Můj děda byl zelinář. Veškeré zboží průběžně přebíral, nahniliny vyhazoval, poškozené kusy dával stranou a prodával šetřílkům jako druhou jakost. S plesnivým nebo zkaženým zbožím zákazník vůbec nepřišel do styku.
Jenomže to byla jiná doba. Poděkujme reálnému kapitalismu, že nám skýtá trvalou iluzi širokého výběru a celoroční hojnosti. Koho by trápilo, že se to nedá žrát... :-P