Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

Téma očkování je značně komplikované a vyžaduje odbornou znalost problematiky. I znalci se utloukají argumenty a protiargumenty. Střetávají se tu nejlepší úmysly laiků – rodičů, znalosti a zkušenosti lékařů i alternativních léčitelů, zájmy farmaceutických firem a kdo ví co ještě.

Nebudeme tu řešit, zda očkovat či neočkovat, co povinně, nepovinně či vůbec, nakolik nepovinná očkování doporučovat apod. Vyjděme ze současného stavu a podívejme se na to, jak lékaři a kompetentní instituce reagují na podezření rodičů na nežádoucí účinky očkování.

Autor: Photl.com

Existuje jen velmi málo situací, kdy lze souvislost kožní reakce s očkováním a priori vyloučit, říká SÚKL

Vzali jsme dva konkrétní případy, kdy se zdravotní stav dětí očividně změnil k horšímu krátce po očkování a ošetřující lékaři bez dalšího odmítli souvislost s vakcínou, a na jejich základě jsme odborníkům kladli i obecné otázky. Dva případy – dvě špatné zkušenosti, jistě jich najdete mnohem víc. Je ovšem třeba vzít v potaz, že rodiče, jejichž děti byly očkovány bez následných potíží, logicky nemají potřebu se o tom šířit. Příklady nicméně poslouží pro ilustraci možného – a rovnou můžeme říci chybného – přístupu lékařů. „Lékař by se měl podezřením zabývat, a pokud si není jist zhodnocením specifických případů, může si vyžádat konzultaci odborníka,“ říká prof. Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti. Také rodiče se mohou obrátit na specialisty na očkování, zpravidla působí v očkovacích centrech při fakultních nemocnicích, nebo přímo na Českou vakcinologickou společnost s žádostí o odborné posouzení. „Každou neobvyklou reakci je třeba hlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Hlásit případný nežádoucí účinek může lékař, ale i laik.“ Jak to ale funguje v praxi?

Lékaři hlásí pouze jedno procento případů

„Z mého pohledu se jedná o naprosto jasné nežádoucí účinky po očkování a současně o typický přístup lékařů, kteří jejich souvislosti s očkováním popírají,“ vidí popsané případy prof. Anna Strunecká, autorka knihy Varovné signály očkování a spoluautorka bestsellerů Doba jedová a Doba jedová 2, kde se detailně zabývá i očkováním.

Podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků mají hlásit zdravotníci, v případě závažných nežádoucích účinků jim tuto povinnost ukládá zákon. „Je však známo, že je nahlášeno jen velmi málo případů. Podle údajů z epidemiologických studií o výskytu nežádoucích účinků léčiv a počtu skutečně nahlášených reakcí odhadujeme, že je hlášeno zhruba jen 1 % případů,“ hodnotí situaci SÚKL. Samotná hlášení podezření na nežádoucí účinky tedy podle SÚKLu nepodávají přesné svědectví o bezpečnosti ani o skutečné frekvenci výskytu nežádoucích účinků, jsou však mimořádně důležité, protože mohou najít signál, že léčivo může vyvolávat určitou nežádoucí reakci.

Radikálněji komentuje ohlašovací povinnost MUDr. Ludmila Eleková (je spoluautorkou Doby jedové 2 a autorkou přílohy pro rodiče ve Varovných signálech očkování): „Lékař je povinen hlásit ´každou neobvyklou reakci´ na očkování. Nemá co posuzovat kauzalitu. Právě ty zvláštní a nečekané reakce by se měly hlásit, protože pokud se s tím lékař dosud nesetkal, je to evidentně neobvyklé. Seznam reakcí podléhajících hlášení ale není úplný. Je třeba si uvědomit, že skutečné testování vakcín je až v ostrém provozu, při aplikaci běžné populaci. Myslete na to, že když vám váš pediatr nabídne nějakou novou vakcínu, vaše dítě bude skutečný pokusný králík.“

Pokud jde o nežádoucí účinky, kromě nahlášení se v rámci zdravotnictví nedá podle Ludmily Elekové dělat v podstatě nic. „Lékaři to léčit neumějí,“ říká.

Co zmůže pacient?

Pacienti, v případě dětí rodiče, by podle doporučení SÚKLu měli v první řadě svá podezření probrat s lékařem. Pokud s jeho závěry nesouhlasí, kdokoli může, jak již bylo řečeno, nahlásit podezření na nežádoucí účinky, kontakty najdete na konci článku. „Na druhé straně hlásit každou teplotu po očkování příliš velký smysl nemá, neboť ta je u očkování v poměrně vysokém procentu očekávána,“ upozorňuje Roman Prymula.

Pacient nebo jeho rodič má právo žádat důkladné vyšetření a má právo další očkování stejnou vakcínou nebo vakcínou s podobným složením odmítnout. „Požadavek na respektování nežádoucí reakce není odmítáním očkování ve smyslu přestupku,“ vysvětluje Ludmila Eleková.

