Ministerstvo zdravotnictví vydalo nový metodický pokyn, ve kterém shrnuje, kdy může dojít k nedobrovolné hospitalizaci a co to vlastně pro pacienta a zdravotnická zařízení znamená.
Nedobrovolná hospitalizace, tedy pobyt na nemocničním lůžku bez souhlasu či proti vůli nemocného, se dle rezortu netýká pouze psychiatrických, nýbrž všech oddělení nemocnic. Je vždy prostředkem nejzazším a mělo by k ní docházet pouze v případě, když pacientovi nelze poskytnout zdravotní péči méně omezujícím způsobem,
uvádí tisková zpráva. Tím míní například podání léčiv, léčbu v ambulanci, krizovou intervenci nebo předání pacienta do péče někoho z rodiny.
Navíc, i při nedobrovolné hospitalizaci je pacient rovnocenným partnerem nemocnice, a zdravotníci tedy při poskytování péče musí, až na výjimky, zohledňovat jeho vůli. Bez ohledu na to, zda je hospitalizace dobrovolná, či nikoliv, by vždy měli usilovat o co nejvyšší míru spolupráce pacienta při léčbě.
Nemocničním pacientem proti své vůli
Kdy může k nedobrovolné hospitalizaci dojít, vyjmenovává zákon o zdravotních službách.
Kdy lze hospitalizovat bez souhlasu:
- Pokud soud pravomocně uložil ochranné léčení formou lůžkové péče,
- pokud byla nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
- při nařízení vyšetření zdravotního stavu (např. soudem, policií),
- pokud je pacient pod vlivem duševní nemoci nebo drog (či se to tak jeví) a ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a toto ohrožení nelze odvrátit jinak než hospitalizací,
- pokud je nutné poskytnout neodkladnou péči, ale pacient k ní nemůže dát souhlas,
- dítě lze hospitalizovat bez souhlasu rodiče při důvodném podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.
Zdroj: Vitalia.cz / zákon o zdravotních službách, § 38
Ministerstvo nad rámec zákona upřesňuje několik zásad v různých životních situacích.
Třeba dochází-li k nedobrovolné hospitalizaci, protože zdravotní stav pacienta vystavuje jeho samého i jeho okolí bezprostřednímu a závažnému ohrožení, musí toto ohrožení trvat nejen v době přijetí do nemocnice, ale také po celou dobu hospitalizace. Pomine-li, pomíjí také důvod k nedobrovolné hospitalizaci.
Nebo když hospitalizace přichází u dítěte, zejména staršího, které do nemocnice nechce, ale souhlas s jeho hospitalizací udělí rodič nebo opatrovník. Pokud takový pacient přesto pobytu v nemocnici odporuje, nemocnice by měla postupovat obdobně, jako kdyby šlo o hospitalizaci bez uděleného souhlasu. Zejména by tedy měla nechat okolnosti této hospitalizace přezkoumat soudem,
vysvětluje rezort.
Práva nedobrovolně hospitalizovaného
Ani nedobrovolná hospitalizace neznamená, že pacient přichází o práva spojená s poskytováním zdravotní péče. Tím základním je dostat srozumitelné a dostatečné informace, ať už o způsobu hospitalizace, nebo o léčbě.
Platí také, že i nedobrovolně hospitalizovaný pacient má právo odmítnout vyšetření nebo třeba operaci, pokud tím nedojde k jeho bezprostřednímu ohrožení života. Nedobrovolná hospitalizace neznamená možnost léčby bez souhlasu. Takto hospitalizovanému pacientovi proto lze bez jeho souhlasu zásadně poskytnout pouze neodkladnou zdravotní péči,
podotýká ministerstvo v tiskové zprávě.
Doplňuje také výčet situací, kdy pacient souhlas udělit nemůže. Jde třeba o kóma, poruchu či zastřené vědomí, zmatenost, delirium, mrákoty, ale také intenzivní bolest, šokový stav nebo epileptický či jiný záchvat. V takových případech sice pacient může být hospitalizovaný, platí ale, že mu může být poskytnuta jen péče neodkladná.
