Takzvaná podpůrná léčba v onkologii už naštěstí začíná být normou. Pacienti s nádorovým onemocněním díky tomu žijí kvalitní život.
Léta funguje, ale..
Chemoterapie je stálicí léčby rakoviny, která zažila největší boom v sedmdesátých až osmdesátých letech minulého století. Dodnes na určité typy onkologických onemocnění může zafungovat pouze ona.
„Cytostatika v 70.–80. letech uměla určité typy nádorů vyléčit, ale bylo to spojeno s úporným zvracením a nevolnostmi,“ popisuje tehdejší realitu, kterou má ale dodnes spousta z nás zafixovanou, doc. Petra Tesařová z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. I dnes, ačkoliv se k léčbě rakoviny využívá například biologická léčba a další možnosti, je chemoterapie stále používaná.
„Je výhodnou volbou směrem k likvidaci nádoru, ale bohužel nevýhodná u všech ostatních lokalit,“ konstatuje lékařka. „Trpí zažívací trakt, kostní dřeň, především ženy těžce nesou také ztrátu vlasů. Chceme pacienty léčit, ale dochází zároveň i k poškozování krvetvorných buněk. A bez jejich dostatku se v léčbě často nedá pokračovat.“ Jinak řečeno může být po „samotné“ chemoterapii v závěru naprosto vyčerpaný pacient, který nemusí zvládnout psychicky i fyzicky celé cykly léčby, i když účinné.
Galerie: Chemoterapie bez ztráty vlasů? Ano, díky chlazení
Co je to chemoterapie a jak funguje
- Chemoterapie (cytotoxická léčba) usmrcuje nádorové (i jiné) buňky.
- Při jejich rozpadu se do těla vyplavuje řada biologicky aktivních látek (tzv. mediátorů).
- Ty působí na receptory umístěné v trávicí soustavě a mozku a vyvolávají pocity nevolnosti různé intenzity až zvracení.
- Zvracení nejenže pacienta zatěžuje až na samou míru únosnosti, ale často vede ke zhoršení jeho celkového stavu kvůli ztrátě tekutin a minerálů a tím i k nižší účinnosti protinádorové terapie či zhoršení prognózy základního onkologického onemocnění.
Budu zvracet i já?
Ne všechny pacienty musí léčba cytostatiky takto ovlivnit. I spouštěcí mechanismy potíží jsou různé. Zažívací potíže rozdělují lékaři podle času jejich nástupu a také délky trvání. Rozeznávají tři typy těchto nežádoucích účinků:
„Pacienti mohou začít mít nevolnosti nebo zvracet bezprostředně po podání léků a obvykle to netrvá déle než čtyřiadvacet hodin,“ popisuje Petra Tesařová jednu z možností. „Objevuje se i tzv. opožděné zvracení, kdy je pacientovi špatně od žaludku třeba celý týden. Zvláštním typem je pak tzv. anticipační nauzea a zvracení. Té se obáváme nejvíce.“
Tyhle potíže vznikají reflexně a jsou špatně řešitelné. Představte si, že bez jakékoliv podpůrné léčby podstoupíte chemoterapii (a předtím jste si nastudovali, jaké nežádoucí účinky může mít). Zvracíte, sužují vás nevolnosti. Všechno postupně přejde a čeká vás další cyklus léčby. Už po vstupu do budovy nemocnice se vám může začít dělat zle – stejné dveře, stejná sestřička, která vám minule léky podala, pach dezinfekce. Podpůrná léčba je tak světlem na konci tunelu těchto situací.
Co je to podpůrná léčba
„Aktivní onkologickou léčbu je možné provádět u pacienta i bez podpůrné léčby,“ říká prof. Samuel Vokurka z Onkologické a radioterapeutické kliniky LF UK a FN Plzeň, předseda Sekce podpůrné léčby České onkologické společnosti. „Komplikace ale potom neumožní bezpečně v léčbě pokračovat. Abychom dodrželi dávkování i termíny jednotlivých cyklů, musíme zajistit co nejlepší podporu pacienta. Když bychom to neudělali, můžeme se dostat do situace, kdy pacient, který by přišel v termínu další léčby, by mohl být tak vyčerpaný nebo vystresovaný, že by si on sám už další léčbu nepřál. Komfort, pohodlí a kondice pacienta jsou pro nás naprosto zásadní.“
Že je podpůrná léčba v současnosti jednou z hlavních složek onkologické léčby, dokazuje podle Samuela Vokurky i fakt, že je pro ni vymezena samostatná sekce, která se jí aktivně věnuje. V praxi pak pacienti dostávají kromě chemoterapie i speciální léky. Díky nim se eliminuje dehydratace, ztráta minerálů, poškození tkání (jícen, hltan, ústní sliznice, zuby) – tedy všechny velké potíže, které zvracení může způsobit. A které v důsledku mohou zavinit i horší výsledky onkologické léčby. Protože si vyžádají třeba snížení dávek chemoterapie nebo přímo přerušení léčby.
Pacient v kondici, úspěšnější léčba?