Také prof. Jan Janda uvádí, že pokud obavy rodičů mají reálný podklad (závažné reakce při předchozí vakcinaci, nebo dokonce poškození zdraví u dítěte nebo jeho sourozence), je možno použít alternativního způsobu očkování, včetně vakcín, které nejsou běžně zařazovány do očkovacího kalendáře v ČR. „Je třeba vždy respektovat přirozené obavy laiků, přístup odborníků nesmí být agresivní a musí brát v úvahu i zásady lékařské etiky,“ doporučuje kolegům předseda České pediatrické společnosti. „Prvním předpokladem je dobrý kontakt pediatra s rodiči. Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny. Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní anamnézu dítěte s potencionálními riziky zvažujícími riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým onemocněním). Tak např. při výskytu těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací látku a separátně ´doočkovat´ později ony dvě vynechané složky.“

Pacient nebo rodič by si před každým očkováním měl přečíst příbalový leták vakcíny, dají se stáhnout i z internetu, doporučuje Ludmila Eleková: „Pokud si chcete být skutečně jisti, co vakcína obsahuje, nebude vám stačit si přečíst český leták, budete si muset najít cizojazyčný ze země mimo EU. Výrobci vakcín totiž podle evropské legislativy nemusí uvádět zbytkové látky z výroby a neuvádějí je. Např. v případě hexavakcíny se český lékař ani pacient nedozví, že obsahuje zbytky formaldehydu, neomycinu, polymyxinu, polysorbát 80 a pár dalších sloučenin.“

Matka se zbláznila

Zkušenost, kdy lékaři a priori vyloučili souvislost zdravotních problémů s vakcinací, prodělali nejenom děti a rodiče z našich dvou případů. „Matka se zbláznila a obviňuje výmysl lidstva – očkování,“ popisuje sama sebe pohledem zdravotníků matka dcery očkované proti rakovině děložního čípku. Pro děti se pak roztočí kolotoč dalších a dalších vyšetření a další a další léčby, bohužel často neúčinné a zbytečné. „Kožní lékařka bez přemýšlení automaticky předepsala kortikoidy, což je u takto malého dítěte mimořádně agresivní metoda,“ říkají rodiče dvouleté holčičky s kožní reakcí krátce po aplikaci Trivivacu.

Proč někteří lékaři vůbec neberou v potaz, že by mohlo jít o reakci na očkování? „Vakcíny jsou posvátnou krávou medicíny,“ říká Ludmila Eleková. „Příznaky poškození po očkování nejsou specifické pro očkování, ani pro jednotlivé vakcíny, proto je časová souvislost důležitým faktorem. Koneckonců, tak se dělá vědecký pokrok – zaznamenáním časové souvislostí a hledáním společného jmenovatele. Když někdo sní nějakou rostlinu a bude trpět zažívacími potížemi, může to být náhoda. Ale když se to stane opakovaně, všichni lidé trpící těmi potížemi budou mít v anamnéze požití určité rostliny, asi tam bude kauzální souvislost. 

Souvislost by mohla být vyloučena pouze tehdy, kdyby byly provedeny tyto studie s vakcínami: byly by aplikovány pokusným zvířatům nebo dobrovolníkům, byl by pečlivě vyšetřen stav jejich imunitního systému před očkováním, sledován dostatečně dlouho (nejméně několik měsíců) po očkování a bylo-li by vyloučeno, že vakcíny mohou způsobit změny v imunitním systému typu alergie nebo autoimunity. To dokázat nejde, naopak existují studie potvrzující pravý opak. Lékaři to neberou v potaz. Nechtějí to vidět a neumějí to vidět.“

Zcela jiný názor, konkrétně k případu vakcíny Silgard, má MUDr. Hana Cabrnochová: „Všechny očkovací látky již v době klinických studií a dále i po svém uvedení na trh jsou z hlediska nežádoucích účinků velmi bedlivě sledovány a to dokonce více než v případě jiných léků. Již v době uvedení na trh obsahuje každá očkovací látka příbalovou informaci s uvedením všech zjištěných možných reakcí a případných nežádoucích účinků. Tato data pocházejí z velkého množství vyočkovaných dávek na celém světě,“ říká místopředsedkyně České vakcinologické společnosti.

ROZHOVOR: Nežádoucí účinky vakcíny proti rakovině děložního čípku jsou vážné, říká prof. Strunecká

SÚKL je v hodnocení konkrétních případů pochopitelně opatrný: „Jedině ošetřující lékař zná celou situaci a měl by být proto schopen ji nejlépe odborně zhodnotit. Zároveň však není možné nikdy vyloučit, že za tímto přístupem může být i určitá neochota situaci řešit. Na důvody uvedeného přístupu by však bylo vhodné se zeptat těchto konkrétních lékařů.“ To se ale stalo. Naše „bláznivá matka“ se na SÚKL se svým podezřením obrátila. Úřad se spojil (telefonicky) s dětskou lékařkou, která mu sdělila, že nevidí spojitost s očkováním. Stejně pak svoji odpověď matce formuloval i SÚKL. Tečka.

