Pokud zůstává voda ve vodovodním potrubí stát několik dní, například v průběhu dovolené, mohou se do ní uvolňovat rizikové látky z některých materiálů, z nichž je potrubí vyráběno. Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU) proto veřejnosti doporučují, aby po návratu z dovolených obsah vodovodních trubek odpustili.
Co se dozvíte v článku
Záleží na tom, jaké máte potrubí
Vědci přitom podle zprávy, kterou publikovali na webu fakulty, analyzovali několik druhů potrubí:
„Máme pozinkované, měděné, mosazné, hliníkové a plastové potrubí. Aktuálně zjišťujeme obsah těžkých kovů, které se mohou do vody z potrubí uvolnit. Jde například o zinek, měď, nikl nebo olovo,“ uvedl vedoucí Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky MENDELU Petr Junga. Vzorky trubek nechávají vědci jeden až tři dny vylouhovat v demineralizované vodě a poté za pomoci spektrofotometrie zjišťují zastoupení sledovaných prvků v miligramech na litr vody.
První výsledky testů ukazují, že nejvíce kovů se do vody dostává z pozinkovaného potrubí. Vědci ve vzorku naměřili extrémně nadlimitní množství zinku.
Při analýze neobstálo ani v dnešní době hojně používané potrubí z mědi. „Docela nás překvapilo, že dost kovů se uvolňovalo i z antikorozní oceli, tedy nerezu. Relativně dobře vyšlo potrubí z polyethylenu,“ dodává Petr Junga.
Výsledky mohou být zkreslené
Podle ředitele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Viléma Žáka je ovšem metoda, kterou univerzita k testování používá, částečně zavádějící:
„Demineralizovaná voda, což je v zásadě destilovaná voda, lidem doma z kohoutku neteče. Demineralizované vodě se navíc ve vodohospodářské hantýrce říká ‚hladová voda‘, protože má vyšší tendenci rozpouštět veškeré možné kontaminanty ve vodě přítomné,“ konstatoval Vilém Žák s tím, že metodika stanovení míry kontaminace vody z kohoutku z potrubí je tak v tomto případě stanovená nereálně.
Bezpečné potrubí je to z plastu
V současné době se navíc podle Žáka vyrábějí trubky a tvarovky pro vnitřní rozvody studené pitné vody, teplé užitkové vody nebo ústředního i podlahového vytápění z látky hostalen. Jde o polypropylen, který i samotný výzkum vědců z MENDELU (v jejich případě polyethylen) označil za nejméně rizikový materiál používaný na výrobu potrubí.
Skutečnost, že „potrubí z plastu“ je z tohoto pohledu nejméně rizikové, je přitom známa již poměrně dlouho, a také proto se v současné době nejčastěji používá.
Látky ve vodě nepředstavují nutně riziko
Co se týká některých možných rizikových prvků, jako je zinek nebo měď, pak jejich příjem v určitém množství je pro lidský organismus dokonce přínosem.
Zinek mimo jiné příznivě ovlivňuje imunitní systém a jako významný antioxidant je i součástí prevence vůči virovým onemocněním. Podle doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) by měl dospělý člověk denně přijímat prostřednictvím stravy zhruba 10 miligramů zinku, v ČR přitom činí podle Státního zdravotního ústavu denní příjem zinku v průměru 11 mg u mužů a necelých 7 mg u žen.
Doporučená denní dávka mědi by pak měla činit jeden miligram denně, ale může být i podstatně vyšší, neboť jde o prvek posilující imunitu. Za rizikový a nadbytečný příjem tohoto prvku se považují vyšší desítky miligramů, k tomu však běžně nedochází prostřednictvím potravy (nebo vody), ale dýcháním kontaminovaného vzduchu.
Upustit tedy vodu, nebo ne?
Na druhou stranu, upustit vodu z vodovodních trubek, a to i před sprchováním, jak doporučují vědci z MENDELU, není nic proti ničemu.
Pokud není člověk delší dobu doma, pravděpodobnost uvolnění rizikových látek z potrubí logicky roste, a kromě toho se, jak upozorňuje i MENDELU, začínají v trubkách také množit bakterie.
Tak či tak ale nejde zřejmě o plošný problém. Spíše se jedná o potenciální riziko týkající se případů, kdy člověk není opravdu dlouho doma a rozvody vody do bytu, kde bydlí, jsou skutečně vyrobeny z výše jmenovaných rizikových kovových materiálů.
Kompletní výsledky analýzy materiálů z vodovodních trubek by měly být k dispozici koncem tohoto roku.
ČLÁNKY DO MAILU