Před pár měsíci se o plastické chirurgii zase mluvilo. Média popsala příběhy žen, které si nechaly upravit prsa a teď kvůli tomu mají různé zdravotní problémy. Proto téma nemohlo být vynecháno – podle Ondřeje Měšťáka však není důvod k obavám. A dobře ví, o čem mluví, na operace prsou se zaměřuje.
Jaké jsou nejnovější trendy v plastické chirurgii?
Hodně záleží na sociální skupině. My jsme docela konzervativní klinika, a tak se na mě obracejí především ženy, které chtějí přirozená prsa, aby nebylo poznat, že za sebou mají nějakou operaci. Ale jednou za půl roku přijde někdo, kdo chce skutečně velká prsa, tam se snažím nějak domluvit a většinou ženu přemluvím k rozumnější úpravě, o které si myslím, že je pro ni lepší. Případně ji pošlu jinam za kolegy, kteří takové zákroky dělají.
Podobně se snažím postupovat u operací nosu. Jde mi o to, aby byl výsledek co nejpřirozenější.
Veřejnost ale často klade rovnítko mezi plastickou chirurgií a poněkud extrémní zákroky. Vy ale říkáte, že to vlastně trend není a že většině klientů jde o přirozenost?
To je spíše takové stereotypní vnímání. I před dvaceti, třiceti lety se dělaly operace, jejichž výsledek byl přirozený. Roli v tom hrají média, která často informují o lidech s přehnanými úpravami, a u části lidí tak může vzniknout dojem, že je to norma.
Jak se díváte na trochu extrémní plastické úpravy, které nakonec úplně změní rysy člověka do trochu unifikované podoby?
Tito lidé mají posunuté vnímání krásy, která je přitom do jisté míry definována matematicky a všichni víme, jak vypadá hezký člověk. Oni chtějí třeba větší rty a jdou v tom za hranu, kdy už je to pro ostatní lidi divné. Jedna z teorií říká, že jako se někomu zvedá dopamin při sledování sociálních sítí, vyplavuje se lidem závislým na úpravách zevnějšku při každé injekci na zvětšení rtů.
Důležité ovšem je, aby podobné zákroky dělali lékaři, ideálně plastičtí chirurgové nebo dermatologové, bohužel je provádějí i kosmetičky. Viděl jsem od některých z nich skvělé výsledky, ale není to legální, a pokud to chtějí dělat, měly by vystudovat medicínu a udělat si atestaci z plastiky nebo dermatologie.
Když se ty výplně nepovedou, může to být hodně špatné, hrozí neřešitelné následky na celý život, těžké záněty a podobně.
Podobné je to i s požadavkem na vhodně velká prsa?
Většina klientek je nepožaduje, je to jen velmi malá část lidí – řekněme pět procent žen, kterým se to líbí a mají to rády, chtějí díky velkým prsům zaujmout, chtějí, aby si jich okolí všímalo.
Někdy se setkávám s termínem plastická chirurgie, jindy chirurgie estetická – pokud je v tom rozdíl, jaký?
Estetická chirurgie se zabývá kosmetickými vadami, odborně řečeno jde o rekonstrukční chirurgii, která řeší stav po úrazech a po onemocněních, jako jsou třeba nádory. Zabývá se také vrozenými vývojovými vadami.
Kdežto plastická chirurgie slouží především k úpravě zevnějšku, ale ta hranice mezi nimi vůbec není ostrá. Pokud má například žena asymetrické prsy, pojišťovna zákrok neuhradí, ale pokud prs nemá vůbec nebo je ta asymetrie skutečně výrazná, tak někdy ano.
Vy sám se hodně zaměřujete na rekonstrukci prsů a rekonstrukci břišní stěny po onkologickém onemocnění. V takovém případě hradí zákroky pojišťovna?
Ano, pokud si člověk nechá takový zákrok udělat v nemocnici.
Dá se tedy říci, že první typ zákroků se dělá v nemocnici a ty druhé na klinikách plastické chirurgie?
Ano, rekonstrukční chirurgie je v České republice kompletně hrazená, což si lidé často úplně neuvědomují a berou to jako samozřejmost. Jsou tam nějaké limity, někdy to musí schválit revizní lékař, ale v zásadě se vše platí ze zdravotního pojištění. Ale i v nemocnicích si mohou lidé operaci uhradit jako samoplátci.