Je jisté, že jednotlivé případy v ČR unikají. Ale signály prý zachytíme

Za současného stavu člověk pochybuje, zda lze považovat oficiální údaje o nežádoucích účincích očkování za relevantní. Jaké případy jsou vůbec zahrnuty do statistik, když podezření jsou podle řady zkušeností eliminovány hned v zárodku a nikdo se jimi nezabývá? Nejsou pak závěry zkreslené, protože případné nežádoucí reakce nejsou připsány na vrub očkování?

Naprosto bez pochybností je snad ve všech směrech MUDr. Vladimír Dvořák: „Oficiální údaje o nežádoucích účincích považuji za relevantní. Pokud se jedná o vakcíny proti HPV (např. Silgard), je celosvětově považována za jednu z nejbezpečnějších. V žádném případě si nemyslím, že by šlo o zavírání očí či podceňování reality. Lékaři podle mě usilují o to, aby veškeré nepopsané reakce důkladně prošetřili,“ odpověděl na dotazy stručně předseda České gynekologické a porodnické společnosti.

Přečtěte si: Čeští gynekologové hájí bezpečnost vakcín proti rakovině čípku

Můžeme tedy oficiální statistiky nežádoucích účinků brát vážně? Jakým způsobem se tam konkrétní případ dostane? „V databázi jsou logicky pouze případy, které jsou hlášeny. Hovoří se o někdy i značné podhlášenosti,“ připouští předseda vakcinologů Roman Prymula. To by však podle názoru SÚKLu nemělo ovlivnit její relevantnost: „Informace o nežádoucích účincích léčivých přípravků jsou založeny na mnoha různých zdrojích (např. studie různých typů, možný mechanismus působení nežádoucího účinku, reakce u příbuzných látek apod.) Hlášené nežádoucí účinky pouze přispívají do mozaiky bezpečnostního profilu. Je jisté, že jednotlivé případy v ČR unikají. Je důležité si však také uvědomit, že ani vlastní systém hlášení není založen pouze na hlášení z ČR, ale data jsou sdílena napříč Evropou, a proto je pravděpodobný záchyt takového signálu velmi vysoký.“

Mnohem kritičtější pohled má Ludmila Eleková, statistiky nežádoucích reakcí jsou podle ní bezcenné: „Nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny. Je oficiálně odhadováno, že podhlášenost dosahuje až 99 %. Já osobně vím o víc dětech, které utrpěly neurologické poškození po hexavakcíně, než bylo za celý rok hlášeno všech nežádoucích účinků po této vakcíně. Lékař spíš nahlásí vážnou alergickou reakci, možná nahlásí křeče, kolaps, ale běžně nehlásí encefalitický křik (vysoký ječivý neutišitelný pláč), nehlásí změny chování (ztráta úsměvu, broukání, dosažených motorických a duševních dovedností, rysy autismu apod.), nehlásí rozvoj chronického onemocnění imunitního systému. Takže vakcíny jsou oficiálně bezpečné. Lékaři nejsou informováni o skutečném účinku (ani složení) vakcín, netuší, co dělají v tělíčku kojence, tedy logicky nejsou schopni rozpoznat jinou než do očí bijící alergickou reakci. Neučí se vůbec o dlouhodobých následcích. Když pediatr řekne matce, že dítě může mít po očkování jen teplotu a otok v místě vpichu, obvykle tomu skutečně věří. I kdyby se nahlásila veškerá podezření, většina (více než 90 %) je vyhozena jako náhodná a nesouvisející. Bez jakéhokoli vědeckého podkladu a důkazu. Prostě proto, že neumějí vysvětlit mechanismus, jakým by k reakci mohlo dojít.“

Podezření je třeba důkladně vyšetřit

Oslovení odborníci se shodují v jednom – očkování může být i spouštěčem problému, který „spal“ a časem by se rozjel stejně, bez ohledu na očkování. Posuzování konkrétních případů není jednoduché. „Při miliónech dávek očkovacích látek je samozřejmé, že u některých dětí se v časové souvislosti s vakcinací objeví různé choroby – úměrně jejich frekvenci v celé dětské populaci. Přesto je ale třeba všechny tyto podezřelé případy důkladně a cíleně vyšetřit, s použitím moderních, vysoce citlivých virologických, imunologických, molekulárně-genetických a dalších metod. Jen tak je možno spolehlivě odlišit příčinnou souvislost od pouhého časového souběhu,“ uvádí Jan Janda. „Závažné vedlejší účinky očkování jsou sice nesmírně vzácné, ale je pravda, že je to třeba řešit tak, jak je ve světě běžné.“

Shoda panuje také v tom, že sledování podezřelých stavů po očkování je žádoucí. „Usilovat o to musíme všichni a někdy se to nepochybně správně neděje,“ říká Roman Prymula. „Na druhé straně vnášení laických a pocitových soudů celému problému také příliš neprospěje.“ 

Lékový úřad pak varuje před paušalizováním několika konkrétních případů a uvádí, že zájem zdravotnických pracovníků o oblast bezpečnosti léčivých přípravků včetně vakcín se zvyšuje. V roce 2011 bylo SÚKLu nahlášeno o 519 hlášení více než v předchozím roce. Celkem bylo hlášeno 2387 hlášení, z nich 1542 zaslali právě zdravotničtí pracovníci.