Mám tu možnost dvakrát týdně trénovat chlapce ve věku 10-12 let. Vedu kondiční zimní přípravu. jsme ale dobrovolní trenéři, kteří mají za sebou hlavně své vlastní zkušenosti z období naší aktivní sportovní minulosti.
50% dětí neumí pořádný kotoul, skok plavmo přes švédskou bednu vypadal 3 týdny otřesně, stojku o zeď udělá sotva 20% dětí a to ještě hrozným způsobem, zbytek se pravidelně skácí na hlavu a musíme je proto pevně držet za obě nohy. Šplh - to je spíše jak z show Benyho Hilla.
Nevím, co je míněno "všestranností", ale jsou naprosto děsivě neobratné. Když jsem to povídal kamarádovi učiteli, řekl mi že až se něco stane, budu mít průšvih ať to raději vůbec netrénujeme.
Při sportu se ale každou chvíli něco stane. To máme přestat skákat přes kozu proto, že si dítě může namlátiti nos? kde jsou dnes hranice přiměřeného rizika, které lze podstoupit na školách s dětmi při TV, aniž by učitelům hrozil kriminál?
ČLÁNKY DO MAILU