Vlastně se ženám není moc co divit. Herečky, zpěvačky a modelky se ukazují ve světlech fotoaparátů dlouho po čtyřicítce s miminky v náručí. Dnešní medicína je téměř dokonalá. Málokdo ale dohlédne dál než k tomu, že se patřičné buňky spojí ve zkumavce a přenesou do těla. Těhotenství, porod i péče o dítě ve vyšším věku s sebou nesou spoustu rizik. Na ta ale nikdo příliš neupozorňuje. Paradoxně to teď jsou sami ti, kdo nám k dětem „umí pomoci“.
Podle Tomáše Bagócsiho z reprodukční kliniky Reprofit mediální obraz často klame, ale s tím nikdo nic neudělá. I když je preventivních opatření pro dřívější zakládání rodin spousta, jsou to zatím spíš neefektivní způsoby.
„Například celostátní kampaně, letáky a brožury moc nefungují,“ vysvětluje lékař. „Podávají totiž málo informací, vyvolávají často kontraproduktivní efekt a spíš stoupá úzkost žen, kterých se problém už týká.“
Pokud se o sebe žena stará, tělo jí dobře slouží, pak si nepřipouští a nevidí, co se děje uvnitř. „Nejčastější důvody, které lidé po celém světě uvádějí jako příčinu odkladu rodiny, jsou: kariéra, potíže s nalezením správného partnera a obavy z toho, zda si dítě mohou finančně dovolit,“ popisuje klasické důvody Tomáš Bagócsi.
Co všechno hrozí „staré“ těhotné
Na reprodukčních klinikách je plno. Kdo přijde relativně včas, třeba v případě ženy kolem 35. roku věku, je tu vlastně „mladý“. Ale podle lékařských definic je už každé těhotenství po 35. roce života rizikové, nejen to z umělého oplodnění. I když žena otěhotní přirozenou cestou, čeká ji například genetická konzultace nebo nabídka podrobnějších testů.
Galerie: Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá
„Stoupají následná rizika, třeba mrtvorozeného dítěte, kdy plod zemře v děloze,“ uvádí Tomáš Bagócsi. „Stoupá také riziko nižší porodní váhy, předčasného porodu, náhlého odloučení placenty způsobující život ohrožující krvácení, preeklampsie, což je nekontrolovatelný narůst krevního tlaku v těhotenství, který může být také život ohrožující.“
A to je jen část toho, co se může stát mnohem pravděpodobněji, než když žena rodí v pětadvaceti letech. „Popsaná rizika jsou ještě výraznější a častější po 40. roku,“ upřesňuje odborník. „Po čtyřicítce taky stoupá pravděpodobnost, že porod bude muset být ukončen císařským řezem a že dítě po porodu skončí na neonatologické jednotce.“
Máme málo dětí. Druhé nestihneme
Rizika se ale netýkají jen porodu. Po čtyřicítce může mít žena spíš komplikace už v těhotenství – třeba je častější výskyt cukrovky nebo vysokého tlaku. A vzniká začarovaný kruh – problémy matky se samozřejmě odrážejí i na plodu a jeho prospívání. A co si uvědomujeme opravdu spíš minimálně, je fakt, že dítě se nejen narodí, ale desítky let ho máme vychovávat. S energií, která ovšem s věkem vyprchává.
Svou roli v dezinformacích hrají mimo jiné příběhy slavných žen, které s dítětem počkaly do vyššího věku. „Ženy vidí v časopisech hvězdy jako Halle Berry, která měla dítě ve 47 letech, Rachel Weisz ve 48 nebo Janet Jackson v 50, a mají tak stále pocit, že je čas,“ říká Tomáš Bagócsi.
„Také musím dodat, že odklad mateřství po 40. roce nese určité riziko pro dítě v tom, že bude muset čelit dřív ztrátě jednoho nebo obou rodičů. A to i přesto, že průměrné dožití stále stoupá,“ dodává lékař.
Podle posledních výzkumů se třeba v Praze rodí první dítě až ženám, kterým je více než jednatřicet let. Šance na to, že budou mít dětí více, tak také výrazně klesá.
„Odklad mateřství úzce souvisí s celkovou reprodukcí, tzv. úhrnnou plodností dané populace, což znamená, kolik dětí žena porodí. Ideální, abychom nevymřeli, je, aby byla úhrnná plodnost dané populace 2,1. U nás se jednomu páru narodí 1,67 dětí,“ má další smutnou statistiku oslovený specialista. „Souvisí to právě s šancí počít druhé dítě, které se kvůli poklesu plodnosti ženy již ‚nestihne‘. Nebo se již zkrátka ‚nepovede‘ ani přes odbornou pomoc. Anebo se již záměrně kvůli věku další těhotenství ani neplánuje.“
Proberte se
Je vůbec něco, co by nám včas otevřelo oči? Podle Tomáše Bagócsiho by měl být nejlepším zdrojem informací o plodnosti obvodní gynekolog a praktický lékař. Ti by měli sloužit jako varovný ukazovák – navíc nejlépe znají přesný zdravotní stav každé ženy a dovedou s těmito informacemi pracovat z hlediska prognózy budoucího těhotenství.
„Měla by se zformulovat a zavést takzvaná ‚prekoncepční péče‘, která právě podchytí ženy, které ještě nevylučují otěhotnění do budoucna, nebo ty, které již o ně nějakou dobu usilují, ale svému lékaři to třeba nesdělí,“ objasňuje odborník na reprodukční medicínu. „Základní vyšetření totiž může provést nebo na ně odeslat obvodní gynekolog již ve své ordinaci. Jde o vyšetření hormonálního profilu nebo vaječníkových rezerv. Také může být tím, kdo odešle partnera ženy na spermiogram,“ dodává Tomáš Bagócsi.
Přílišný odklad totiž může být pro mnoho párů fatální, a dětí se tak spousta z nás nedočká.
Obecně platí, že po jednom roce snažení by měl být již pár odeslaný na diagnostiku do centra reprodukční medicíny. Obzvlášť to podle Tomáše Bagócsiho platí po 35. roce života ženy. Po 38. roce se doporučuje čekat maximálně šest měsíců, než pár vyhledá odbornou pomoc. A to jsou varovná čísla.
Odborná spolupráce:
MUDr. Tomáš Bagócsi
Pracoval v nemocnici v Benešove u Prahy. Mezi lety 2010 až 2016 působil v Německu, v Klinikum St. Marien v Ambergu. V r. 2015 získal atestaci z gynekologie a porodnictví v Mnichově. Od r. 2016 se plně věnuje problematice neplodnosti na největší reprodukční klinice v ČR – na klinice Reprofit v Brně.
ČLÁNKY DO MAILU