Pracujete částečně v nemocnici na klinice plastické chirurgie, částečně na soukromé klinice. Jak se tyhle dvě složky vaší práce doplňují?
Například jsme začali v rekonstrukční chirurgii používat některé metody původně z chirurgie plastické, patří sem třeba takzvaná vnitřní podprsenka na vyztužení prsní rýhy. A další postupy tvarování prsu jsme převzali zase opačným směrem.
Kdybych se měl jednoho z toho vzdát, chybělo by mi to už proto, že na obou místech můžu pracovat ve skvělých týmech. Navíc považuju za důležité pomáhat lidem po onkologickém onemocnění.
Jaké jiné zdravotní problémy se dají řešit pomocí rekonstrukční chirurgie v nemocnicích?
Jsou to zmíněné vrozené vady, většinou jde o obličej nebo ruce, a pak stavy po úrazech, když člověk například o část obličeje přijde, dále při různých poraněních šlach a podobně. Patří sem také náhrady tkání při proleženinách.
Jak se změnila plastická chirurgie během doby, po níž se jí věnujete?
On se ten obor nevyvíjí zase tak rychle jako například onkologie nebo intervenční kardiologie. U nás jde hlavně o chirurgii a tam se toho zase tolik nemění. Hodně se vyvíjí miniinvaziva, objevují se různé nové přístroje pro zpevnění pleti a podobně, ve srovnání s novými technologiemi ty před deseti lety skoro nefungovaly. A vývoj jde dál. Hodně dopředu se posunuly také liposukce a tvarování těla.
Ale třeba i v oblasti operace prsů se objevují nové dílčí metody, které vedou k mnohem lepším výsledkům než před lety.
Když člověk uvažuje o zákroku na klinice plastické chirurgie, jak má zjistit, která je dobrá?
Má smysl zajímat se o reference a jistou známost kliniky. Když chcete dát auto do servisu, také ho nejspíše nedáte do nějakého neznámého. Ve finále nejvíce záleží na doktorovi, který by vás případně operoval a který to udělá pečlivě. Sám si pro kliniku vybírám lékaře právě podle těchto kritérií, abych si byl jistý, že s operací neskončí, dokud nebude výsledek perfektní.
Zajímejte se o to, zda má klinika dobrý tým, zda staví na odbornosti lékařů, nebo zda je to spíše jen takový marketingový projekt. Důležitý samozřejmě je i ostatní personál kliniky, včetně zdravotních sester, které jsou v Česku hodně dobré. U lékařů je dobré vědět, zda se kromě toho, že operují, dále vzdělávají, jezdí na stáže do zahraničí, zda přednáší. A další důležitou věcí jsou fotografie před zákroky a po nich. Hodně napoví také konzultace s lékařem před zákrokem, při návštěvě kliniky zároveň vidíte, jak tam spolu lidé komunikují.
Kolik na klinice Esthé pracuje lidí?
Máme sedm lékařů – plastických chirurgů, dále samozřejmě anesteziology či radiology, některé z toho na částečný úvazek, dále zdravotní sestry, celkem je to zhruba čtyřicet lidí.
Jak probíhá pohovor s lékařem před zamýšlenou chirurgickou úpravou?
Je to hodně individuální, ideální je, když se lékař s klientkou vidí alespoň týden předem, zejména u větších zákroků.
Některé kliniky využívají agentury zprostředkovávající klienty, což my nově u některých zákroků zkoušíme také. Pacientka v takovém případě nejdříve posílá jen fotografie. Ale i tak chceme, aby se klientka s operujícím doktorem den před operací viděli.
Chystáme psychologický dotazník
Nedávno se objevily zprávy týkající se možného rizika spojeného s prsními implantáty. Není potřeba se jich bát?
Ženy, které si stěžují na potíže po zavedení implantátů, popisují příznaky, o kterých si myslí, že s nimi souvisí. Výzkumy prováděné například v USA, kterých se krom chirurgů účastní i psychologové nebo toxikologové, stejně jako naše zkušenosti, to však nepotvrzují.
