Možná ženu popsanou v úvodu také znáte, ale neznáte příčinu jejího stavu. Je jí syndrom polycystických vaječníků.
Nemoc, o které se nemluví
Syndrom polycystických ovarií (PCOS – polycystic ovary syndrome) je poměrně složité endokrinní onemocnění, kterým podle odhadů trpí 5 – 10 % žen. Vzniká nadprodukcí mužských hormonů v těle a je nejčastější příčinou ženské neplodnosti. Řada žen o své nemoci vůbec neví. Řadu z nich okolí považuje jednoduše za tlusté, zanedbané. Většina lidí název této nemoci nikdy neslyšela – příznaky PCOS nejsou totiž něčím, čím by se chtěl člověk chlubit. Kdo má však trošku medicínské povědomí, pozná ženu s takovým syndromem často na první pohled – působí totiž jaksi opravdu nepřirozeně mužně a tak nějak „hrubě“. Jak říká gynekoložka Helena Máslová, tyto ženy mají často jakousi „hranatou“ postavu, bez výrazných křivek, naprosto bez ženských tvarů. Dalším poznávacím znamením je většinou velmi hrubý či hluboký, pro ženu netypický hlas.
Při syndromu polycystických ovarií by léčbou první volby měla být správná dieta
Zvýšená hladina mužských hormonů, především DHT, způsobuje těmto ženám vypadávání vlasů, které se navíc nadměrně mastí. Nepřehlédnutelné jsou bohužel i další kožní změny: jednak je to akné, které se tvoří bez ohledu na to, že má žena pubertu už dávno za sebou, jednak hyperpigmentace především v oblasti obličeje, kde často vytváří tzv. pigmentový knír – tedy hormonálně podmíněné skvrny nad horním rtem. Nadměrná produkce androgenů způsobuje těmto ženám tzv. hirsutismus, což je zvýšené ochlupení, které se soustřeďuje na místech normálně typických pro mužské ochlupení: na tvářích, nad rtem a na bradě, také na hrudníku, na zádech a na břiše. K dalším příznakům této nemoci se řadí nevysvětlitelné přibývání na váze, časté potraty, pocity nadýmání, bolesti pánve či potíže se spánkem.
Čtěte dále: S knírkem pod nosem jsem se styděla
A aby toho nebylo málo, narušené hormony způsobují také narušenou psychiku. K potížím s cyklem a hmotností se tak přidávají ještě úzkosti, deprese, potíže se vztahy a sociální fobie. Vedle těchto problémů mají však destruktivní dopad na psychiku ženy i samotné fyzické příznaky nemoci – jednoduše proto, že je okrádají o jakýsi vnitřní pocit ženství. Pokud žena v plodném věku nemenstruuje, nemůže mít dítě, musí si trhat či holit knírek a vidí, že pomalu plešatí, není divu, že její psychika a sebevědomí trpí.
Nejsou cysty jako cysty
Že „cystu na vaječníku“ má občas kdekdo a ničím takovým netrpí? Nenechte se zmýlit, nejsou cysty jako cysty. Čas od času se opravdu mohou cysty na různých orgánech těla spontánně objevovat a zase mizet, jejich přítomnost však ještě neznamená syndrom PCO. U PCOS jsou zpravidla celé vaječníky zvětšené a obalené shlukem velkých folikulů, které vznikají chronickou anovulací – v těle totiž nedochází k uvolňování vajíček a normálnímu menstruačnímu cyklu, jako je tomu u zdravých žen. Ke stanovení diagnózy se pak vedle tohoto obrazu užívá ještě dvou hlavních kritérií: výše popsaných fyzických příznaků (akné, plešatost, vousy) a zvýšené hladiny androgenů v krvi.
