„Genetický základ, na který se často vymlouváme, hraje minoritní podíl na tom, jak vypadáme a jak vypadají naši potomci. Více než polovinu toho, zda jsme, nebo nejsme zdraví, jsme schopni sami ovlivnit,“ říká výživový specialista Petr Havlíček. Řeči typu „my tu tloušťku máme v rodině“ jsou často jen výmluvami, které pramení z naší lenosti a nechuti změnit ne zrovna dobře nastavený životní styl. Odnášejí to potom často naše děti, které bez řádné motivace a vzoru v rodině budou snadno pokračovat ve špatně nastavených vzorcích. Dobře je to vidět zejména teď o prázdninách.
Zatímco během školního roku se děti hýbou alespoň během hodin tělesné výchovy, o prázdninách okupují počítače a o nějakém sportu ani nepřemýšlejí. Jak děti ke sportu přivést a proč vlastně, jsme si povídali s Petrem Havlíčkem a Karolínou Hlavatou, odbornými garanty iniciativy Vím, co jím a piju.
Pohyb není jen pro hubnoucí
„Často se setkávám s názorem, že pohyb je potřebný hlavně k tomu, abychom se udrželi štíhlí. Málokdo už ale ví, že slouží také ke správné činnosti kardiovaskulárního systému, k udržování metabolismu, k normalizaci pocení a vylučování toxických látek z těla, k posílení imunitního systému. Při pohybu se nám tvoří množství endorfinů, takže díky němu snáze zrelaxujeme,“ říká Petr Havlíček. Pohybem navíc přispíváme ke správnému vývoji a funkci mozku a ostatních tělních orgánů, příznivě ovlivňuje dýchání, udržuje pružné a silné svaly, umožňuje lepší koordinaci pohybů a zvyšuje pevnost kostí a odolnost vůči zátěži. Zcela logicky pak naše tělo udržuje v kondici a bez nadbytečných kilogramů.
Jenže, jak ukazuje nejnovější průzkum Fandíme zdraví, jehož se zúčastnilo bezmála pět tisíc žáků z šestnácti škol z Prahy, Jihočeského a Středočeského kraje, tohle se obecně neví a děti se ke sportu příliš nevedou. Čas, který by žáci měli využít k pohybovým aktivitám, podle průzkumu tráví u počítače – téměř polovina dětí sleduje digitální zařízení dvě a více hodin denně. O prázdninách se tato doba ještě prodlužuje, neboť, jak ukázala data z průzkumu, i o víkendu se děti pohybují méně než ve všední dny.
TIP: Více než dvě hodiny na mobilu a počítači? Co přesně vám hrozí
Málo pohybu vede ke zdravotním problémům v budoucnu
Při nadváze nebo obezitě v dětském věku je velká pravděpodobnost nadváhy a obezity i v dospělosti. Karolína Hlavatá pak popisuje nijak výjimečné situace, kdy ve své ambulanci vídá osmnáctileté mladistvé, kteří váží sto padesát, sto šedesát kilo. „Ten trend je poměrně intenzivní,“ varuje dietoložka a upozorňuje, že i u desetiletých dětí čte lékařské zprávy, které jsou podobné zprávám jejich dědečků. „Vidíme nález vysokého tlaku, cholesterolu i abdominální obezity (pozn. v oblasti břicha),“ šokuje. Pak se nemůžeme divit tomu, že třicetiletí lidé dostávají mrtvice.
Proč se nám ze života pohyb vytrácí?
„Zásadní problém je v tom, že my, rodiče, nemáme na své potomky čas, zejména se to týká dětí na druhém stupni, kdy už jsou relativně samostatné a my už je nevozíme po všech kroužcích. Ubývají plochy pro spontánní a bezpečný pohyb, rodiče se o své děti bojí, a tak je nepouštějí samotné ven. Bohužel se také dost často stává, že některé typy sportů jsou jen pro vyvolené a člověk s normálním příjmem je není schopen zaplatit,“ uvádí Petr Havlíček. Zatímco dříve byly děti aktivnější na vesnicích, dnes jsou na tom stejně jako děti městské. A možná ještě hůř, neboť sportoviště na vesnicích nejsou, nebo jsou zanedbaná a jediné, co zde děti mohou dělat, je chodit na fotbal nebo být hasičem.
„A protože děti nemají dostatek naší pozornosti, péče a citu, tak utíkají do virtuálního světa, kde vnímají, že jsou zajímavé, tu pozornost mají. Největší problém tedy vidím v nevěnování se našim dětem, nesportování, nedávání osobního příkladu a v naší přezaměstnanosti,“ nešetří dospělé Petr Havlíček.
Kudy vede cesta k nápravě? Postavte pohybovou pyramidu
Základem úspěchu je rozhodnutí dětí samotných, a zejména naše nekončící podpora a motivace. My rodiče musíme být dětem nápomocni a v jejich rozhodnutí začít sportovat, více se hýbat a žít svůj život zdravěji je podporovat.
Sestavte si společně pohybovou pyramidu, která vám pomůže nastavit pohybový režim a umožní dětem kontrolovat si, jak na tom s pohybem jsou. Každý den si z pyramidy mohou odškrtávat kostičky, co kostička, to zhruba pět minut pohybu.
Pohybová pyramida
První patro
Základem pohybových aktivit by měl být pohyb nízké intenzity, kterým by děti měly strávit šedesát až devadesát minut denně. Započítat si přitom mohou nejen cestu do školy a nákupy, ale i hru na domácí nástroj a domácí práce.
Druhé patro
To tvoří činnosti střední intenzity, mezi které patří rychlá chůze, jízda na kole nebo bruslích v nenáročném terénu, v zimě koulovačka, dále hry, u kterých se děti příliš nezadýchají. Těm by se žáci měli věnovat minimálně čtyřicet až šedesát minut denně.
Třetí patro
Vytrvalý běh, soutěže, vytrvalostní plavání nebo v zimě jízdu na lyžích v náročnějším terénu počítáme do intenzivního pohybu. Toho by děti měly mít nejméně dvacet až třicet minut denně.
Špička pyramidy
Zde si můžeme představit sprint, běh do kopce nebo rychlé plavání. Tedy pohyb, u kterého se výrazně zpotíme a zadýcháme. Díky vysoké intenzitě stačí opakovaný pohyb po dobu deset až dvacet sekund. Každopádně mezi pokusy by mělo následovat vydýchání zhruba jednu až dvě minuty.
Celkem by se tedy měly děti hýbat nejméně tři hodiny každý den. Další motivační tipy, jak rozhýbat své ratolesti, najdete v článku Děti se nerodí líné. Jak rozhýbat malé lenochy? Vhodný samozřejmě není ani druhý extrém, tedy nepřiměřená sportovní zátěž pro nedospělý organismus. Takové sportování pak může přivodit řadu zdravotních potíží. „Problém je v tom, že příprava je dnes vyhnaná na hranice možného,“ říká ve velkém rozhovoru Jaroslav Větvička, bývalý dlouholetý předseda lékařské komise Českého olympijského výboru a šéflékař českého olympijského týmu, s tím, že děti jsou pak vrcholovým sportem opotřebované.
ČLÁNKY DO MAILU