Chtěla jsem rodit bez publika, jenže po tom "pošleme Vás domů, ještě nerodíte" a té hrůze, kdy věděli líp, než já, jak se cítím a nechali mě tam v těch bolestech samou v jakési obrovské místnosti sedět na židli, přičemž sedět se rozhodně nedalo, jsem si raději zavolala kamarádku-byly jsme tak domluvené-a díky Bohu. Nakonec to byl těžký porod. Personál měl ten den plno, lítali tam jak hadry na holi a nestíhali, kámoška za ně dala tak 90% všeho, co měli dělat oni-a hlavně od chvíle, kdy přišla, se začli chovat bezvadně. Zaplatit by měli spíš oni jí.