„Fyzické následky vedlejších účinků chemoterapie bez podpůrné léčby v pacientech mohou vyvolávat i otázky typu: Mám to zapotřebí? Život mi komplikuje samotná choroba a teď i její léčba,“ podotýká Petra Tesařová. „Díky podpůrné léčbě se významně zlepšuje kvalita života pacientů.“
Informace o podpůrné léčbě onkologických onemocnění i potřebné kontakty najdete na linkos.cz.
Moderní léčba CINV (Chemotherapy induced nauzea and vomiting) kombinuje blokádu působení serotoninu uvolňujícího se v trávicím traktu s blokádou receptorů v centrálním nervovém systému. Obě tyto účinné látky jsou obsažené v jediné tobolce a stačí její jednorázové podání před každou chemoterapií, aby pacienta ochránila před akutními i opožděnými potížemi po celou dobu cyklu.
Starší muž? Menší riziko zvracení
I tady – jako všude jinde na poli nemoci a uzdravení – hraje roli spousta faktorů. Lékaři mají na mnoho věcí standardní postupy, kdy podle charakteru onemocnění a jeho léčby volí i typ podpůrných prostředků. Velkou výhrou pro psychickou pohodu pacientů je i fakt, že chemoterapie probíhají systémem ambulantní léčby. A přidružené drobnější potíže tak pacient může prožít doma – ve svém prostředí a obklopený rodinou.
„Do léčby zahrnujeme spoustu aspektů,“ vysvětluje Petra Tesařová. „Záleží třeba na dávce chemoterapie, kombinaci léků i tom, jak rychle je třeba léčbu podávat. Druhý pohled vnáší i pacient sám – někdo má obecně více sklony ke zvracení. Sama se pacientů ptám: zvraceli jste jako děti na kolotoči? Dělalo se vám špatně v autobuse nebo v těhotenství? Podle toho se ocení i rizikovost.“
Vliv na prožívání léčby má třeba i konzumace alkoholu – paradoxně lépe jsou na tom jeho pravidelní konzumenti a také starší pacienti a muži. Vyšší riziko CINV je u žen, pacientů mladších padesáti let, úzkostných povah nebo těch, u nichž je zvracení právě ve zmiňované dřívější anamnéze.
Stejné šance pro každého?
Ona jedna tobolka s koktejlem prospěšných látek, které z chemoterapie udělají snesitelnou záležitost, je podle Petry Tesařové jakési eso v rukávu onkologů, potřebné v situacích, kdy se objeví nebo dají předpokládat velké problémy. Podle lékařky by ale nějaká forma podpůrné léčby už dnes měla být automaticky zajištěna jako součást léčebného režimu.
Její slova potvrzuje i Modrá kniha České onkologické společnosti ČLS JEP, ale… „…adekvátní antiemetická terapie by měla být nedílnou součástí moderní onkologické terapie. Přesto v reálné praxi dostává antiemetika podle platných standardů pouze asi polovina nemocných.“
To by se podle Petry Tesařové dít nemělo. Opět přichází do hry boj s časem (protože ordinace praskají ve švech) a také zájem a motivovanost samotného lékaře a také osobnost pacienta.
Paciente, zapoj se
Klasický mechanismus poté, co se dozvíme o zhoubné nemoci, nemusí fungovat na všech místech stejně. Každému pacientovi je navržen postup léčby, účinky léků, podepisuje informovaný souhlas. Lékař zhodnotí pozitivní účinky léčby a měl by hovořit i o těch negativních. Jak říká Petra Tesařová, jde o to najít jakýsi „balanc“ a jde také o zájem lékaře o pacienta. Ale také zájem pacienta o léčbu. Pak se nemocný může více ptát na možné nevolnosti a zvracení a lékař může více hodnotit, jakou podpůrnou léčbu zvolit na základě toho, co mu pacient o sobě řekne. Rovnováhu je třeba najít i ve způsobu podávání a přijímání informací:
„Pacient se nemusí hned obávat dopředu a být zbytečně vyděšený, na to bych ráda apelovala,“ dodává lékařka. „Cílená prevence dává chemoterapii nový rozměr, který tu dříve nebyl. Umíme pomoci i v těžkých případech. Situace se velmi zlepšuje.“
Domů. S léky
V České republice je celkem čtrnáct onkologických center, kam pacienti za léčbou často i dojíždějí. Pro všechny zúčastněné je tak nejlepší cestou, aby byli na cestu domů vybaveni tou nejlepší možnou prevencí proti tomu, co účinnou léčbu nádorů provází. „Výbava domů je zásadní, pak nemusí možné potíže řešit třeba lékaři v místě bydliště pacienta, se kterými bychom jinak potřebovali komunikovat,“ říká Petra Tesařová.
Cílená prevence zvracení a nevolností tak může nejen zkvalitnit život během léčby, ale dokonce jí významně pomoci – pacient v dobré fyzické i duševní kondici ji pochopitelně snáší jinak než ten vyčerpaný a demotivovaný.
Odborná spolupráce:
Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.
Onkoložka a hematoložka, působí na Onkologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.
Prof. MUDr. Samuel Vokurka, Ph.D.
Pracuje na Onkologické a radioterapeutické klinice LF UK a FN Plzeň, je předseda Sekce podpůrné léčby České onkologické společnosti.
ČLÁNKY DO MAILU