A také věděly, že rozbité okno se musí opravit, že to musí někdo zaplatit, že věci mají svou hodnotu a že příště musí být opatrnější, že když očešou cizí jabloň, že si třeba týden potom nesednou na zadek, že když budou jezdit na cestě, kde jezdí i auta, že se musí naučit dvakrát více rozhlížet kolem sebe a nevyhledávat nebezpečí... Věděly také, jak se má držet sekera, aby ťala, tam a tak, jak je třeba. Byly to věci samozřejmé, byla zkušenost. Když někdo něco umí odmala, je riziko úrazu mnohem menší. Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Kdo sáhne poprvé na sekyru, pravděpodobněji si ublíží. Kdo poprvé poleze na vysoký strom, zřejmě z něj brzy spadne. Kdo beze zkušeností najednou vyjede na kole na silnici, snadněji může vlítnout do průšvihu...
Někdo by prostě rád (a směřuje k tomu), aby se omezilo množství a pestrost podnětů, dovedností, činností, abychom děti odnaučili samostatně myslet a jednat... Odpojíme je od řady zdrojů, poskytneme jim jen ty, pomocí nichž se dá snadno manipulovat, takové ty "nezávadné", "bezpečné" a schválené podněty a informace. Děti pak snadno přijmou, co se dozvědí v mainstramových médiích, pochopí a vezmou za své, že samy mohou za to, jak se mají blbě a že za to musí platit (penězi, nepohodlím apod.). Pak už bude jen krůček ke světlým zítřkům z knížek, co psali třeba Huxley, Orwell...
Pohoda, hezký den