Pokyn také vysvětluje, že nedobrovolně hospitalizovaný pacient má právo zvolit si důvěrníka nebo zmocněnce. Ten může svým jménem ve prospěch umístěného pacienta uplatnit všechna práva spojená s nedobrovolnou hospitalizací
. Doprovázet léčbou jej může také osoba blízká
, kterou si sám určí. K tomu si ještě může přizvat ke konzultaci někoho dalšího, s nímž se může poradit, aniž by u toho byl kdokoliv další.
Setkali jste se v nemocnici s letitým vybavením?
Právem pacienta je také zvolit si lékaře, který působí vně nemocnice, aby nezávisle přezkoumal jeho zdravotní stav (včetně případného vyšetření přímo v nemocnici) či měl přístup k dokumentaci. Metodický pokyn ale upozorňuje, že práci takového lékaře nemůže hradit nemocnice, takže si ji platí pacient či jeho blízcí.
Ti mohou rovněž požádat prostřednictvím nemocnice soud, aby přezkoumal, zda je nedobrovolná forma hospitalizace přípustná.
Povinnosti nemocnice
Tak jako pacient má práva, nemocnice má při nucené hospitalizaci povinnosti.
Jednou z nich je informovat o nedobrovolné hospitalizaci jednoho z blízkých pacienta. Může jít např. o partnera/partnerku, manžela/manželku či druha/družku. Takové informování je možné ale jen ve chvíli, kdy jej pacient nezakázal. Pokud nemocnice na nikoho takového kontakt nemá, informuje o nucené hospitalizaci policii.
Do 24 hodin musí nemocnice informovat o nedobrovolné hospitalizaci také soud. Ministerstvo v metodickém pokynu uvádí, že tato lhůta platí i pro víkend, a doporučuje nemocnicím, aby informaci soudu podávaly vždy datovou schránkou.
Připomíná také, že v případě, že byl pacient hospitalizovaný, protože ohrožoval sebe či okolí nebo jeho stav neumožňoval vyslovení souhlasu, musí o dalším trvání hospitalizace rozhodnout soud, a to ve lhůtě do sedmi dnů od podání informace nemocnicí.
Zdravotníci musí brát na zřetel postoj pacienta k hospitalizaci a jeho případný souhlas či nesouhlas zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Podstatné při tom není, zda je pacientem dítě nebo člověk s omezenou svéprávností. Existují ovšem situace, kdy vyjádření pacienta zdravotník nemůže akceptovat. Metodický pokyn k nim řadí těžkou opilost, intoxikaci či celkovou zmatenost.
Pokyn také připomíná, že vyjádření nesouhlasu může mít různé formy – třeba podobu útěku nebo pokusu o něj. Projevy pacienta mohou být různorodé a ne vždy je zřejmé, zda takovým jednáním pacient vyjadřuje nesouhlas se svou další hospitalizací. (…) Vyvstanou-li pochybnosti o trvání souhlasu pacienta s hospitalizací, je poskytovatel povinen postupovat tak, jako by došlo k zahájení nedobrovolné hospitalizace, a tuto skutečnost ve stanovené lhůtě oznámit příslušnému soudu,
podotýká dokument.
Mezi povinnosti zdravotníků patří vysvětlit pacientovi, proč je nedobrovolně hospitalizovaný, a ujistit se např. otázkami, zda informacím skutečně porozuměl. Pacient musí, ve chvíli, kdy je schopný vnímat a reagovat, dostat také informace o předpokládané délce hospitalizace a jejím průběhu a zdravotník jej poučí také o jeho právech.
Podle ministerstva je nezbytné, aby lékař nutnost hospitalizace vysvětlil i dítěti či dospívajícímu (s přihlédnutím k jeho rozumové a volní vyspělosti) nebo pacientovi s omezenou svéprávností. Má také zajistit, že každý pacient se bude podílet na rozhodování o léčbě v maximální možné míře.
Galerie: Podzemní nemocnice v pražské Thomayerově nemocnici
ČLÁNKY DO MAILU