V důsledku série hloupých lékařských diagnóz a rozhodnutí (mimo jiné jsem napřed čekal na smrt, protože mi zjistili oboustrannou rakovinu plic, prošel jsem mozkovou příhodu, operaci plic, pak se asi rozhodli mně likvidovat tím, že mi zatajili pravou příčinu problémů - Wegenerovu granulomatózu, která neléčená vede k úmrtí asi do půl roka, což právě uplynulo v době, kdy mi doporučili se objednat i obvodního revmatologa...) jsem ztratil sluch na jedno ucho. Úplně. Od tohoto okamžiku ale "slyším" tinitus. Jeho intenzita se mění, jediné, co ale pozoruji, je souvislost s fyzickou únavou. Zbavit se ho nelze, ale když si lehnu a piju hodně vody, do hodiny se uklidní. Mohu poradit jediné: nelze se ho sice zbavit, ale utěšujte se myšlenkou, že když si odpočinete, tak se to dost výrazně zlepší. Jeden s těch géniu v bílém plášti všechny mé následky moderní léčby shrnul do "odborného" označení "na malfunkci adaptován". Lidově řečeno - zvyknul si. A tak se to asi jedině všechno dá řešit. Já chápu tinitus jako snahu mozku najít zvuk tam, kde není.