Systémová podpora prodeje potravin, které se na určitém území vyrábějí, a na tom samém také prodávají, a zároveň se z nich na stejném území vaří finální kulinární produkty, je cílem společné iniciativy Ministerstva zemědělství ČR a Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR), kterou tento týden obě strany představily novinářské veřejnosti. Dlužno říci, že jde o aktivitu, která je nanejvýš žádoucí a která v řadě aspektů představuje oproti všem dosavadním projektům na podporu českých potravin posun správným směrem.
„Vyrobeno v ČR“ nic moc nezaručuje
Ten první je přesun podpory prodeje tuzemských potravin z centrální celostátní úrovně na úroveň krajů. To mimo jiné znamená lepší identifikovatelnost potravinářských produktů místem původu, než jen sloganem „vyrobeno v ČR“ nebo čárovým kódem. Takové údaje totiž stoprocentně nezaručují ani domácí původ použitých surovin, ale ani záruku zpracování příslušných surovin na potravinu po celou dobu technologického procesu výroby. Podmínka, podle které se potravina prodává v zásadě v místě, kde se vyrábí, je k naplnění pojmu domácí potravina určitě mnohem blíž.
K tématu: Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele
Kromě toho se naše země vyhýbá možné kritice ze strany EU, která zakazuje využití veřejných finančních prostředků na propagaci zboží nesoucí název členské země – v tomto případě název „český“. Takovou podporu totiž EU považuje za netarifní překážku zahraničního obchodu prostřednictvím diskriminace výrobků ze zahraničí, u kterých nelze pojem „český“ použít. EU také proto neuděluje žádné ochranné známky, které by ve svém názvu nesly název státu – výjimkou je České pivo, což je mimochodem důkaz dobré naší diplomacie v evropských institucích.
Potraviny „Z našeho kraje “v supermarketech? Ještě to potrvá
Vůbec nejdůležitější je ale propojení místní produkce s místním spotřebitelem a místním obchodníkem. A tady je velmi žádoucí, aby se do takového propojení zapojila rozhodující prodejní místa, která v ČR představují nadnárodní řetězce a prodejny spotřebních družstev zastřešených pod značkou COOP. Pokud by se totiž podpora prodeje soustředila pouze na farmářské trhy, prodeje na farmách nebo na postupně obnovované menší kamenné obchůdky, moc bychom tím prodeji tuzemských potravin, i těch ryze regionálních, nepomohli. Zhruba devadesát procent všech prodejů potravin v ČR se totiž uskutečňuje v maloobchodních sítích, diskontech, supermarketech a podobně, ať se nám to líbí nebo ne. Je tedy třeba, aby lidé mohli nakoupit lokální produkci také tam. A také, aby ji ve změti desetitisíců nabízených druhů potravin našli.
K tématu: České potraviny: Důležitější než podpora značek je podpora jejich prodeje
Proto je správné, že iniciativa ministerstva a SOCR počítá s viditelným označováním produktů od místních dodavatelů, a to logem „Z našeho kraje“.
Logo Z našeho kraje viditelně označí produkty od místních dodavatelů
Není to nic nového – obdobně, dokonce ještě regionálně detailněji, označují výrobky lokálních výrobců také obchodníci v zahraničí, neboť jejich zákazníky taková informace zajímá a je jedním z faktorů, podle kterého si také nakupované zboží vybírají. V ČR je zatím modelovým regionem kraj, zejména proto, že nabídka místního zboží pro místní obchodníky se teprve vytváří. Je nicméně naivní se domnívat, že na logo „Z našeho kraje“ narazí spotřebitel za pár dní ve všech maloobchodních sítích v celé republice. Na druhou stranu, s myšlenkou viditelného označování lokální produkce souhlasí většina rozhodujících členů SOCR a postupně by se měly do iniciativy zapojovat. První příklad představuje Tesco a bývalý pražský obchodní dům Máj (nyní „MY“), který byl jedním ze symbolů velkých nákupů pod jednou střechou i v minulosti, stejnou cestou ale již jdou nějakou dobu právě prodejny COOP.
Nyní jde o to všechny iniciativy mířící stejným směrem dobře zkoordinovat a pokusit se reálně dosáhnout stavu, kdy se spotřebitel při vstupu do nějaké prodejny rozhlédne a uvidí, kde jsou umístěny potraviny od místních dodavatelů. To ale jistě nějakou dobu potrvá, i z ryze praktických důvodů – najít pro takové výrobky vhodná místa, vyrobit příslušné poutače a začlenit označovací prvky do prostorů prodejen.
Lokální speciality táhnou místní i turisty
Vyšší sepětí spotřebitele s místem, kde žije, prostřednictvím místních potravin, by navíc mělo v konečné podobě vyústit do zvýšení podílu tradičních kulinářských výtvorů v místních gastronomických zařízeních. Identitu regionů všude na světě dotvářejí lokální speciality, a často jsou i jedním z impulsů pro rozvoj cestovního ruchu.
Klasický guláš nebo svíčková může mít mnoho různých variant, mimo jiné i proto, že jsou v jednotlivých lokalitách k dispozici historicky různé ingredience. Nemluvě o vyloženě lokálních specialitách, jako je kyselo, polévka kulajda a podobně. Většina společnosti přitom již na taková jídla zapomněla, třeba i proto, že je v dostatečné míře nebo vůbec nenabízejí naše restaurace. Ty naopak často úplně nelogicky nabízí „počeštěné“ speciality zahraničního původu, ačkoli by si zahraniční návštěvník (ale i ten domácí) dal rád právě typické místní jídlo.
Přečtěte si: Smažený sýr není český vynález. Český vynález je „smažák“
Iniciativa ministerstva a SOCR tedy představuje jakýsi „návrat ke kořenům“, k užšímu sepětí spotřebitelů i podnikatelů v regionu, a svým způsobem také příspěvek k vytváření občanské společnosti prostřednictvím komunit definovaných určitým územím. Je otázkou, zdali bude žádoucí úsilí dotaženo do konce – zdá se ale, že ti, na kterých to hodně záleží, tedy stát, výrobci i obchodníci, konečně našli společně tolik potřebnou dobrou vůli. Čímž se ale opět dostáváme k tomu, co ve finále vždy nakonec rozhodne – totiž, jak se zachová spotřebitel.
K tématu: Češi volají po kvalitních potravinách, ale nekupují je
ČLÁNKY DO MAILU