Nejde o žádné onemocnění, které by šlo diagnostikovat, jde spíše o různé psychosomatické potíže, které odezní, jakmile si ženy nechají implantát vyndat. Své zkušenosti často sdílejí na sociálních sítích, kde to spouští svého druhu nocebo efekt, kdy u sebe podobné potíže začnou pozorovat i další ženy. (Nocebo se projevuje, když lidé očekávají, že léčba zhorší jejich stav a ten se v důsledku očekávání skutečně zhorší – pozn. red.)
Jediné, co se ve studiích snažících se odhalit příčinu těch potíží ukázalo, je to, že pacientky, které si na ně stěžují, spojuje určitá psychologická dispozice. Ony to nerady slyší a je pravda, že vyndáním implantátu se jim uleví. Ale není to důvod, aby se nedávaly dalším pacientkám.
O jaké potíže jde?
Je to zhruba padesát různých symptomů, jako jsou třeba nespavost, vypadávání vlasů nebo únava, která se však může objevovat u spousty diagnóz, jako jsou třeba borelióza nebo chronický únavový syndrom. Když však vezmete milion lidí s implantáty a milion bez nich, bude výskyt popisovaných příznaků stejně vysoký.
Část žen může skutečně špatně psychicky snášet, že mají něco cizího v těle. Případně tam skutečně může být nějaká imunologická příčina, ale velmi vzácně.
Na druhou stranu, zvětšení a úprava prsů mají pro spoustu žen obrovský benefit. U těch popisovaných potíží nejde ani tak o problémy s implantáty jako takovými, jako spíše o dispozici k podobným potížím.
A není možné podobnou dispozici odhalit předem?
Snažíme se připravit psychologický dotazník, abychom podobným problémům předešli. Když s klienty mluvíme, analyzujeme, co chtějí, snažíme se uvést jejich očekávání na pravou míru. Ale i tak se stane, že se třeba jednou za půl roku někdo nespokojený objeví.
Dospějete někdy během hovoru s klientem k tomu, že by na plastiku jít neměl?
Odhaduji to tak na třicet procent.Někdy proto, že by to skutečně nemělo požadovaný efekt, někdy se navíc přijdou skutečně jenom poradit. A některým lidem to skutečně nedoporučíme. A stejně se někdy stane, že někdy člověk vypadá bezproblémový a po operaci si stěžuje a naopak. Proto chceme začít používat i ten psychologický dotazník. Já chci, aby byli po operaci všichni šťastní.
Jak vy sám vidíte svou cestu v plastické chirurgii, na jaké zákroky se do budoucna chcete soustředit především?
Na prsa a na nos. Myslím, že každý plastický chirurg by se měl specializovat a věnovat se nejvýše dvěma věcem. Protože třeba rhinoplastika (plastické úpravy nosu – pozn.red.) se stala velmi širokým oborem, používá se mnoho technik a hodně se to posouvá dopředu. Zákroky jsou méně invazivní, pacienti nemusí mít sádru, rekonvalescence je snazší. Samotný zákrok přitom trvá docela dlouho, dvě a půl až tři a půl hodiny.
Věnujete se nadále výzkumu v oblasti nových materiálů a technologií?
To je můj koníček, poznatky částečně využívám, pokud jde o implantáty. Zajímá mě tkáňové inženýrství a jak ty nové materiály fungují. Mrzí mě, když někdo třeba i z odborníků bez hlubší znalosti věcí řekne, že takové materiály mohou způsobit velké reakce nebo že u přenosu tukové tkáně do prsu hrozí vznik nádorů. My to samozřejmě sledujeme, podílíme se na výzkumech a studiích a víme, že tímto způsobem nádory nehrozí.
Doc. MUDr. Ondřej Měšťák, Ph.D.
Plastický chirurg Ondřej Měšťák
Specializuje se především na úpravy prsou a nosu, působí v Esthé Klinice Praha a na Klinice plastické chirurgie pražské Fakultní nemocnice Bulovka.
Za svoji klinickou a vědeckou práci získal řadu ocenění, například od American Society of Plastic Surgery, International Society of Aesthetic Plastic Surgery a jiných.
Podle svých slov neprovádí zákroky, které by pro pacienty neměly dostatečný efekt za cenu velké operace a možných jizev. Uznává naopak jen operace, u nichž ruka chirurga nezanechá viditelnou stopu.
ČLÁNKY DO MAILU