Podivné nemoci našich předků. Co vám bylo, když jste měli bělokrevnost nebo psotník?

Čmýra se vrací každý měsíc

Začněme čmýrou. Nejedná se však o žádnou nemoc, ale dobře známou menstruaci, která navštěvuje ženy každý měsíc. Dnes je běžný přístup, že k menstruující ženě není třeba chovat se jako k nemocné, ale dříve tomu tak nebylo.

Sto let stará kniha Přírodní léčba a domácí lékař od kolektivu autorů popisuje, že menstruující ženy a dívky mají k zachycování krve používat čmýrný pás a vyvarovat se přílišné fyzické námahy, například dlouhých pochodů, zvedání těžkých břemen nebo tance. Nedoporučuje se ani koupání v řece ve studené vodě a „rozčilování mysle“, třeba působením nevhodně zvolené četby či divadla. Lékaři varují před čímkoliv, co by mohlo způsobit příliš silné krvácení a velkou ztrátu krve. To by mohlo vyvolat bledničku či další potíže.

Blednička napadala hlavně ženy

Blednička není nic jiného než anémie čili chudokrevnost. O bledničce doktorka Jenny Springerová ve své knize Domácí lékařka z doby před sto lety píše, že hodně napadá mladé dívky v době jejich pohlavního vývoje.

Název blednička byl odvozen od typicky bledého obličeje chudokrevných dívek. Léčba chudokrevnosti pak spočívala v odpočinkovém režimu, změně stravy a užívání železa, nebo dokonce i arzénu. Doporučovaly se též takzvané ocelové lázně s železitou léčbou, u nás to byly například Františkovy Lázně.

Smrtelná bělokrevnost

Podobný název jako blednička nese další choroba, a sice bělokrevnost. Ta ale pro změnu označovala smrtelnou leukémii. Tato zhoubná nemoc, projevující se nedostatkem červených krvinek a naopak velkým množstvím bílých krvinek, se někdy v příznacích podobala zhoubné bledničce (perniciózní anémii).

Ta bývá způsobena nedostatkem vitamínu B₁₂ kvůli poškození žaludku a jeho špatnému vstřebávání ústní formou. Tato zhoubná chudokrevnost se léčila vyplachováním žaludku a důkladnou detoxikací trávicího ústrojí, ale také arzénem, což si dnes jen těžko dokážeme představit.

Křeč písařská postihovala i rytce a muzikanty

Už podle názvu nemoci je nasnadě, že šlo zřejmě o křeč písařů v důsledku jejich úmorné práce. Lékařka Jenny Springerová píše, že křeč písařská je častým utrpením nejen písařů, ale i baletek, klavíristů, houslistů, rytců či dělníků stáčejících doutníky. Konkrétně u písařů křeč způsobuje nadměrná námaha při psaní zejména s tvrdými a špičatými pery s příliš tenkými a hladkými držátky nebo při používání špatného a drsného papíru.

Následky pak byly velmi nepříjemné, objevovalo se zemdlení ruky a paže, třes a silná křeč, která zcela znemožnila pracovní činnost. Mohly se objevit i zatvrdliny a výrůstky na ruce. Při těchto potížích se často doporučovalo zcela zanechat tohoto povolání, které křeč způsobilo. K léčbě se také kromě klidu používala masáž nebo elektrický proud.

Tanec svatého Víta se musel nejprve otestovat

Názvem tanec svatého Víta se označovalo nervové onemocnění školních dětí projevující se škubavými, nekontrolovanými pohyby. Aby se rozpoznalo, že jde skutečně o tuto nemoc a děti nedělají jenom nezbednosti, matky měly provádět následující test: bylo třeba, aby dítě stálo rovně se vzpřímenýma rukama a otevřenými dlaněmi namířenými proti pozorovateli.

Pokud dítě zaujalo stabilní a jistou polohu a obě ruce zároveň dokázaly tento úkon provést, mohla být matka klidná: o tanec svatého Víta se nejednalo. Když se nemoc prokázala, v rámci léčby se prý osvědčovala hypnotická sugesce.

Tlačení můry mohla být spánková apnoe nebo paralýza

O tlačení můry toho bylo v minulosti napsáno hodně. O co ale vlastně šlo? O noční můry, noční děsy, spánkovou paralýzu nebo snad spánkovou apnoe? Jenny Springerová popisuje tlačení můry jako druh děsivého snu s pocitem tíže, která na nás leží, ztěžuje dech a hrozí zadušením, zároveň člověk leží nehnutě a marně se snaží pohnout.

Vysvobození přináší teprve probuzení, po němž se může objevit bušení srdce, slabost nebo bolesti hlavy. K tlačení můry prý dochází spíše v časných hodinách spánku a jeví se být příznakem porušeného krevního oběhu nebo zvýšené nervové dráždivosti. Lékařka doporučovala vynechat před spaním tabák, alkohol a těžká jídla.

Mázdřivka zabíjela děti

Pod názvem mázdřivka se ukrývá záškrt, který před zavedením povinného očkování připravil o život spoustu malých dětí. Záškrt postihoval nejčastěji děti ve věku od dvou do sedmi let, a to hlavně v zimních měsících. Řada chudých rodin se uchylovala k pití petroleje, který se doporučoval k léčbě, lékaři pak prováděli tracheotomii nebo později intubaci, aby se dítě neudusilo.

Andělská nemoc hrozila dvojčatům a nedonošeným dětem

Andělská nebo také anglická nemoc byla křivice (rachitida). Ta vzniká nedostatkem vitamínu D, což se ale dříve nevědělo. Špatně živené, nedonošené děti nebo dvojčata, u nichž byl větší nárok na výživu, byly ke křivici náchylnější. Rachitické děti měly typický vzhled a jejich vývoj byl celkově opožděn.

Za ochranu proti křivici bylo považováno kojení mateřským mlékem a přikrmování polévkami z kostí, ovocem a zeleninou u dětí od sedmého měsíce. Kniha Přírodní léčba a domácí lékař vydaná ve 20. letech 20. století uvádí nové poznatky z léčby sluncem, umělým horským sluncem a podáváním rybího tuku.

Dostanu z tebe psotník

Za psotník se považovalo každé onemocnění doprovázené křečemi, zvláště u dětí. Psotník se totiž bral jako příznak, nikoli samostatné onemocnění. A křeče se mohly objevovat z mnoha různých důvodů, důležité bylo však najít jejich příčinu a nastavit správnou léčbu.

Božec pronásledoval těhotné ženy

Jako psotník nebo také božec se označovala i nebezpečná eklampsie neboli toxémie, která kosila ženy před porodem, během porodu či po něm. Silné křečovité záchvaty způsobené otravou organismu dříve vedly k neodvratitelné smrti rodičky. Bylo potřeba co nejrychleji porodit dítě, ale ženu se již většinou zachránit nepodařilo.

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Čtvrtodenní nebo třídenní zimnici už naštěstí neznáme

I dnes ještě můžeme slyšet přirovnání, že je někdo jako čtvrtodenní zimnice, což pochopitelně neznačí nic příjemného.

Třídenní nebo čtvrtodenní zimnice byla horečka s velkou schváceností a zimnicí, která se objevovala pravidelně co tři nebo co čtyři dny. Nejednalo se o nic jiného než o typickou malárii, která se u nás v minulosti celkem běžně vyskytovala.