Chcete oběd do padesátikoruny, ale zároveň nestojíte o fast food nebo šlachovité maso s knedlíkem z polotovaru? Hledejte ve svém okolí polévkárnu. Podnik, v němž se překvapivě neprodává jen polévka, ale klidně i bezlepkové zákusky, veganské dortíky, klasické palačinky, saláty, ale i tak trochu jiná pizza. Ptáte se, v čem se tedy takový podnik liší od běžné restaurace? Také nás to zajímalo. Zašli jsme se proto podívat, ochutnali jsme polévky a tohle jsou naše postřehy.
Jak to chodí v polévkárně
V Praze je samozřejmě řada podniků, kde dostanete polévku; již mnohem méně je těch, které na polévce postavily svoji nabídku. Navštívili jsme čtyři druhy polévkáren, přičemž některé z nich mají i tři pobočky. (Další polévkárna se dříve, než jsme ji stihli navštívit, změnila na pánské kadeřnictví.) Při návštěvách jsme se zdrželi, abychom nasáli atmosféru, zhodnotili přístup servisu, nabídku i rychlost, s jakou se zákazníci v podniku mění – s restaurací to totiž nelze vůbec srovnávat.
Překvapilo nás, že v každé polévkárně je odlišná velikost porce, vůbec nejpodivnější míry byly 0,33 a 0,66 litru. Všude po sobě musíte odnášet nádobí, ať už si dáváte polévku v neosobním polévkovém bufetu, nebo útulném restauračním podniku. Někde si můžete objednat polévku už na snídani, jinde otevírají až před obědem. Tu dostanete domácí chléb v ceně polévky, tam si musíte připlatit za prefabrikát ze sámošky. I ceny jsou dosti rozdílné, za dvě porce jsme se ale vždy vešli do stovky. Dostali jsme za málo peněz hodně muziky?
Polévkárna paní Mančo / Manana
Adresa: Bělehradská 643/77, Praha 2, www.polevkarnamanco.cz
Otevírací doba: po–pá 7.30–22.00
Už z dálky je vidět, že nejde o žádné bistro na stojáka, dřevo dodá na útulnosti a u paní Mančo, gruzínské šéfkuchařky, která si tuto polévkárnu nedaleko I. P. Pavlova už před lety otevřela, to zřejmě dobře ví. Prostor je moderní a hřejivý. Místo najdete u pěti stolů uvnitř nebo u tří venku. Obsluha usměvavá, milá. Fronty po poledni žádné.
V nabídce je dnes pět polévek, dvě s masem, zbytek vegetariánské. (Ve 13 hodin je ale vyprodaný boršč, po kterém byla permanentně velká poptávka.) Jindy ale můžete natrefit jen na tři druhy, přičemž vždy alespoň jedna bude bez masa. Ceny jsou stejné u všech polévek, záleží jen na velkosti porce. Vybrat si můžete mezi čtvrtlitrem za čtyřicet devět korun nebo půllitrem za šedesát devět korun. Pečivo není v ceně, přikoupit si můžete bulku za šest korun, nebo, a toho využili prakticky všichni zákazníci, kteří polévkárnou za dobu naší návštěvy prošli, zvolíte chačapuri – dílek gruzínské pizzy za 42 Kč.
Naše objednávka:
Kuřecí s estragonem – Tady se někomu s čerstvým estragonem utrhla ruka, naprosto přebil chuť kuřecího vývaru. Kuřecí maso rozvařené až na vlákna (ale možná to tak má být).
Fazolová s pórkem – Dokonale vyladěná, lehce štiplavá chuť. Jen ty fazole nemusely být rozvařené.
Plusy: V nabídce nejsou jen polévky, ale i hlavní jídla, bezlepkové koláče i dorty, domácí sušenky. Skrz vitrínu vidíte polévku, kterou si zaplatíte – řada lidí vybrala až podle vzhledu dané polévky. Příjemné prostředí.
