Anglické přísloví zní: „Když kočku nehladíte, začne jí vysychat mícha.“ Nevíme, zda jej znal naturalizovaný Američan Eric Berne. Mezi slavné bonmoty tohoto zakladatele psychologického směru transakční analýzy patří: „Když vás dlouho nikdo nehladí, začne vám vysychat mícha.“
Když dva dělají zdánlivě totéž, stejné to být nemusí. Velmi se liší pohlazení kladné a pohlazení záporné. Kladné pohlazení transakční analýza přirovnává k „hlazení po srsti“, záporné k hlazení „proti srsti“. Přesnější vymezení záporného pohlazení nabízí termín Miroslava Plzáka – drásání.
Pohlazení „za něco“
Dostanete-li pohlazení spíše za to, co děláte, než za to, co jste (a že jste), je to podmíněné pohlazení. Modelový výrok zní: „Mám tě rád, protože uděláš to, co ti řeknu.“ Inu – něco za něco.
Ne že by pochvala nebyla příjemná. Kdesi v podvědomí ovšem může tato varianta vyvolávat obavu ze ztráty lásky. Vždyť stačí nesplnit, co je požadováno, a… Z hlazení může být vyhlazení. Podobné podvědomé úzkosti jsou katalyzátorem psychosomatických onemocnění. I reakce tzv. útěku do nemoci je pochopitelná. Po člověku „ne mocném“ může těžko někdo něco chtít. Navíc „do ležícího se nekope“.
V motivaci chování se nemusíme vyznat ani sami u sebe. Tím méně v nás pak dokáží číst jiní jako v otevřené knize. Dlouhodobé hlazení jen za konání dobrých skutků – ne za to, co jste – může stresovat. Vlastní dobrodiní vás začne rozčilovat. Vyvolá mj. úzkost ve smyslu povzdechu: „Kdož ví, jak to jednou se mnou dopadne, až nebudu mít sil naplnit očekávání okolí.“ Z oné úzkosti pak bude sycena zlost.
Nepodmíněné pohlazení typu: „Mám tě rád, protože jsi to ty,“ je něco jiného. Báječné je pro příjemce především proto, že jej k ničemu nezavazuje.
Když dítě nikdo nehladí, může dokonce i zemřít
Při vzniku tzv. rekonstruovaných rodin (po rozvodu) slýchám výrok: „Když mám rád(a) tebe, budu mít rád(a) i tvé děti.“ V duchu dodávám: „…možná, snad.“ Ne, že by zamilovaný člověk v tu chvíli lhal. Jen si neuvědomuje rozdíl mezi nepodmíněným a podmíněným pohlazením. Zcela „nepodmíněná“ láska bývá mnohem častější ve vztahu k pokrevně vlastním dětem. „Rekonstruovaní“ otcové i matky mívají pochopitelný sklon k variantě podmíněné.
Dostatek pohlazení je nutný jak pro tělesné, tak i pro duševní zdraví
Dostatek pohlazení je nutný jak pro tělesné, tak i pro duševní zdraví. Je podstatným předpokladem životního komfortu. Stav vyvolává optimální tzv. pocitovou základnu: „Já jsem v pořádku a svět je také v pořádku.“
Z výzkumů těžkého citového strádání „dětí bez lásky“ plyne: Když dítě nikdo nepohladí, může dokonce i zemřít. Nepomůže eventuální zajištění dobrých hygienických a výživových podmínek.
Blbec v milostné hře
Gudrun Hennig a Georg Pelz, autoři i do češtiny přeložené učebnice nazvané Transakční analýza, terapie a poradenství, dělí pohlazení nejen na bezpodmínečná a podmínečná. Zabývají se i pohlazením souvisejícím s pozitivní pozorností i s jejím opakem – pozorností negativní.
