Názor k článku Plná hlava tinitu a léčba ponecháním od Jeremy - V dnešní době si na hučení pískání a...

V dnešní době si na hučení pískání a další jiné zvuky v uších stěžuje stále více lidí, a mnoho z nich to opravdu má z práce, kterou když změní, příznaky se zmírní, a nebo téměř vymizí . Je velmi těžké se s tímhle vyrovnat, ale jde to. Nicméně bychom se měli také zamyslet nad tím, jak tomuhle předejít. Mám kamaráda ve velkém městě a obě jeho děti tím začaly také trpět, je jim kolem 15 let a nedávno , když jsme byli v baru se mi kamarád svěřil, že už s oběma dětmi obešli všechny doktory , které mohli, a nic nepomáhá, začal jsem se tak nějak víc ptát, co vlastně děti od malička dělali a jak vůbec žijí, je to kamarád, který žil s dětmi dlouho v Americe a nyní se přistěhovali sem do Čech. Zjistlil jsem, že jeho děti jsou od malička napojené na různou elektroniku, obě děti měly od narození u sebe elektronické chůvičky, monitory dechu, a podobné vymoženosti, od malička si hrály s hračkami jako jsou interaktivní tablety, obrazovky, a pravdou je , že se tomu nevyhnuly ani v obchodech a školách, všude moderní interaktivní tabule, vše přes počítač, obrazovku, terminál. Obě jsou sice sportovně založené, ale běhají také se sluchátky v uších, nebo s tím kšiltem, který vám v zorném poli holograficky znázorńuje rychlost , tepovou frekvenci a podobné věci. Napadlo mě, že to všechno s tím souvisí. Mozek těch dětí dostává od narození tolik impulzů z venčí, že zkrátka není připraven zpracovat bez nějaké újmy tolik dat, a tak se jeho přetížení v konečné fázi projevilo tím hučením v uších. Co z toho příkladu plyne pro nás? Myslím, že si vědomě vytváříme kolem sebe prostředí , které nás do tinitu žene, a ne jen nás, dospělé, kteří jsme tomu vystaveni až od dospělosti v práci, ale zejména naše děti. Vždyť se na to koukněte, kam děti přijdou, všude ně ně blikají nějaké obrazovky, v nákupním centru, v dětském koutku , v čekárnách u lékařů, všude hraje nějaká hudba ať už více nebo méně hlasitá, v obchodech, na nádražích , v dětských hernách, navíc dnešní mládež holduje počítačům, tabletům a těm protivným telefonům už od tak mladého věku, neustále se na ně valí, miliony informací, signálů a podnětů, které musí jejich mozek zpracovat, a bohužel ani v noci často nebývá v klidu, protože u hlav mají zapnuté mobilní telefony, nebo elektronické budíky, kontrolky na monitorech či televizích svítí, všude jsou nějaké, děti neumí spát ani ve tmě, aby si mozek odpočinul, a když tohle všechno sečtete, vyjde vám jednoduchý výsledek, a to, že organismus se tomuto přetlaku musí nějak bránit, takže buď má dítě velice narušenou pozornost a nebo mu klidně může i začít hučet v uších... Když se dospělý vědomě takhle likviduje, je to jeho věc, ale proč tohle všechno cpát do malých dětí už od tak nízkého věku? Spousta takto vychovaných dětí nezvládne sedět chvíli potichu a jen tak poslouchat, když někde nehraje nějaká hudba nebliká nějaký neon, nevibruje nějaká hračka, neví co se sebou , jsou nesví, nervozní a velmi podráždění, začínají být na signálech závislí, závislí na něčem, co je vede k naprostému zešílení, a teď, mi řekněte? Tohleto opravdu chceme? Chceme být tak šílení a rtuťovití, že nevydržíme chvíli na jednom místě jen tak sami se sebou? Źe nezvládneme malou chvíli být jen tak ve tmě , a tiše přemýšlet, třeba o světě, o sobě, o filosofii, náboženství , ekologii , zkrátka o bolestech či radostech naší planety, dnešního světa? Chceme umět vnímat jen to co je okolo, vně a mimo nás a naprosto zapomenout umění vhledu sama do sebe ? Do svého nitra, do svého já? Kdo dneska umí jen tak jít, bez cíle se toulat lesem a koukat jak se hýbají větve ve větru, jak ševelí listí na stromech, jak pleskají křídla ptáků zvedajících se ze svých hnízd a letících někam do dálky... tohle všechno nám zůstane upřeno a na hony vzdáleno, pokud si neřekneme dost... Tinitus a poruchy pozornosti jsou v tomhle případě jen slabým odvarem toho, co se nám lidem ve skutečnosti může stát, když setrváme v tomhle přetechnizovaném zmodernizovaném a šíleném excitovaném stavu....