„Pozitivní test na covid jsem měla na začátku prosince. Jsem očkovaná, a protože se léčím na revmatologii, měla jsem nárok na lék Paxlovid. Už po pár dnech mi možná i díky tomu bylo dobře, po týdnu jsem se vrátila do práce a necítila jsem žádné větší obtíže. Jenže jako by virus jen chvíli spal a nabíral sílu. Pár dní nato se mi vrátila rýma, hodně velká únava a opravdu těžký dávivý kašel. Nebyla jsem skoro schopná fungovat, jen jsem ležela v posteli,“ popisuje sedmatřicetiletá úřednice Helena.
Tenhle stav u ní trval pět dní. I poté ale musela například brát Nurofen, bolela ji hlava a necítila se prostě ve své kůži. „Bohužel to tím pořád neskončilo. Tentokrát se objevila velmi svědivá vyrážka po celém těle, vrátila se rýma a kašel, cítím, že mi nemoc sedí v dutinách. Také se mi dělají afty, inhaluji Ventolin… Už jsem z toho všeho psychicky velmi vyčerpaná,“ říká.
A den poté, co Helena s redaktorkou Vitalia.cz mluvila, musela znovu na pohotovost, protože se jí opět přitížilo. „Najednou se mi špatně dýchalo, měla jsem zimnici, nemohla jsem vůbec spát. Dostala jsem se na plicní ambulanci a na rentgen plic. Ten je naštěstí čistý, ale kvůli vysokému CRP jsem dostala antibiotika a pokračuji v léčbě,“ líčí.
Lehká viróza, pak Kawasakiho syndrom
Komplikace po prodělaném covidu trápí i sedmiletého syna paní Martiny. Honzík covid prodělal jako jednodenní lehkou virózu. Nicméně asi po třech týdnech se najednou objevily vysoké horečky, které přetrvávaly i přes léčbu antibiotiky. Po pár dnech mu ještě vyrazil ekzém a lékaři začali mít podezření na mononukleózu, protože zjistili i zvětšená játra a slezinu.
„Jednou ráno pak přišel do obýváku a úplně se sesypal. Nebyl schopný stát na nohou a byl celý oteklý. Měl zarudlé oči a pořád téměř čtyřicítky. Volala jsem naší doktorce a ta řekla, že tohle už mononukleóza není, ať radši jedeme do nemocnice. Tam si ho rovnou nechali. Udělali několik vyšetření a zjistili lehce rozšířenou koronární tepnu u srdce. K tomu malinový jazyk, otoky, zánět spojivek, vysoké horečky… Takže měli podezření právě na postcovid,“ vypráví Martina.
Honzík začal dostávat infuze imunoglobulinu, kortikoidů, léky na teplotu, minerály… Jeho stav se zlepšil, nicméně každý týden musí na kontrolu na kardiologii, čeká ho ještě návštěva revmatologie. „Z papírů jsem pochopila, že jde o Kawasakiho syndrom zapříčiněný covidem,“ shrnuje maminka Martina.
Únava a vysoký krevní tlak
A poslední příklad komplikací po covidu. Třiapadesátiletá zdravotní sestra Jana onemocnění prodělala zřejmě dvakrát během dvou až tří týdnů (pokud nešlo o tu samou infekci, která se projevila dvakrát).
Odnesla si z něj problémy s dýcháním, kdy měla nižší saturaci a nemohla se pocitově plně nadechnout, a také vyšší krevní tlak. Dříve přitom s tlakem žádné obtíže neměla. Teď musí brát na tlak léky, k tomu rovněž inhaluje Ventolin. Celkově se potýká hlavně s tím, že je jí jeden den dobře, ale hned ten následující se cítí špatně. Je unavená a musí hodně spát.
Spojitost s covidem se nabízí, ale nemusí být
Ačkoliv se spojitost s prodělaným covidem nabízí a všichni tři pacienti ji zmiňují, lékaři jsou v tomto ohledu opatrní a spíše o ní nemluví.