Přestože souvislost mezi nepřítomností ovulace a menstruace, zvýšeným ochlupením a obezitou popsali už vědci Irving F. Stein a Michael L. Leventhal ve 30. letech minulého století, stále na tento syndrom neexistuje žádná léčba. Pokud má žena příznaky PCOS a nepřeje si otěhotnět, lékaři jí pouze předepisují hormonální antikoncepci, která navodí jakýsi menstruační pseudocyklus a v některých případech pomůže na čas potlačit akné či vypadávání vlasů. To, že po vysazení antikoncepce se vše vrátí do původního stavu, už doktoři neřeší… Pokud si žena naopak přeje otěhotnět a má plně rozvinutý klinický obraz PCOS, je dle lékařů spontánní otěhotnění v podstatě vyloučené a ve většině případů musí nastoupit velmi silná hormonální léčba (která by už byla na další článek…).
Přečtěte si: Menstruaci řídí mozek. Žena menstruovat vůbec nemusí
Kdo je v ohrožení touto nemocí? Přestože je PCOS vrozené, geneticky podmíněné onemocnění, Helena Máslová upozorňuje: „PCOS se může časem rozvinout i do jakési civilizační choroby. Dnes, kdy se neustále pohybujeme v hormonálně kontaminovaném prostředí, jsme neustále vystaveni látkám, které narušují naše hormonální hladiny. Zbytky hormonů se dnes nachází téměř ve všem, co jíme, i ve vodě, kterou pijeme.“ A s trochou nadsázky dodává: „Odstěhovat se do zemí třetího světa by se určitě mohlo stát řešením a léčbou této nemoci – tam tento syndrom totiž téměř neznají.“ Tomuto tvrzení nicméně částečně nahrává i tradiční čínská medicína, která za jednu z příčin PCOS označuje typickou „západní“ stravu s přemírou cukrů, tuků, mléka a průmyslově zpracovaných potravin.
Dřete, ale nehubnete?
Samostatnou kapitolou u PCOS jsou potíže s hmotností. Máte pocit, že jíte čtvrtinu toho, co ostatní, ale nehubnete? Kolísá vám váha o několik kilo v rozmezí pár dnů? A tvrdíte o sobě, že se podíváte na rohlík a máte kilo nahoře? I když tohle prohlašuje kde kdo, u pacientek s PCOS se bohužel metabolismus opravdu chová velmi nespravedlivě. Většina žen s touto diagnózou trpí nadváhou, bezdůvodným přibíráním a neschopností zhubnout.
Čtěte také: Nemoci štítné žlázy obviňujeme z tloustnutí. Neprávem
„PCOS mi diagnostikovali už v 11 letech, když mě maminka přivedla k doktorovi, protože jsem přes všechna omezení tloustla,“ píše např. na zahraničním fóru jedna z takto „postižených“. Narušené hormonální hladiny jdou navíc ruku v ruce s nadměrným zadržováním tekutin způsobujícím rychlé váhové skoky, což je pro mnoho žen značně demotivující: „V květnu jsem shodila tři kila, znovu oblékla oblíbené kalhoty. V červnu mi najednou nebyly vůbec a teď je zase zapnu. Je tohle normální?!“ ptá se jiná.
