivní psychózy. Domnívám se, že ona epizoda mohla mít – vzhledem k dalším životopisným souvislostem – prvky v některých aspektech srovnatelné s jakousi nástavbou Jeruzalémského syndromu.
Netroufám si radit cestovatelům „za hranice všedních dnů“, leč při jisté psychické labilitě nebo citlivosti ve vztahu k určitým místům je opatrnost na místě.