Minusy: Pečivo není k polévce zdarma. Upatlaný talíř, ve kterém jsem polévku dostali. Rozvařené fazole.
Polífkárna
- Adresa: Pikrtova 1, Praha 4, www.polifkarna.com
- Otevírací doba: po–čt 9.00–17.00, pátek 9.00–16.00
- Další pobočky: vestibul stanice metra Budějovická, Praha 4, Na Florenci 15, Praha 1
Prostředí Polífkárny není příliš domácké, jde spíše o bufet s rychlou obsluhou a plastovými židlemi. Sednout si můžete buď u pěti stolů pro dva uvnitř, nebo ke třem maličkým stolečkům venku. Ve 12.30 jsme chytili frontu a u prakticky všech osmi stolů bylo plno. Obsluha nevrlá, ulítaná, ale fronta se pod jejich taktovkou rychle zkracovala.
V nabídce byly čtyři polévky, dvě bezmasé a dvě s masem za cenu 45 Kč / 250 ml nebo 65 Kč / 500 ml. Součástí ceny byly dva krajíčky chleba. Za rohlík nebo housku dáte pět korun, tmavý rohlík tu vyjde na šest korun. V nabídce jsme našli i klasické palačinky, které z vitríny mizely jak pára nad hrncem. Své místo tu měly i saláty, bezlepkové a veganské koláče či muffiny.
Naše objednávka:
Krém z červené řepy s dipem z modrého sýru – Pod pojmem krém si představuji jemnou, nadýchanou, dokonale rozmixovanou polévku ideálně s trochou našlehané pěny a husté konzistence. Krém z červené řepy nesplňoval ani jedno, a navíc ani dobře nechutnal. Byl vodnatý, plný kousků červené řepy, dip kolem modrého sýra prošel obloukem, vzhled nevábný. Velké zklamání.
Indická polévka s červenou čočkou, zázvorem, chilli a kokosovým mlékem – Polévka s příjemným akcentem zázvoru a chilli, což u „Indie“ očekáváte. Ale byla opět velmi řídká a červená čočka v ní byla zcela rozvařená.
Plusy: Dobrá dostupnost metrem. Skvělé ceny. Palačinky za dvacet korun. Výběr bezlepkových a vege zákusků.
Minusy: Bufetové prostředí. Polévky bez výrazu, velmi řídké. Polévku obsluha nabírá ze zásobníků, do kterých nevidíte.
Polévku.cz
- Adresa: Hradecká 3 / Chrudimská 2a, Praha 3, www.polevku.cz
- Otevírací doba: po–pá 10.00–16.00
- Další pobočky: Krymská 56/39, Praha 10
Vzhledem k tomu, že prostor Polévku.cz je celý prosklený, dříve než vstoupíte, víte, do čeho jdete. Je to bistro na stojáka, kde je sice čisto, ale rozhodně zde není útulno. Něco ve stylu: Najez se a jdi. Stoly žádné, jen u okna a po straně jsou dva pulty, u nichž je celkem pět barových židlí. Obsluha je velmi ochotná a milá.
V nabídce je kolem druhé odpolední trojice polévek, jedna s masem, dvě bez. Vybrat si můžete malou o objemu 0,33 l za 45–48 Kč nebo 0,66l za 75–90 Kč, přičemž v ceně polévky je pečivo, dle vašeho výběru buď rohlík, nebo domácí chléb. Asi kdyby vám polévka nechutnala, jsou tu slánky, pepřenky a Maggi.
Naše objednávka:
Hráškový krém s bazalkovým pestem a krutony – Podle khaki barvy odhaduji přípravu polévky z konzervovaného hrášku. Opět nešlo krém, ale o nahrubo namixovanou hráškovou polévku s jemným dotekem bazalky. Tuctová polévka.
Kroupová polévka se zeleninou – Konečně jsme se dočkali horké polévky. V tomto konkrétním případě to ale bylo spíš na škodu. Přenosný box, do nějž jsme polévku dostali, byl tak plný, že po otevření značná část polévky vyšplíchla ven. Polévka byla hustá, plná zeleniny, ale chuti plytké.