„Z pohledu plicního nepozorujeme, že by současné kmeny covidu dělaly větší problémy než ty původní. Spíše naopak ty původní kmeny byly z hlediska postcovidu horší – alfa, britská mutace a poté i delta. Omikron je v tomto poměrně mírný,“ řekl pro server Vitalia.cz docent Milan Sova, přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice v Brně.
„Tím, že si covidem již prošel takřka každý, je jeho následkům přisuzována řada nespecifických příznaků, z nichž je velmi obtížné vyhodnotit, které vznikly opravdu v návaznosti na onemocnění,“ uvedla praktická lékařka Ludmila Bezdíčková. Většina příznaků podle ní vymizí v čase, ovšem někdy to trvá měsíce a klidně i rok.
„Postcovidový syndrom je definován širokou škálou příznaků – fyzických i psychických, které se rozvinou během či v přímé návaznosti na onemocnění covid-19 a přetrvávají déle než 2 měsíce, mají vliv na život pacienta a nejsou vysvětlitelné jinou diagnózou. Po té je třeba v rámci diferenciální diagnostiky vždy pátrat, protože se v poslední době ne vzácně setkáváme i s tím, že pacient přisuzuje obtíže covidu-19, ale ve skutečnosti se jedná o jiné onemocnění nebo jeho dekompenzaci (například porucha funkce štítné žlázy, cukrovka, vysoký krevní tlak, chronická obstrukční plicní nemoc, chudokrevnost, nádorové onemocnění…),“ přiblížila dále.
Kdy tedy k lékaři a co nás tam čeká?
Další otázka je tak nasnadě: jak poznám, že už bych měla vyrazit k lékaři? Podle Bezdíčkové je dobré zajít k lékaři, pokud má pacient obtíže a sám vyhodnotí, že by se rád nechal vyšetřit. „Většinou v případě, že ho některý z příznaků limituje v běžném životě. V první řadě by měl zajít za tím praktickým, který pacienta jednak zná a jednak zvládne poradit ve většině případů. Ten potom rozhodne o případných dalších vyšetřeních a kontrole v čase,“ vysvětlila.
Máte, nebo jste měli potíže po covidu trvající týdny, nebo měsíce?
„Z hlediska medicínského ale není zase až tak nutné rozlišovat, zda potíže vznikly v přímé souvislosti s covidem-19, spíše jde o to pacienty vyšetřit v ordinaci, promluvit s nimi o příznacích, případně provést základní funkční vyšetření (třeba tzv. sit to stand test, saturaci krve kyslíkem, případně orientační spirometrii), vyloučit postakutní následky covidu, zejména ty nejvíce zdraví ohrožující (například plicní embolii, zánět srdečního svalu, plicní postižení po zápalu plic…), vyhodnotit příznaky a rozhodnout, zda pacient potřebuje následnou kontrolu, symptomatickou léčbu, zda pacienta budeme sledovat v čase v ordinaci praktického lékaře, či zda případně doporučíme nějaké další vyšetření lékařem – specialistou (např. pneumologem, kardiologem),“ řekla Bezdíčková.
Galerie: Padání vlasů po covidu
„Důležité je, kolik toho pacienti zvládnou oproti standardnímu stavu. Pokud pociťují klidovou dušnost, špatně se jim dýchá i v klidu, tak bych neváhal a navštívil pohotovost. Pokud jen nejsou tak výkonní, jako bývali dřív, začal bych návštěvou praktického lékaře a probral s ním své problémy. Nemusí vše souviset s covidem, mohou mít například slabší srdce nebo celou řadu dalších nemocí,“ dodal docent Milan Sova.
„Asi nejvíce, co může člověk udělat proti postcovidu, je covid nedostat, čemuž lze pomoci alespoň částečně. Jednak dodržováním hygienických opatření, jednak očkováním,“ podotkla na závěr Bezdíčková.
ČLÁNKY DO MAILU