Druhý názor (anglicky second opinion) je konzultace, kterou si pacient může vyžádat u jiného než ošetřujícího lékaře. Zpravidla jde o přezkoumání zdravotnické dokumentace pacienta, případně využití dalších informací o pacientovi k posouzení vhodnosti navrženého léčebného postupu,
vysvětluje mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Co se dozvíte v článku
Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) mají o druhý názor pacienti zájem třeba v situacích, kdy mají závažné zdravotní problémy či onemocnění, kvůli kterým je čeká operace nebo dlouhodobá léčba. Může jít také o stav, kdy léčení dlouhotrvajících zdravotních obtíží nevede k uzdravení.
Za druhý názor se naopak nepovažuje poskytnutí zdravotní péče jako takové. Pokud tedy pacient má pocit, že jej zdravotníci na jednom pracovišti odbyli, takže kvůli pochybnostem vyhledá raději i ošetření jinde, nelze takové dvojí navštívení různých ordinací považovat za druhý názor. Jde o opakované poskytnutí zdravotní péče.
Opakovanou péči platí pojišťovna
Hranice mezi druhým názorem a opakovaným léčením je důležitá, protože zatímco zdravotní péče, a to i v případě, že je poskytnuta ve dvou různých ordinacích krátce po sobě, je hrazená z veřejného zdravotního pojištění, u pacientem vyžádaného druhého názoru je to jinak. Konzultační služba nenaplňuje ve většině případů podmínky pro úhradu z veřejného zdravotního pojištění, a poskytovatel ji tedy může zpoplatnit a tato skutečnost plyne přímo z právních předpisů,
dodává Ondřej Jakob.
Pokud má pacient pochybnosti, zda jde o konzultaci, nebo již poskytnutí péče, měl by se obrátit na svoji zdravotní pojišťovnu.
Oprávněné náklady a přiměřený zisk
Poplatky za druhý názor má v cenících dostupných i online řada klinik. Naposledy jsme na ně narazili třeba u pražského pracoviště Nefromed, které jej zpoplatňuje tisícikorunou (o vybírání poplatků na tomto pracovišti jsme psali zde). Poplatek ale chce třeba i brněnský Masarykův onkologický ústav, kde jeho ceny začínají na 3000 korun. Ústav přitom spadá přímo pod Ministerstvo zdravotnictví.
O zpoplatnění druhého názoru ministerstvo hovoří také v nové metodice k nucené hospitalizaci. V ní píše, že také pacient hospitalizovaný proti své vůli má právo na konzultaci, ovšem za své (více o doporučení čtete zde).
Zpoplatnění druhého názoru ovšem neznamená, že si za něj ordinace může říci jakoukoliv částku. Protože se stále jedná o zdravotní službu, byť nehrazenou zdravotní pojišťovnou, podléhá tato konzultace cenové regulaci, podle které lze do ceny zakalkulovat pouze oprávněné náklady a přiměřený zisk,
podotýká mluvčí Ondřej Jakob. Konkrétní sumy nevyčísluje, protože každá ordinace může mít jinou výši nákladů. Jiné náklady má ordinace v nájmu v centru metropole, jiné mimo velká města.
Co je dobré vědět
- Druhý názor neznamená vyslovení nedůvěry ošetřujícímu lékaři.
- Právo druhého názoru neznamená, že se znovu opakují všechny diagnostické testy. Ale v případě, že některá vyšetření chybí nebo uplynula dlouhá doba od jejich provedení, může dojít k jejich podstoupení, respektive opakování.
- Druhý názor můžete využít také u péče poskytované jinými zdravotnickými pracovníky, než jsou lékaři. Jde například o fyzioterapeuty, klinické psychology nebo zdravotní sestry.
- Tuto možnost nelze využít, jedná-li se o poskytování neodkladné péče, péče o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.
Zdroj: VZP/Vitalia.cz
Stejně jako u jiných plateb i u toho za druhý názor existuje pravidlo, že jím nesmí být podmíněno poskytnutí zdravotní péče. Lékař jej také nesmí předkládat jako povinnou platbu. Naopak, pacient má dostat takové informace, aby se sám mohl rozhodnout, zda konzultaci využije. Předem také musí znát cenu služby.
Konzultace může být zadarmo
Z pacientských plateb za druhý názor ovšem existují výjimky. Jednak lékař může zdravotní stav a doporučený postup léčby zhodnotit bezplatně. A pak také v některých případech i druhý názor hradí zdravotní pojišťovna.
A to tehdy, pokud je součástí zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění, tedy nepůjde pouze o konzultační službu. Tak tomu je i v případech, kdy si konzultaci vyžádá sám ošetřující lékař, například u komplikovanějších onkologických onemocnění,
vysvětluje Ondřej Jakob.
Třeba VZP jej pojištěncům hradí u vybraných diagnóz, jež znamenají závažné zdravotní problémy. Jde například o onkologické onemocnění, nutnost transplantace, rekonstrukční operaci srdce a cév, roztroušenou sklerózu, výměnu kyčelního kloubu nebo operaci zeleného zákalu.
Kdo nezaplatí, nemá právo?
Právo na druhý názor je zakotveno v zákoně o zdravotních službách (konkrétně § 28 odst. 3 písm. c). V něm se uvádí, že pacient má při poskytování zdravotních služeb právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby
.
Zákon již ale neříká nic o tom, kdo by tuto službu měl hradit. Znamená to tedy, že pokud pacient nemá peníze na zaplacení poplatku, nemůže se o svá práva plně opřít? Ministerstvo ústy mluvčího uvádí, že právní předpisy takovou situaci nijak neřeší. Zároveň je třeba vycházet z toho, že ‚druhý názor‘ je pouze konzultační službou, nikoliv faktickým poskytnutím hrazených zdravotních služeb, na něž má pojištěnec/pacient pochopitelně nárok i bez ‚druhého názoru‘,
říká mluvčí.
ČLÁNKY DO MAILU