Bezpodmínečné pohlazení spojené s kladnou pozorností lze například vyjádřit srdečným objetím a slovy: „Miluji tě.“
Podmínečné pohlazení spojené s kladnou pozorností reprezentuje výrok: „Když si řádně uklízíš boty, mám tě rád(a).“
Bezpodmínečné pohlazení spojené s negativní pozorností jsou slova typu: „Nenávidím tě!“ nebo ve fyzickém trestu bez předchozího upozornění.
Negativní pozornost s podmínečným pohlazením je: „Dostaneš facku, když neposloucháš,“ nebo: „Nemám tě rád, když kouříš.“
Dospělý bývá schopen přijímat spíše slovní než fyzické pohlazení. Nic to nemění na skutečnosti, že i po tom druhém třeba v skrytu duše touží. Mnozí lidé si o pohlazení neumí říci. Miroslav Plzák užíval označení „blbec v milostné hře“. Jeho typickým projevem je prosbu o pohlazení i eventuální poskytnutí pohlazení spojit s výčitkou. Namátkou v prvním případě: „Už by sis konečně mohl všimnout, že dělám pro rodinu to a to.“ V případě druhém například: „Docela se ti to dnes povedlo, ale včera to bylo mizerné.“
Bez pohlazení strádáme
Falešná skromnost je odpuzovačem pohlazení. Můžete dokázat „nemožné na počkání a zázrak do tří dnů“ a víc než zasloužené pohlazení odmítat: „To byla maličkost, nestojí to za řeč.“ Odmítnutí bývají jen jakési mimikry. Nic nemění na tom, že nedostatkem pohlazení strádáme.
„Žít v emocionálním, intelektuálním a smyslovém vakuu je nesnesitelnější než bolest. Pohlazení je nezbytné pro přežití,“ říká psycholog Claude Steiner
Filtry na hlazení jsou nedostatečně uvědomované omyly v hodnocení poskytovaných pohlazení. Domníváme se, že hladíme, leč protějšek to vnímá jinak. Mnohdy tu jsme poplatní modelu chování mimoděk osvojenému ve výchozí rodině. Srovnávat například náročností dřiny na stavbě domu pro rodinu a zašeptání sladkých slov ve smyslu: „Ach, ty jsi úžasná…“ připomíná rčení: „To je nebe a dudy.“ Žel „nebe“ mnohdy přináší právě komplimenty.
Hlad po pohlazení je forma psychického strádání, vnímáním neuspokojené potřeby. Pro srovnání: Leckdy zaháníme pocit hladu – sdělující tělu potřebu příjmu potravy – raději nezdravým jídlem v bufetu než domácí zdravou stravou. Podobně lze v rámci touhy po pohlazení preferovat – před činy – sice pochybná, leč sladce znějící slova. Zcela jistě to patří do první desítky příčin rozvodů.
Ekonomika pohlazení
Termín psychologa Clauda Steinera ukazuje důležitost emočních podnětů a citového uspokojení pro život a vnímání světa kolem nás. Autor tvrdí následující: „Žít v emocionálním, intelektuálním a smyslovém vakuu je nesnesitelnější než bolest. Pohlazení je nezbytné pro přežití.“ V nedostatku emoční odezvy vidí prapříčinu nejen úzkosti, ale i neuróz a depresí. To je tvrzení poněkud sporné.
Bez výhrad lze souhlasit s výrokem prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu Williama Faulknera: „Dáváme přednost bolesti před ničím.“ Mimo jiné to potvrzuje český výzkum. Zjistil, že „lhostejnost a nezájem rodičů o děti je potomky vnímána hůře než zájem, a třeba i tělesný trest za neplechu“.
Velký počet podmíněných pohlazení – kladných i záporných – podporuje v osobnosti příjemce tzv. orientaci na výkon. V dospělosti se může projevovat i jako workoholismus. Nepřijatelná zde bývá idea tzv. štafetové pomoci. Tj. snahy odvděčit se za přijatou pomoc či dar tím, že pomůžeme a obdarujeme někoho jiného než původního dárce.
ČLÁNKY DO MAILU