Plusy: Milá obsluha.
Minusy: Maggi. Žádné stoly. Nevlídné sterilní prostředí. Chudá nabídka – jen polévky.
Polévkárna
- Adresa: Sokolovská 97, Praha 8, www.facebook.com/polevkarna
- Otevírací doba: po–pá 8.30–17.30
Venkovní vzhled vás rozhodně nenaláká ke vstupu, stažené železné rolety, okolní posprejované stěny domu… jenže když Polévkárně dáte šanci, tak vás uvnitř útulného prostoru uvítá usměvavá obsluha, která vám vysvětlí, z čeho jsou na pultě vystavené dobroty připravené a popřeje dobré chutnání. Nikde žádné pulty na stojáka, najdete tu osm dřevěných stolků pro dva.
V Polévkárně jsme v jedenáct dopoledne sami, v nabídce je sedm polévek, tři masové, čtyři bez. Za čtvrt litru jakékoliv polévky zaplatíte padesát korun, za čtyři sta mililitrů dáte sedmdesát dva korun. V ceně polévky není pečivo, přikoupit si ale můžete vypečený rohlík nebo sedm kousků netradičního plochého chleba, obojí v ceně sedmi korun. A nebo, protože v kuchyni stejně jako na I. P. Pavlova vládnou gruzínské kuchařky, si můžete dát velmi bohatě zdobené chačapuri za 45 Kč se sýrem nebo za 60 Kč s masem. Po polévce si můžete objednat i hummus, bulgur se zeleninou, malý salát a jako zákusek bezlepkový muffin, koláč nebo domácí sušenku.
Naše objednávka:
Kuřecí polévka s estragonem – V polévce je hodně masa (nerozvařeného), estragonu přiměřeně. Lehce štiplavá chuť, které ale brzy přivyknete. Polévka je trochu více mastná.
Čočkový krém s koriandrem – Byť je tak prezentován, ani toto není krém. V polévce plavou nahrubo rozmixované kousky pravděpodobně červené čočky a koriandru, polévce chybí lehkost, ale základní suroviny se nepřebíjejí, její chuť je poměrně slušně vyvážená.
Plusy: Uvnitř příjemné prostředí a sympatická obsluha. Široká nabídka polévek i pečiva. Bohatě obložené chačapuri. Odnesete po sobě nádobí k odstavnému pultíku a dostane se vám uctivého poděkování. Polévku s sebou jsme dostali do plastové nádoby zdarma.
Minusy: Vnější vzhled Polévkárny. Před nákupem nevidíme, jak polévka vypadá. Polévky by si zasloužily větší péči.
Co nám vadilo a chybělo v polévkárnách?
Ani jedna polévka nebyla posypaná petrželkou nebo pažitkou, většině polévek chyběl nápad, ideální dochucení, konzistence, lákavý vzhled. Někde jsme se neubránili pocitu, že jíme polévku z neoblíbené závodky. Polévka byla všude servírována do misek, což je sice praktické při odnášení, ale když je miska otlučená nebo špinavá, tak to prostě není ono. Navíc talíř je talíř. Zcela úděsný je systém odebírání příborů, který byl ve všech polévkárnách stejný. Zákazník, lhostejno, jak umazané má ruce, sahá do zásobníku plného příborů, stejně jako celá řada lidí před ním i po něm. Dovedu si představit, že příbor přikládá obsluha na talířek, na němž podává polévku.
Pokud v polévkárně nečekáte polévku z Alcronu, ale potřebujete rychlé teplé jídlo, ze kterého nečpí glutamát nebo přesmažená masová placka, pak budete spokojeni. Za stovku dostanete plný talíř polévky, mnohde i s pečivem, a k tomu si můžete dopřát ještě koláč, palačinku nebo salát. A to je fér, jinde za stovku totiž nedostanete ani předkrm.
ČLÁNKY DO MAILU