Řada spotřebitelů se v poslední době určitě setkala buď při nákupu ryb na sádkách, nebo v tržní síti, případně v nabídce pokrmů v různých gastronomických zařízeních s pojmem „pstruh lososový“. S uvedeným „druhem“ pstruha pracuje také mnoho receptů. Problém ovšem je, že pstruh lososový (občas se uvádí i lososovitý) není žádným samostatným druhem pstruha a používání tohoto názvu je svým způsobem podvod.
Hraje si na lososového, ale je jen duhový
Přídavné jméno „lososový“ má totiž především navodit pojem, že jde o specifický druh této ryby, přičemž hlavním cílem je prodej takto označených ryb za vyšší, prakticky dvojnásobné ceny, než jsou ceny běžných pstruhů. „Lososový“ pstruh přitom skutečně vypadá trochu jinak – je barevnější a také o něco větší, takže našinec nemá žádné podezření, že by šlo o normálního pstruha. Jenže jde – pstruh „lososový“ je v praxi pstruh duhový a jeho veškerá atraktivita je dána způsobem chovu.
Co může za sytější barvu svaloviny?
Hlavní roli v tom hraje krmení podobně, jako se v chovech nosnic dosahuje sytější barvy žloutků přídavkem karotenoidů. I tady mohou za barevnější vzhled a oranžovorůžové maso pstruha „lososového“ karotenoidy, konkrétně astaxanthin, což je jeden ze zhruba šesti set druhů známých karotenoidů, který se pstruhům přidává do krmiva.
Nejde mimochodem o nic nepřirozeného – například mořští lososi vděčí za barvu své svaloviny také karotenoidům, které obsahují drobní mořští korýši, známí pod souhrnným názvem kril, stejná skupina látek je pak také součástí některých mořských řas. Atraktivnějšího červenějšího zbarvení mohou pstruzi dosáhnout přirozeným způsobem dokonce i v naší přírodě – karotenoidy obsahují například i larvy u nás běžně žijícího korýše blešivce, které jsou oblíbenou potravou pstruhů a na jejichž atrapy se také pstruzi v přírodě loví.
Vyšší cena má své důvody
Proti pojmu „pstruh lososový“ vystupují především tradiční rybáři, kteří kromě atraktivnějšího vzhledu nevidí v tomto umělém druhu žádnou přidanou hodnotu, jak před časem uvedl ředitel rybářského sdružení ČR Michal Kratochvíl. Z hlediska názvosloví mají přitom rybáři nepochybně pravdu, pokud se ale týká oné (ne)přidané hodnoty, tam je to trochu složitější. Zvýšený obsah karotenoidů ve svalovině pstruha „lososového“ totiž svým způsobem přidanou hodnotou je, pro spotřebitele je ale hlavně praktickým bonusem, že jsou takto označovaní pstruzi oproti těm běžným větší – prodávají se totiž v hmotnosti až dva kilogramy, a i díky tomu je jejich zpracování pohodlnější.
Kromě toho je celkem logické, že téměř dvojnásobné hmotnosti se dosahuje delším odchovem takových pstruhů, což znamená vyšší náklady na chov, a to se nějak musí promítnout i do výsledné ceny. Zdali by měla být dvojnásobná, to je pochopitelně otázka, ale vyšší než u klasických pstruhů duháků by měla být jistě. Producenti pstruhů „lososových“ také tvrdí, že díky používanému krmivu mají chutnější maso, což je ale aspekt senzorický, ale ne dietologický, a svůj názor si tak každý musí vytvořit sám – a jistě nebude jednotný.
Postih za podvodný název nehrozí
Tak či tak, podle platné legislativy se musí ryby při prodeji označovat latinským názvem, přičemž pro doplňující označování již další pravidla neplatí. Proto také nemůže Státní zemědělská potravinářská inspekce postihovat zavádějící název pstruh „lososový“, protože producenti i prodejci v případě prodejů takových pstruhů na obalech správně uvádějí latinský název pro pstruha duhového – Oncorhynchus mykiss.
ČLÁNKY DO MAILU