Mačkáte si uhry? Tak pozor, ať neskončíte v nemocnici

S červeným nosem se k lékaři běžně nechodí. Mě však znepokojily zvětšující se a tvrdnoucí uzliny na krku. To se projevilo nejprve tím, že jsem při předklonu hlavy pocítila bolest a podivně mě bolela i čelist. Osahala jsem si krk a zjistila, že se mi pod bradou klubají dvě bouličky. Zvětšeným lymfatickým uzlinám jsem zpočátku nevěnovala pozornost. Jenže druhý den opět povyrostly a na radu rodiny jsem zaklepala na dveře ordinace ORL. „Paní doktorko, natékají mi uzliny…“ ani mě nenechala domluvit: „Za to může ten váš nos! Vždyť ho máte jako lampion!“

Pravda. Nos jsem měla již několik dní pěkně červený. Přátelům jsem hrdě tvrdila, že to mám spálené od ostrého horského slunce. Paní doktorka se však obalamutit nenechala. Hned věděla, že se jedná o Acne vulgaris. „Vy jste ho trochu trápila, viďte? Trochu se vám to zanítilo,“ říkala, zatímco mi potírala nos pořádnou vrstvou masti s antibiotiky. „Ty uzliny jen dělají svoji práci. Reagují na zánět na nose. Pokud se to nezlepší, nasadíme antibiotika.“ Antibiotika na beďara? No, když to říká paní doktorka …

Čtěte také: Oxygenterapie – zázračná moc kyslíku?

Po cestě domů mi nos již nesvítil. Byl totiž přelepený náplastí. Cítila jsem úlevu, že to není nic vážnějšího. Ale to byl teprve začátek, což jsem ovšem ještě netušila…

V noci jsem se budila bolestí

Za dva dny jsem šla na kontrolu. Paní doktorka usoudila, že mast pomáhá dostatečně a zánět je prý na ústupu. Ptala jsem se na uzliny, které se naopak zhoršovaly. „Jo, uzlinám, těm to bude ještě nějakou dobu trvat. Počítejte tak tři týdny,“ poučila mne už bez další kontroly, takže netušila, že se významně zvětšily a ztvrdly.

V noci jsem se budila bolestí. Cítila jsem těžké kameny pod bradou, které jakoby se přesunovaly s každým pohnutím hlavy. Nechtěla jsem simulovat, paní doktorka přece říkala, že jim to bude nějakou dobu trvat, tak jsem vyčkávala. Jenže bolest se stávala čím dál nesnesitelnější. V noci jsem nemohla spát, ve dne jsem nemohla jíst a nakonec ani pořádně mluvit – bolest omezila otevírání úst na minimum, takže jsem byla ráda, že dvakrát denně prostrčím alespoň zubní kartáček. Stále jsem čekala, že to uzliny vzdají a bude líp, tak, jak předpovídala lékařka.

Recenze: Dr. Max – první pomoc v bio péči o pleť

Ve čtvrtek večer na pohotovost 

Za dva dny jsem už bolest neustála. Lékařka na ORL neordinovala, tak jsem se vypravila na pohotovost. Na rozdíl od sestry byl lékař k mému překvapení příjemný, přestože jsem ho vyrušila ve večerní hodině. Hned jak spatřil můj odulý krk a nateklé čelisti, začal jednat. Zburcoval další kolegy a vynutil si další vyšetření, na která se běžně čeká. Ihned také nasadil antibiotika.

Reportáž: Jak bolí nový obličej aneb plastické vyhlazení vrásek

Druhý den mě prohlížel jiný lékař dopoledne a další pak ještě k večeru. Citlivé uzliny dokola podstupovaly promačkávání, bolavá ústa se musela tisíckrát otevírat. Lékaři jen kroutili hlavami a vyhrožovali kapačkami. Zánět se v těle šířil. Od hospitalizace mne zachránilo snad jen to, že bydlím patnáct minut pěšky od nemocnice, kam jsem musela denně (někdy i dvakrát) docházet na kontrolu.

Už nikdy nebudu vymačkávat!

Antibiotika naštěstí zabrala. Teď mám krk opět štíhlý, dokonce mohu bez obtíží kývat a kroutit hlavou. Nos už má opět svoji barvu. Akné, beďar, uhr – říkejte si tomu jak chcete, vždy se jedná o malý estetický handicap. Pokud je ještě k tomu na obličeji, hotové faux pas.

Až se mi příště zas nějaký vyklube, ať mi ruce upadnou, jestli na něj sáhnu.

Foto: SXC