Většinu žen při potížích s hubnutím napadne pouze štítná žláza, přitom existují hormonální poruchy, jejichž vliv na váhu je daleko mocnější – například zvýšený kortizol, zvýšený prolaktin nebo právě polycystická ovaria. Málo se ví, že klíčovým problémem přibírání u této nemoci je jev zvaný inzulinová rezistence. Zjednodušeně řečeno jde o poruchu zpracovávání cukrů, kdy tělo sice produkuje normální množství inzulinu, ale buňky na něj nereagují – jsou vůči němu rezistentní. Slinivka břišní, která inzulin tvoří, se snaží organismu pomoci a vyplavuje do krve stále větší množství inzulinu – tím dochází k neustálému ukládání tuků, vzniká nadváha a obezita. Pacientky s PCOS tak mají velmi často zvýšenou glykémii na lačno, zvýšenou hladinu triglyceridů a vysoký cholesterol. Pokud se problém včas nezachytí, vede až k diabetu. Léčbou první volby by tak měla být správná dieta, bohužel informovanost českých doktorů je v této otázce žalostná – většina z nich pouze nařídí svým pacientkám zhubnout, což je bez hlubší znalosti této problematiky normální cestou nemožné. Na ženy s polycystickými vaječníky totiž většinou běžná opatření uváděná v populárních časopisech a televizních pořadech jednoduše nefungují. To mi potvrdila i Adela Marečková, odborná konzultantka Petra Havlíčka z pořadu Jste to, co jíte: „Ano, máme i několik klientek s touto diagnózou. Je pravda, že redukce nadváhy je v jejich případě velmi obtížná. Vždy však záleží na konkrétním zdravotním stavu a genetice každé ženy.“
Nejdůležitějším opatřením pro ženy s PCOS by se podle posledních poznatků měl stát boj proti inzulinové rezistenci, což znamená nejen vyškrtat z jídelníčku ovoce, sladkosti, cereálie a jídla s vysokým glykemickým indexem, ale i takové věci, jako jsou brambory, mléko, konzervovaná rajčata, kukuřice či hovězí maso z ne-bio chovů. V zahraničí stále vznikají nové vědecké studie, které zkoumají aspekty přispívající k této nemoci a které objevují další a další překvapivé souvislosti. Ženy s PCOS, pokud si opravdu přejí otěhotnět či zhubnout, by měly sledovat každičký detail ve své výživě a životním stylu – ke zhoršení příznaků této nemoci totiž přispívá i nedostatek jódu, zinku a vitamínu D, kouření či pití z plastových lahví, které často uvolňují do organismu nebezpečné hormonální disruptory typu bisfenol A (BPA).
Především je však pro tyto ženy velmi důležitý pohyb a to opravdu na každodenní bázi a trvající nejméně hodinu. Sedavý životní styl a nedostatek sportu totiž inzulinovou rezistenci zhoršují, zatímco tělesná námaha jednak zvyšuje citlivost buněk na inzulin, jednak blahodárně působí na hormonální činnost. Často tak uvedená opatření mohou sama o sobě znormalizovat menstruační cyklus, zmírnit příznaky nemoci a umožnit ženě otěhotnět i bez užívání silných a škodlivých hormonálních přípravků.
Čtěte dále: Hormonální jóga nahrazuje léčbu hormony
Co říci na závěr? „Syndrom PCO je nepříjemná diagnóza,“ potvrzuje lékařka Helena Máslová. Přemoci alespoň nějaké příznaky je často běh na dlouho trať a žít s touto nemocí v podstatě celoživotní boj. Léčba na tento syndrom zatím vynalezena nebyla, řadě žen trpících PCOS by však možná pomohlo i větší pochopení a tolerance ve společnosti – lidé by měli vědět, že tato nemoc existuje, jak se projevuje a že je de facto neléčitelná. Takže až příště potkáte nějakou tlustou ženu, s řídkými vlasy, s akné a náznakem knírku, buďte k ní o něco shovívavější a tolerantnější. Možná není zanedbaná, nedisciplinovaná, ani hloupá. Možná má jen PCOS…
TIP: Kdo se může stát náhradní matkou? Odměna je až půl miliónu
Použité zdroje:
Cibula, Stárka, Vrbíková: Syndrom polycystických ovarií
http://voices.yahoo.com/the-emotional-effects-pcos-1671913.html
http://www.poradnaredukcevahy.cz/nadvaha-a-neplodnost.html
http://thepcosfactor.blogspot.cz/2011/06/7-foods-to-avoid.html
http://www.ovarian-cysts-pcos.com/
http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/3682/polycysticke_vajecni.html
http://tokikots.wordpress.com/
http://www.cedars-sinai.edu/index.aspx
ČLÁNKY DO MAILU