„Tak jako na léčbu covidu neexistuje zázrak, tak neexistuje zázrak ani v rekonvalescenci po něm,“ shrnuje vše jednou větou praktický lékař z Prahy Cyril Mucha. Lékaři se shodují v tom, že to chce trpělivost, a především zdravou dávku motivace, která pacienta nenechá „se tomu poddat“.
Co se dozvíte v článku
Jak dlouho budu unavený?
Zrychlený životní styl, který má spousta z nás, předpokládá, že po nemoci se rychle vrátíme do normálu. COVID-19 je ale zrádný. A dostat se do formy je u mnoha lidí otázka tří až čtyř týdnů, někdy i delší doby. Michal Kopecký, vedoucí lékař Postcovidového centra ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, dokonce uvádí v našem rozhovoru, že tzv. longcovid pacient má potíže i déle než tři měsíce. Do té doby je normální se třeba právě se zvýšenou únavou potýkat.
„Pacienti popisují, že spí i šestnáct hodin denně, unaví je i minimální zátěž,“ říká Michal Kopecký a praktici jeho slova potvrzují:
„Ve své ordinaci se setkávám s tím, že pacienti, kteří prodělali koronavirus, jsou obecně velmi unavení. Potřebují více spánku než před proděláním nemoci, stejně jako více přestávek. Stěžují si také na to, že jsou celkově méně výkonní,“ říká praktický lékař Jiří Bartoš z Moravské Nové Vsi.
„Pacienti, kteří prodělali koronavirus, často nezvládají úkony, které jim před nemocí nedělaly problém. Popisují, že se jim chce hodně spát, unaví se v práci a zadýchávají se. Po vycházce si například musí jít na chvíli lehnout a podobně,“ dodává praktický lékař Ivo Procházka z Jedovnice.
Dlouhá nemoc, delší únava – obvykle
Už z logiky věci vyplývá, že kdo se v rámci COVID-19 potýkal třeba se zápalem plic jako přidruženou komplikací, musí počítat i s delším časem rekonvalescence včetně déletrvající únavy.
„Oproti jiným virózám rekonvalescence po covidu může trvat déle, takže i tyto příznaky typické pro virózu, jako je únava, mohou mít delší trvání,“ shrnuje praktický lékař, vědecký sekretář a místopředseda pro zahraniční aktivity ve Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Bohumil Seifert. „S tím bohužel nic nenaděláme, to je charakteristika onemocnění. Po běžné viróze únava buď zmizí velmi rychle, nebo trvá týden. Tady může trvat i tři nebo čtyři týdny.“
Zkušenosti s nemocí zatím nejsou tak velké, aby se z nich dělalo mnoho jasných závěrů. Třeba na venkově se poznatky teprve sbírají:
„Na venkově se potýkáme s největším náporem pacientů právě nyní. Zatím mám vypozorované, že potíže s únavou přetrvávají čtyři až šest týdnů po prodělání nemoci. Někteří jinak zdraví a sportovně založení pacienti, kteří koronavirus prodělali už v prosinci, mají s únavou potíže do dneška,“ říká Ivo Procházka.
S únavou nejprve k praktikovi, rozhodne, co dál
- Únava po infekci COVID-19 je častá a může trvat několik týdnů i měsíců.
- Speciální léčba neexistuje, fyzickou zátěž má pacient zvyšovat dle svých možností.
- Pokud obtíže trvají déle než 3 měsíce, je vhodné navštívit praktického lékaře, který zajistí provedení RTG plic a běžných krevních odběrů.
- V případě patologického nálezu odešle praktický lékař pacienta ke specialistovi.
Psychická nepohoda dělá taky své
Co dělat, aby pacient nebyl zaskočený tím, že i když má nemoc „za sebou“, pořád to s jeho stavem nějak není ono?
„Raději od počátku počítat s delším časem rekonvalescence,“ radí Bohumil Seifert. „Je to lepší, než se to snažit rychle zlomit. Lék, který by na to pomáhal, bohužel neexistuje, máme spíše obecná doporučení, která je možné použít.“
Když ale pacienta unaví i běžné vyluxování pokoje, jak někteří popisují, je určitě obtížné se s tím vyrovnat.
„Otázkou také zůstává, jakou roli v únavě hraje psychika pacienta,“ podotýká Michal Kopecký. „Pokud uvážíme, že pacient během nemoci jen leží doma v izolaci, nikam nechodí, nestýká se s kamarády a příbuznými, mnohé trápí finanční potíže a další těžkosti, těžko pak říci, co je únava po nemoci a co je depresivní stav a nechuť cokoli dělat.“
„Problém vidím také v tom, že se někdy nepozná, co je ‚patologická únava‘, popřípadě dušnost po covidu. A co jsou spíše obtíže spojené s tím, že pacient zkrátka tři, čtyři týdny leží, pak jej samozřejmě téměř jakákoli aktivita více unavuje,“ souhlasí i Cyril Mucha.
Zdravá míra vůle a snahy
Lékaři se shodují na tom, že únavu je třeba vnímat, ale nesnažit se ji úplně přemáhat, jen přidávat pomalu různou fyzickou aktivitu.
„Z mé zkušenosti je potřeba tomu jít trochu naproti, nepodlehnout a chodit ven, správně dýchat, zapojit nějakou rehabilitaci. Nemám tím na mysli nějakou institucionální, ale spíše aby člověk postupně aktivitu stupňoval,“ radí Cyril Mucha, co se mu u pacientů osvědčuje. „Doporučil bych tedy ‚lehce bojovat‘; na jedné straně se nepřepínat, na druhé straně nepodlehnout: každý den pozvolna přidávat více aktivity.“
Sledovat svůj stav a konzultovat ho případně s lékařem je tak zásadní. Praxe postupně ukazuje i u mladších pacientů, že se průběh nemoci, a tedy ani rekonvalescence, nemusí shodovat s celkovým nastavením člověka.
„To znamená, že i běžně dynamičtí lidé mají únavu po covidu poměrně velkou, naopak lidé i dlouhodobě oslabení problémy nemají. Nejčastěji ale od pacientů slýchám, že ráno vstanou a už jsou unavení, udělají jen pár věcí a již nejsou ani schopní pořádně dělat svoji práci. Ale musím říct, že u většiny lidí tato únava do několika týdnů odezní,“ dodává Cyril Mucha.
Na únavu léky nejsou
Přiměřená výživa, dostatek spánku a relaxace – to je podle Bohumila Seiferta ve zkratce to, co pomůže vrátit se zpět do formy a běžného fungování.
Jiří Bartoš doporučuje vitamíny, ale především v přirozené formě: „Tedy ze stravy prostřednictvím dostatečného množství ovoce a zeleniny. Vitamíny ve formě tablet obecně nedoporučuji, výjimku bych udělal pouze u vitamínu D, eventuálně C. Důležité je také, aby si pacienti dopřáli dostatek odpočinku, a samozřejmě se pokud možno vyhýbali stresovým situacím, které tělo oslabují,“ radí lékař.
Ivo Procházka pak ještě zmiňuje zinek a dostatečné množství pohybu na čerstvém vzduchu: „V rámci rekonvalescence je důležitý pravidelný spánek a postupné navyšování fyzické zátěže. Preventivně doporučuji užívat bioaktivní vitamín D a C,“ uzavírá praktik.
ČLÁNKY DO MAILU