Podlehla jsem sukničkáři

Dvaatřicetiletá Magda říká, že když vás nějaký takový „nalomí“, je těžké se v jeho motivech – ať teoreticky či prakticky – zorientovat.

Ten večer se měla sejít s kamarádkami v drahém koktejlovém baru v centru Prahy. Dorazila jako vždycky včas a sedla si k baru. Bavilo ji pozorovat barmana, jak mixuje koktejly a hází u toho šejkrem, sklenkami a svojí patkou. Byl tak strašně hezký, že ji hned napadlo, že musí být buď gay nebo nezkrotitelný sukničkář. Chodit s takovým obličejem po světě a nebalit na něj holky je prakticky nemožné.

„Pozornost podniku,“ řekl jí a položil před ni růžový koktejl ve skleničce na martini, čímž nepřímo potvrdil teorii číslo dvě.

„Děkuju,“ řekla Magda. „Čím jsem si to zasloužila?“

„Očima,“ odpověděl.  „Slečny s tak krásnýma očima sem nechodí často.“

„Klasická strategie sukničkáře,“ pomyslela si Magda a usmála se na něj. Bavilo ji flirtovat, ale věděla, že dalšího sukničkáře ve svém životě by zřejmě nepřežila. Právě se vzpamatovala ze vztahu, který skončil poté, co zjistila, že ji přítel šest měsíců podváděl s deseti různými ženami. Prý si nemohl pomoct. Byla z toho zhnusená.

Prostě si řekneš, že s ní nebudeš spát

Nikdy nechápala, co znamená, když si někdo „nemůže pomoct“. Prostě si řekneš, že se ti nějaká holka líbí, ale nebudeš s ní spát. Co je na tom tak těžkého? Proč by si dospělý muž, který má dost vůle na to uběhnout maraton, nemohl pomoct, když se před něj postaví drobná blondýna? Nikdy tomu nerozuměla. Sex je přece jen sex. Proč si vždycky myslel, že s nějakou jinou tu bude o tolik jiné? Když se rozcházeli, tak přiznal, že nebylo. Jen si prostě nemohl pomoct.

Byla zahleděná do zrcadla na protější stěně, když přišly kamarádky. Přesedla si s nimi ke stolu a ten hezký barman jí tam pravidelně každou hodinu nosil nový koktejl. Vždycky, když se na něj podívala, mrknul na ni. Když už bylo dávno po půlnoci, přišel si za ní sednout ke stolu. Pošeptal jí do ucha, jestli by se nechtěla podívat, jak to vypadá vzadu. Nechtěla. Líbil se jí, ale že by si nemohla pomoct?

Čím více koktejlů měla v sobě, tím častěji si chodila povídat k baru. Dozvěděla se, že se jmenuje David a že je vášnivý snowboardista. A vůbec že je vášnivý. Neřekl dvě věty bez toho, aby jí nezopakoval, jak je krásná, že má krásné oči, že k ní cítí něco strašně silného a že to neříká často. „Bla bla bla,“ myslela si. Stejně jí to ale lichotilo.

Sex se sukničkářem na WC pro zaměstnance

Někdy kolem třetí ráno se s ním vytratila do zadní místnosti a vrátila se ke stolu asi po dvaceti minutách, s rozcuchanými vlasy a úsměvem na tváři.

„Co to jako bylo?!“ zeptala se Monika, její nejlepší kamarádka.

„Impulsivní sex se sukničkářem na WC pro zaměstnance,“ řekla Magda, stále přesvědčená, že má celou situaci pod kontrolou. Chtěla zkusit, jaké to je, jen tak se s někým vyspat a nedoufat, že by z toho mohlo být něco víc. Když ráno odcházely, David chtěl její telefonní číslo. Dala mu ho, ale věděla, že už nezavolá. Nechtěla, aby zavolal. Kluk, který používá zaměstnanecké WC na sex s návštěvnicemi baru, není zrovna perspektivní typ pro vztah.

Druhý den odpoledne jí přišla esemseska. „Nemuzu na tebe zapomenout. Jsi krasna. Muzu te zas nekdy videt? David.“ To ji překvapilo. Sukničkáři, když dostanou, co chtějí, se přece už nikdy neozvou? O co mu jde? Odepsala mu, že mu děkuje za drinky, ale že nehledá vztah. Začal jí volat. Říkal jí, že už dlouho nic tak silného necítil a že ji musí ještě jednou vidět. Odmítala.

Volal jí pořád. Chtěl vědět, kolik má sourozenců, jaké jsou její nejoblíbenější filmy a co by v životě nejvíc chtěla. Trvalo tři týdny, než souhlasila s tím, aby se znovu viděli. Pozval ji na večeři a skončili u něj doma. Ráno jí udělal snídani a když dorazila odpoledne domů, dostala od něj SMS: „Strasne se  mi libis.“ Odepsala mu: „Taky se mi libis.“ Na to nic nenapsal.

Uběhlo pár dnů a on nezavolal. Magda začala mít pocit, že se k němu nechovala moc mile. On na ni byl tak hodný a ona ho stále odmítala. Myslela si, že je sukničkář. Asi mu křivdila a teď ji to mrzelo. Poslala  mu zprávu: „Rada bych te zas nekdy videla.“ Odpověděl za dva dny. „Promin, mam toho ted moc. Pristi tyden?“

Příští týden mu poslala další textovku a na tu už neodpověděl vůbec.

Nerozuměla tomu. Tak strašně ji chtěl a udělal by všechno pro to, aby ji mohl vidět. Teď, když chtěla ona jeho, už nechtěl on ji. O to mu asi šlo. Zase ji dostali. 

Co vy, rozumíte tomu?

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz. 

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.

Ilustrační foto: agentura SXC